Všechna práva © Interkom 1984 - 1996
Bílý drak aneb druhá strana mince
Krátce po Tatraconu se mi dostal do ruky ještě tiskárnou vonící Bílý Drak. Nedočkavě jsem se na něj vhrhl a nebyl jsem zklamán. Opět jsem se setkal se všemi hrdiny předchozích dvou dílů, hlavní postavou zde ovšem byl Jaxom a jeho Ruth. Nebudu prozrazovat obsah, jenom to, že všechno dobře dopadne.
Skutečně jsem touto knihou nebyl zklamán, protože předpoklad, že kvalita klesá s číslem dílu se opět vyplnil - první díl byl alespoň mírný nadprůměr, ale tento již průměru dosahuje jen stěží. Autorka v tomto dílu zvolila méně dějových rovin především proto, že se naprosto nic neděje. Na celých 450 stranách je pouze jediná akce a ta je popsána na přesně deseti stranách. Celý zbytek knihy se neděje v podstatě nic. Vlákna si klidně padají a neškodí, jediný odbojný Weyr se zmůže jen na tu jedinou akci a všude je klid. Jaxom může na zbylých 440 stranách filozofovat o tom, zda je lepší být jezdcem na drakovi nebo pánem držby, ochořet a zase se uzdravit, vystřídat několik milenek a věnovat se vykopávkám (kde objeví to, co čtenáři ví již od prvního dílu). Pokud se už náhodou objeví nějaký mrtvý, tak jedině sešlostí věkem.
Tuto knihu lze směle doporučit zarytým sběratelům cyklů, čtenářům „červené knihovny“ a lidem trpícím chronickou nespavostí - je to lepší než počítání oveček.
Předpokládám, že autorka si šetří nápady na dalších několik desítek dílů, protože v tomto se neděje abbsolutně nic.
PS: S dovolením jsem si bez dovolení vypůjčil několik nápadů z děl jiných autorů. Tímto za zapůjčení děkuji své rodině, papeži, svému agentovi, všem přátelům a fanouškům, ctěné akademii a nakonec SNOWovi, Joudovi a Michaele. Pokud jsem na někoho zapoměl, tak má smůlu. Žaloby posílejte na adresu: Děda Mráz, Severní pól.