Interkom: Velká jízda

Možná se vám to bude zdát divné, ale Terry Pratchett napsal kromě slavné Zeměplochy i jiné cykly fantasy románů. U nás se zatím připravují na český trh pouze cykly dva: jednak „dilogie“ románů Odvrácená strana Slunce a Strata, jednak trilogie Truckers (Velká jízda) + Diggers + Wings. Práva na tyto knihy získalo nakladatelství Magnet-Press; všechny vyjdou v překladu Jana Kantůrka (samozřejmě kromě Velké jízdy, která již byla přeložena Helenou Hrychovou).

Velká jízda je spolu s dalšími částmi trilogie Truckers + Diggers + Wings určena spíše mladším čtenářům, je to však velmi relativní. Samozřejmě: můžeme ji chápat jako dobrodružství nomů, maličkých čtyřcoulových bytůstek (no jen si to spočítejte, jak jsou vysocí - coul má 2,464 cm) mimozemského původu. Můžeme je chápat jako zábavný příběh vesmírných trosečníků, kteří žijí v „obřím“ lidském světě, ve světě, co je k nim ne zrovna přátelský. Jen pomalu přicházejí na to, kdo jsou a že jejich pobyt na Zemi by měl být pouze dočasný. A nebýt tajemné Věci, vesmírného počítače, který jim pomáhá a radí, nikdy by se neodvážili chtít opustit naši planetu. Ve Velké jízdě však nejde jen o to, jak zachránit před zkázou nárůdek nomů tím, že lovec-nom Masklin s přáteli ukradnou nákladní auto a naučí se jej řídit. V napínavém ději plném zvratů jde samozřejmě v takzvaném „prvním plánu“ o to, že se nomové musejí vystěhovat z Obchodního domu, který považovali za svůj svět v malém. Obchoďák se však bude bourat a tak sbohem pohodlí, teplo a jídlo. Je třeba se zachránit do neznámého, nevlídného okolního světa, kde jsou neochočené krysy, déšť, silniční provoz a další hrůzy. A jak naznačuje Věc, je třeba se dostat i na oběžnou dráhu Země, kde po staletí (snad) čeká jejich mateřská kosmická leď. Jejich průzkumhý kosmický letoun se však zřítil před 15 000 lety a nynější generace nomů je všechno jiné než astronauti...

Čtenáři školou povinní budou samozřejmě vnímat hlavně ten příběh boje o přežití mrňavého nárůdku, který je povahou stejný jako my lidé: také má své dobré i horší povahy, není mu cizí odvaha ani strach, domýšlivost i poníženost, omyly i tápání... Ten, kdo však čeká gejzíry komických situací a spousty slovních žertů tak jak je známe ze Zeměplochy, bude zklamán. Toto je trochu jiný Pratchett. Trilogie o nomech je opravdu spíše úsměvně dobrodružná knížka o velkých potížích statečného maličkého nárůdku ve světě obrovských rozměrů než nějaká „zeměplošárna“ k uválení.

Jestli se to blíží nějaké knize, která je určena nejen mládeži (ta si z ní vezme ten prvnoplánový dobrodružný příběh), ale i dospělým (kteří ji pak prozkoumají do větší hloubky, nacházejíce v ní nejen dobrodružno, ale i společenskou kritiku i náměty ke znepokojivým filosofickým úvahám), pak je to jasně slavný utopický román Gulliverova dobrodružství (z r. 1726) Jonathana Swifta. Jako Swiftův hrdina Gulliver putuje po bájných zemích, tak i Masklin s nomkou Grimmou, s Věcí a s několika starými nomy putuje kvůli vlastní záchraně do Obchodního domu. Nalézá tam zvláštní, do sebe obrácený svět nomů, věřících v Boha pod názvem zakladatele Obchoďáku „Bří Arnoldové, zal. 1905“. Nomové z Obchodního domu žijí v přesně rozvrstvené společnosti, kde nechybí ani šlechta, ani vlivné rodiny, ani státečky, nevražící na sebe (což jsou obchodní oddělení), ani mniši s opatem. Je to opravdu zparodovaný lidský svět, ten svět nomů. A do toho vpadá Masklin s přáteli, znající zcela jiný svět, svět Venku, o němž nomové z Obchoďáku pochybují, zda je reálný. A Masklin podoben Mojžíši s Věcí coby Archou úmluvy vede svůj mrňavý nárůdek DOMŮ. Jeho Cesta Domů pak vejde do základní knihy nomů zvané nikoliv Starý Zákon jako u nás, lidí, ale Knihou Nom. Tato kniha prostupuje text Velké jízdy: ve svých pasážích, líčících svět Obchodního domu, v biblickém slohu vysokým slavnostním stylem (který samozřejmě působí komicky) popisuje vše, co se dělo od založení Obchoďáku až po nalezení nového útočiště v kamenolomu. A čtenář se začne zamýšlet, odejde od toho původního, na rozdíl od dějů Zeměplochy daleko jednoduššího a přehlednějšího děje, a začne si klást otázky jako svého času Danikem či náš Ludvík Souček...

Velká jízda je zvláštní a krásná právě tím, že jí můžeme chápat, jak chceme. Dobrodružně i filosoficky. Je prostě jiná, pochopitelně je kvalitně napsána, a také i velmi pěkně přeložena (ačkoliv překladatelem není tradiční Jan Kantůrek, Helena Hrychová v kvalitě rozhodně nejde dolů). Tradičně komicky-satirická malba Joshe Kirbyho na obálce pasuje k dílu jak vlk ke Karkulce.