Všechna práva © Interkom 1984 - 1996

První díl cyklu o Gorovi z roku 1970 musí být ještě relativně umírněný, neboť další díly mají být údajně sadomasochisticky zvrhlé (teď si je určitě koupíte!). Zatímco OPRAVDOVÁ zvrhlost by mě nadchla, dílko této úrovně ve mně vyvolává pouze nevěřícný údiv - cože, něco takového že má v USA své fankuby? - Neuvěřitelná věc!

       Teď uvedu seznam důvodů, proč mi Gor nepřipadá po vůbec žádné stránce ani trochu na úrovni (ba dokonce ani co se týče opravdové pokleslosti):

       

       1. Celková konstrukce příběhu je tak chatrná, že se nedá vůbec mluvit o žádné hlavě ani patě, ba ani o hliněných nohách... snad by seděl termín slátanina, ovšem s použitím velmi zpuchřelé nitě. Proč kněží-králové pečlivě utajují a maskují před lidstvem planetu, obíhající kolem Slunce přesně proti Zemi, ale přitom si na ni odnášejí vybrané lidské jedince a zase je vracejí na Zemi? Jak inteligentní jsou asi jejich tajemné záměry, když věnují takové úsilí tomu, aby hrdinu přenesli létajícím talířem na svoji planetu, načež ho vystaví gymnasticko-foglarovsky-historickošermířským nástrahám typu „uhni před kopím“ - „udrž se na ptákovi“ - „seber kámen a uteč“?

       Děj je postaven na samých oslích můstcích a proklatých náhodičkách: hrdina například má takové štístko, že narazí zrovna na převlečeného svrženého vládce (ze záhadných důvodů ho před útočící šelmou nezachrání padesát jeho ozbrojenců, skrývajících se poblíž, kteří ovšem okamžitě zajmou našeho hrdinu), nebo že zrovna náhodou odhalí úkryt zajatého velitele. Když jde o to, získat posvátný kámen, je samozřejmě vystaven na vrcholku věže i s příslušnou princeznou - přitom běžným dopravním prostředkem jsou jezdečtí ptáci!

       Autor zjevně intelektuálně nemá na to, aby se pokusil byť jen o náznak logických souvislostí mezi jednotlivými scénami. Naprosto vše svede na nevyzpytatelný úradek kněží-králů (do jejichž záměrů je skutečně nemožné se vžít, pokud se rezignovaně nesmíříme s tím, že hrdinu prostě nutí plnit jakési místní bobříky).

       2. Fantazie tohoto příběhu je na tak nizoučké úrovni, jako byste měli sci-fi svět, který je úplně jako ten náš, jenom tam lidi jedí fialové housky a modrý salám. Kulturní rozdíly mezi Evropou a Čínou nebo africkými domorodci jsou nekonečně větší, než rozdíly mezi evropským středověkem a způsobem života na této planetě. Největší rozdíl spočívá v tom, že místo na koních se jezdí na velkých dravých ptácích nebo na ještěrech. Ptáci v sobě přitom mají určitý sexuálně-sadomasochistický náboj, ale není dotažený. Je to přesně ten fantasy svět, kde je skutečně těžké pochopit, co na tom čtenáře má bavit: není tam nic opravdu nového a opravdu odlišného. Jedině mě napadá, že pro některé lidi to má asi přitažlivost proto, že je to takový kýč, to jest něco až příliš líbivého, podbízivého a přitom samozřejmého a explicitního. Naprosto přesně to vyjadřuje obrázek na obálce knihy: fantazie sahající jen k hranicím vzpomínek na pohádkové příběhy, které jsou přizpůsobeny do prostomyslné, samolibě uspokojivé formy s nádechem jakéhosi krotkého porna. V žádném případě tu nehledejte sílu mýtu - jen šimrání kýče, které může jednomu čtenáři být příjemné a druhého iritovat.

       3. Hodnotově etický aspekt: jedině tady je vidět určitý motiv, proč to snad autor mohl napsat, a to je záliba v násilí a v hierarchickém uspořádání společnosti. Autor neustále s požitkem opakuje, že tento svět je drsný. Když se dva jedinci setkají (ať jde o dva lidi, člověka a zvíře nebo muže a ženu), nejdřív ze všeho svedou boj na život a na smrt, aby si vyjasnili své vztahy. Pakliže to přežijí, stanou se z nich přátelé, milenci nebo dojde k ochočení domácího mazlíčka.

       Vypravěč tady mluví s uznáním o kastě bojovníků, která jediná je schopna prakticky a pragmaticky rozlišit, co má a co nemá na světě cenu: to, co se dá probodnout, rozstřílet nebo rozsekat na kousky, cenu nemá. Kasta mudrců jsou skuteční budižkničemové - jenom mudrují o nějakých nesmyslech a zabývají se rituály.

       S tímto pragmatickým pojetím („dokaž, že to dokážeš“, říká si tady každý) kontrastuje fakt, že krádež posvátného kamene, který je v boji celkem k ničemu, dokáže naprosto rozvrátit morálku celých národů. Pochybuju, že tihle drsňáci bojovníci by celou tu opičárnu s posvátnými kameny neoznačili za zaostalost a přežitek.

       4. Už jen pro pořádek dodejme, že takovýto svět, založený na dominanci, je samozřejmě nepřátelský ženám. Žena si tu může vydobýt jakýsi respekt či cosi jako lásku, pokud záludně bodá dýkou, lže, poškrábe do krve své sokyně a rafinovaně se prodává tomu, kdo je právě u moci. Všechny ženské postavy se v příběhu vyskytují ve stavu otrockém - a jak také jinak, že?

       5. Nedotaženost sadomasochismu: biče, pouta, znásilňování i krvavé scény boje se tu popisují způsobem, který musím označit jako čajíček. Každá kalifornská lesba vám popíše lepší erotické mučeníčko, a ani krev a utržené rány při soubojích se tady nepopisují vůbec naturalisticky. Autor mi prostě v tomhle ohledu připadá jako takový snaživý pionýr - tělocvikář. Ovšem, jak už jsem říkala, v dalších dílech se asi odvázal víc.