Interkom: Čtenář ve svém (loňském) Labyrintu

Rychle se blíží čas, kdy znovu vyjde Almanach Labyrint - to jest čas pražského knižního veletrhu. Řečený sborník vždy obsahuje hesla asi tří až čtyř stovek nakladatelství, která tu za prvé oznamují, co vydala roku uplynulého, a za druhé ohlašují, co chystají na rok dotyčný. Vzhledem k tomu, že veletrh je v květnu, bývá uzávěrka almanachu tuším až někdy počátkem dubna, o dodatcích nemluvě. Nabízí se tedy odvážná domněnka, že zmíněné ediční plány na právě se rozbíhající rok by nemusely být zase až tak krutě chimérické, jak občas bývají. V březnu přece musí každý nebo téměř každý už něco mít vydáno a další něco v různých fázích rozpracováno, proboha! A tak jsem si vzal Almanach Labyrint 1995 a vypsal jsem si všechna nakladatelství, která slibují tři a více SF či F, takže lze mluvit o soustavném zájmu, a tyto ediční sliby chyby (slipy hipy, řekl by pan Kaplan) jsem srovnal podle akademického seznamu s tím, co opravdu vyšlo. A nechtějte vidět ty výsledky. Lépe řečeno: chtějte vidět ty výsledky. Nuže za mnou - abeceda nám bude spolehlivým průvodcem v labyrintu nakladatelských nesplněných tužeb. Čísla v závorkách udávají počet nevydaných plus opravdu vydaných knih, v dalším komentáři pak uvedu nejzajímavější z „dlužných“ titulů a případně to, co naopak nakladatel vydal oproti almanachu navíc.

AF 167: (2 + 3) vzhledem k tomu, že po smrti J. Smékala trvala nejméně půl roku nejistota, co - a jestli vůbec něco - s AFkem bude, dlužno tři vydané knihy z pěti slibovaných považovat za úspěch. Oněmi dvěma nevydanými tituly jsou Shawovy Hrozivé invaze a Harrisonova Vzpoura proti času. Obě pravděpodobně vyjdou letos.

KJV: (5 + 2) „Žilverňáci“ dodali v podstatě jen dvě slibovaná čísla Poutníka. Zato vyrobili dvě knihy, které v almanachu ohlašují jako že už vyšly v roce 1994, což je záhada nad záhady. Mezi tím, co čtenářům zůstali viset, jsou tři díly Normanova Goru - při vší snaze se nedokážu přimět, abych tento nedodržený slib pranýřoval. Čeští sado-machos si musejí počkat.

LASER: (13 + 9) seznam autorů oněch třinácti nevyrobených knih se čte jako výcuc z encyklopedie. Dva Aldissové, Farmer, Moorcock, Bear, Simak, Bester, Robinson, Priest, Niven... Dlužno podotknout, že Laser na druhou stranu vydal několik knih, které neohlašoval - a u tří z nich hlasitě dodávám „zaplaťpánbu“: třetí díl Adamse, Cardova Mluvčího za mrtvé a Dickova Neteleportovaného muže.

MUSTANG: (0 + 4) se ukázal být nejskromnějším ve slibech a nejpilnějším ve vydávání něčeho navíc. Slibované Barkery dodal a jednoho přidal, dále pak přihodil dva Conany, Harrisonovu Krysu, další hlodavce a jiné příšery (celkem tři) J. Herberta, Vonnegutův Hokus Pokus, Kerra... místo slibovaných čtyř jich nakonec zkrátka bylo přes deset.

NAJÁDA: (4 + 6) se sice v horkém nakladatelském létě 1995 silně zapotila a své série předala IŽ, ale stihla ještě vydat čtyři Ledovky (pro intelektuály: nejde o bonbony) a tři Marky Stony. Mezi nesplněnými sliby se ocitly Powersovy Brány Anubisovy a hororová antologie Hlas krve, takto počátek skvělé a dlouho odkládané ediční řady Ivana Adamoviče. Naštěstí to letos dobře dopadlo...

POLARIS: (4 + 8) dodal svou dávku Holdstocků (moc děkujeme), Morressyů (dokonce o jednoho víc) a Stasheffů. Nevydal slibované tři díly série Warhammer. Opět se nad tím jen ztuha nutím k pláči. Těšil jsem se na to jen v naději, že se to slovo pokusí nějak přeložit. Co takhle Bác-hamr? Polaris navíc oproti slibům přitlačil na pilku dvěma Sprague de Campy.

Co se týče dalších aktivních scifistů: Classic inzercí v almanachu klasicky pohrdl (někdy mám pocit, že jde o přesah z jiného rozměru do našeho knižního trhu - existují vůbec?). Svou obvyklou smrtící dávku Eddingsů, Heinleinů a Anthonyů dodal - v jaké kvalitě, to už je enadr kveščn. Winston Smith moudře usoudil, že vzhledem k jeho existenční nejistotě bude rozumné uvést jen adresu a zaměření a nic neslibovat (nakonec toho ovšem i přes trpké konce vydal víc než někteří jiní). Dále se hromadného slibování nezúčastnili AFSF či Návrat. A Ivo Železný ohlásil jen dvě SF a F knižní novinky - nač také slibovat deset Perry Rhodanů. Ostatně - kdo z nás pochyboval, že vyjdou?

Aby bylo jasno: ani náhodou se tím nesnažím dokazovat, že naši nakladatelé jsou neseriózní lotři. Právě naopak, budiž to bráno jako důkaz toho, jak jsou ty kraje knižní nevesely a truchlivy. Ono se chce, ne že se nechce, ale ono se leckdy zkrátka nemůže. Takže nechceme-li se na závěr obejít bez obligátního morálního ponaučení, pak jím spíše budiž to, že ediční plány je třeba brát s ještě větší než velkou rezervou.