Všechna práva © Interkom 1984 - 1996

       

Původně jsem chtěl místo recenze napsat úvahu o tom, proč je většina našich nakladatelů nepoučitelná a nedá si za nic na světě poradit. Pak jsem chtěl napsat otevřený dopis nakladatelství Mustang, které už po několikáté dokázalo, že do té většiny patří.

       Nakonec, jak sami vidíte, zmohl jsem se jen na toto povzdechnutí a pokrčení rameny. K této rezignaci mě vedl jednak dlouhý dopis od Franka, který je na půlroční stáži v Amsterdamu, a jednak „nová“ kniha z produkce výše zmiňovaného nakladatelství Mustang Zloděj duší od našeho milovaného i zatracovaného Clivea Barkera.

       Na stánku je kniha nepřehlédnutelná a to díky své skutečně hnusné obálce, která sice s s knihou okrajově souvisí, ale tím veškerá spojitost končí. Mám za to, že obálka by ve většině případů měla vyjadřovat hlavní myšlenku knihy. V případě kresby Michaela Whelana, jinak častého ilustrátora Barkerových děl (u nás ho známe snad jen z obálky Věčného zatracení), to neplatí ani omylem.

       Příběh Zloděje je tak slabý, že nestojí za to ho ani zmiňovat. Pokud byste přece jenom podlehli pokušení Zloděje si přečíst, udělejte to raději z anglického originálního paperbacku (který se u nás prodává asi za dvě stovky, což zas není tak moc).

       V opačném případě si na nočním stolku (nebo jak nazýváte to, co máte vedle postele) přichystejte hned několik igelitových sáčků.

       Budete je asi potřebovat. Mohlo by se Vám totiž stát, že se Vám při čtení českého překladu jaksi neudělá volno.

       Už jsem napsal, že je příběh Zloděje příliš rozvláčný? Ne, vážně nestojí za to, kupovat si tuhle knížku kvůli silnému (nebo i jinému) příběhu. Tak kvůli čemu vlastně? Kvůli akci? To sotva, uvědomíte-li si, že hlavní hrdina je sotva desetiletý kluk s IQ Forresta Gumpa (to s tím Forrestem jsem si vymyslel, ale stejně.)

       Hloubavý čtenář (tzv. čtenář-vrták) by se ozval: „A má vůbec cenu si toho Zloděje duší kupovat?“ Odpovím možná překvapivě: „Ano, má.“

       Pohledem o několik řádek výše na shrnující tabulku zjistíte, že kniha je ilustrovaná a ne jen ledakým. Prvním (bohužel také posledním) záslužným činem Mustangu je to, že použil do českého vydání původní ilustrace Clivea Barkera z originálního paperbacku. Z obsahově nepříliš hodnotné knihy se tak rázem stává album sice černobílých, zato ale pěkně provedených autorových kreseb. Jako album je Zloděj duší vynikající a mám k němu jen jednu výhradu, a to že jednotlivé ilustrace jsou na četných místech přerušovány nezajímavým textem, který navíc mnohdy s nimi ani nesouvisí.

       Ale teď vážně. Dostávám se ke konci tohoto podivného článku a je tudíž čas pro malé poselství (hádejte komu!): Mustangu, jestli nás nepřestaneš provokovat a vodit za nos, budeš mít na svědomí dvě sebevraždy. My chceme pořádné knížky a ne takový *!@#$#@!*.

       Věřím, že jsem nebyl sám, koho Zloděj duší zklamal. U dalších, snad už pořádných recenzí se těším, nashledanou!

       Hodnocení: **