Interkom: K živelné pohromě aneb druhá kniha v sérii Kritizovaný vrací úder

Popravdě řečeno, nemyslím si, že reakce na kritiky a série polemik cokoliv řeší, téměř vždy jde jen o obhajobu vlastních pozic a ne o nalezení společného jazyka. Na druhé straně, nebýt jich, byl by Interkom tak o dvě třetiny tenčí a nebylo by toho tolik k počtení, takže se do toho dejme, ať to máme rychle za sebou.

Tomáš Kohl si vzal na paškál třetí číslo Živlu, proč ne. Zaráží mne však chyby v metodologii jeho kritiky a nedostatek relevantní argumentace. Jde mi o toto: Kohl vlastně nekritizuje Živel samotný, to by musel dokázat, že jsme nezvládli něco, o co jsme se pokoušeli, on kritizuje témata, kterými se Živel zabývá a která s tímto časopisem přímo nesouvisejí. Zcela záměrné nápady, které dělají Živel Živlem, pokládá za pohromu.

Začíná nečitelnou a chaotickou grafikou. Musím říct, že sám jsem si na ni musel zvyknout, ale právě grafika tvoří padesát procent úspěchu Živlu mezi jeho čtenáři, hlavní grafička Klára díky živlovské grafice nejen ukončila studium na UMPRUM, ale získala i druhé místo na grafickém bienále v Brně - a těžko lze tvrdit, že v porotě seděli neodborníci. Ano, pokud je hlavním úkolem grafiky její přehlednost a pokud si máme brát za grafický vzor 100+1 nebo Mladý svět, pak opravdu je živlovská grafika intelektuálně ekvilibristická. Já bych ji spíše nazval nápaditou a moderní. Ale to je věc vkusu.

„Rozhovor s Tichou dohodou graficky připomínající inzeráty z rubriky Hezké chvíle“, „časopis oportunistický jako průměrný politik“, „zfetovaná temnota“, „guláš ze čtvrté cenové skupiny“ ... Tomáš střílí od boku bonmoty bez argumentů, které by možná obstály na večírku u Klímů, ale nesnesou nároky tištěného slova. Takhle vypadá recenze na dílo, které recenzenta nezajímá nebo popouzí, a on pak dodatečně hledá argumenty, proč je vlastně dílo špatné. Podobně zareagoval v recenzi v MS Roman Lipčík, ale ten měl tolik soudnosti, že přiznal, že problém je v něm samém, že on dává místo chytrých drog přednost drogám hloupým jako jsou pivo a cigarety. Stejně tak může Tomášovo estétství urážet grafika nebo pop-kultura; pak je pro něj spíše časopis Umění & řemesla nebo Zlatý řez (možná ty časopisy neznáte, jsou tak nudné, že na ně nevycházejí ani záporné recenze).

Už jsme si zvykli na to, že živlovská komplexnost a hravost vzbuzuje v některých lidech pocit, že si na cosi hrajeme, že jsme něčím, čím doopravdy vůbec nejsme. Nikde jsme například ani nenaznačili, že jsme nějakým způsobem podzemní, undergroundoví; a „up-to-date“ samozřejmě být chceme, ale asi v tom smyslu, v jakém musí být „up-to-date“ módní časopis. Není to póza ale nutnost.

Tomáš píše, jak směšné jsou mystické vize kybersvěta nebo popisy virtuální reality pro lidi, pro které jsou počítače denním chlebem. Inu, vždy je možné se dívat na realitu jen tím způsobem, jakým se nám jeví, a nepokoušet se proniknout za, nezkoušet dešifrovat hlubší vrstvy a skryté možnosti. Jak říká Bondy v novém čísle 4: „Jsou lidi, co se ptaj, co je za rohem, a lidi, co se neptaj, co je za rohem.“ K mému překvapení se jinak všímavý recenzent Tomáš Kohl nad stránkami Živlu za ten roh bojí podívat. A představení jedenáctiletého spisovatele Doriana Gaara asi Tomáš nepochopil, když úroveň jeho textu srovnává s CKČ. O to tady přece nejde, vtip je v tom, co nám jeho text říká o vnitřním světě dítěte a obzvlášť současného dítěte, a také jaká obsahuje kouzla nechtěného.

Ve dvou věcech jsi, Tomáši, úplně ulítl. Za prvé je to tvůj bonmot „Hovořit o zušlechťování ducha a sbližování lidí při křepčení na tvrdé elektronické rytmy je jako hledat nábožensko-estetický zážitek v epileptickém záchvatu.“ Nuže, já jsem našel nábožensko-estetický zážitek při něčem velmi podobném epileptickému záchvatu - při holotropním dýchání, kde se člověk dostává do kontaktu se svým podvědomím. A jakou hudbu pouštějí k tomu, aby ses do tohoto očistného stavu dostal? Tvrdou, rytmickou elektroniku! Vivaldi nebo Rossini by všechny leda tak uspal. Nezatracuj tak šmahem a bez hlubších znalostí house a elektroniku, dotýká se něčeho velmi základního v člověku, něčeho, co jde mnohem, mnohem hloub než jakýkoliv estetický zážitek z klasiky.

Za druhé: tvoje doporučení, aby si lidé šli raději koupit na Václavák americký Wired, který se zabývá podobnými věcmi jako my. Jasně, vykrást Wired nebo si přečíst originál je to nejjednodušší. My se ale snažíme (a dá to dost práce) vykřesat něco z českého prostředí. Je jiné než to americké a americká technika ve skeptickém evropském pohledu vypadá také najednou jinak. Jestli nevidíš tenhle rozdíl, pak jsi to spíš ty, kdo je mimo mísu.