Všechna práva © Interkom 1984 - 1996

       Pátek

       Když přiletěl náš třetí demokraticky zvolený prezident blahé paměti do Austrálie, rozpoznali v něm místní (domorodci) autentického hrdinu, nejenže jako disident vzdoroval komunistickému režimu, ale dokonce cestuje ruským letadlem.

       Kdyby hodnotili můj výkon, asi by řekli: nebyl sice disidentem, ale létá ruským letadlem a dokonce s bulharskou posádkou.

       Nestěžuji si, jen se s vámi chci podělit o některé zážitky bezmála Monty Pythonské. Letušku posunkovou řečí překládající anglické bezpečnostní instrukce obvyklé na počátku letu překonala snad jen dramatizace Bouřlivých výšin s dialogy vedenými pomocí signálních lamp.

       Okolo 23.00 přistáváme v obci tuším zvané Varna, posunujeme si hodinky a do soboty čekáme na odbavení.

       

       Sobota, den první, DM:Lv 100:12200

       Dočítám Věc pro lidi, na to, že má vydání na svědomí AG šunt, je to docela dobré. Některé kapitoly globální etiky (občanské nauky ve školství Spojených států blízké budoucnosti) by se měly stát povinnou četbou. Přinejmenším poslanci mého volebního okrsku by si měli opatřit doklad, že to četli.

       

       Neděle, den druhý, DM:Lv 100:11600

       Začínám číst druhé kolo CKČ. Není to tak špatné, až na to, že to není SF. Příběh o černé smrti (Vl. Šlechta) trochu připomíná film Maso a krev, Kalighata (F. Škába) je docela dobře napsaná. Dutý plamen (Š. Kopřiva) podobně jako kdys JWP v gigantickém kotli míchá guláš úplně ze všeho, ovšem tak, že neztratíte chuť, ani když rozpoznáte jednotlivé ingredience. Někdy ale zachází daleko, jako když chlapíka, který se neopíjí kažký den, charakterizuje slovy: nebyl žádný Saltzmann.

       Písek teplý, moře studené, vítr silný (od moře), holky na pláži ujdou, i když všichni/všechny vypadají nějak divně, no jo, už jsem dlouho nebyl jinde než na nudistické pláži. Zlobení chlapců v normě.

       

       Pondělí, den třetí, DM:Lv 100:11500

       Samé zklamání, těšil jsem se na Jarka Mosteckého, ale asi nám podvrhl nějaké své starší práce, takže Já, Spasitel a Plachty z perleti nic moc, jo kdyby to tak někdo zfilmoval.

       Nuda a vítr na pláži k nesnesení, zlobení malých upírů je jediným, i když nevítaným rozptýlením.

       Oči bolí, ale kniha je jediným místem, které stojí za pohled. Okolní Rusky pečlivě skrývají to jediné, co jim perestrojka nevzala...

       

       Úterý den čtvrtý, DM:Lv 100:11400

       Jedeme na autobusový výlet/výjezd do Balčiku, malé smradlavé díry, dostupné jen lepkavým autobusem z nekonečně vzdáleného bus nádraží. Deset kilometrů jede půl hodiny, během které Pavel tvrdí (každých 10 sekund), že už se počurá. Nějakou náhodou jsme se dostali zpátky, únavou ani nemáme hlad, vlastně nejsme schopni přijímat potravu.

       Odpoledne čtu Hvězdné dálky, ale tenhle Vosák už není co býval. Ani Joyceovská Jamova variace Tělem i duší mě nijak nevzala, ale s tou by u mě nepochodil ani za lepších podmínek, i Bratři pro mě byly příliš silné kafe.

       

       Středa den pátý, DM:Lv 100:115

       Holky na pláži: první vypadá jako chlap, druhá by se mohla převlékat za chmelovým drátkem a třetí taky Němka. Čtu Vosák zahrádkářem, abych se nějak věnoval chlapcům, čtu jim to nahlas. Ohromný úspěch, vyžadují i Hvězdné dálky a musel jsem slíbit, že v Praze najdu Den Vosáka. (Maně se mi vybavuje, že tam Bouček souloží se svou medvědicí, ale co, na Nově vidí horší věci a třeba si tím rozšíří fantasii.) Služebný lid má nějaký svůj tajný jazyk prudce se lišící od ruštiny, kterou mluví, kdykoli je v doslechu cizinec (bulharština?).

       

       Čtvrtek den šestý, DM:Lv 100:12250

       Odjezd se blíží, dneska jsem mohl být v RUR, aúúúú. Čtu Poláčkovu Hudbu až na věky, dobré, přenést do kláštera vzpomínky na mazáckou vojnu, novic jako zobák, stará páka, jen tu chybí číslo, nikdo to nemá za pár. Podobně svého času využil vojnu Ivan Kmínek v povídce No jo. Pavlovského Běžci dlouhých tratí asi budou parafrází nějakého Kinga (Running Man?), čtenářům se může líbit obrat, který to v této verzi nabralo.

       

       Pátek den sedmý, DM:Lv 100:12250

       Sláva, vracíme se, už sice nemám co číst (román Jany Rečkové jsem nechal v Praze, jeho složka byla stejně tlustá jako výběr ze všech tří kategorií), ale vidina blízkého návratu do civilizace mě posiluje. Za posledních padesát marek dovolujeme chlapcům nakoupit jejich oblíbené vypalovačky na šesti CD a hurá na letiště. Několik kontrol, několik čekání, hodinky o hodinu zpět a tak jsme v osm nad Ruzyní. Přistáli jsme tak hladce, že jsem nepostřehl, kdy jsme se dotkli betonu (podvozkem, naštěstí).

       

       A to je konec bulharského deníku