Interkom: Scifisté (bývalí) v Respektu

Už dlouho nemám čas ani chuť na četbu novin, ale jsou dvě výjimky, potvrzující (jak jinak) pravidlo. Oni to vlastně ani nejsou noviny, jde o týdeník Respekt a Politický, rodinný a psí denní WWW list Neviditelný pes. Jeden nazírá naši realitu takříkajíc makroekonomicky, druhý sleduje, co to dělá v životě lidí, a navzájem se korigují. Víc nepotřebuji.

Ale k těm scifistům: Onehdy jsem v Respektu 25/96 narazil na recenzi vzpomínkové knihy mladého rusisty a náboženského aktivisty Martina C. Putny. Vzpomínám si, že se kdys ve SF dávnověku zúčastnil asi tak ve svých čtrnácti letech CKČ. Tehdy jsem četl ještě takřka celou CKČ a jeho povídka se mi dost líbila, třebaže při tehdejší konkurenci nepostoupila do druhého kola. Bohužel autor to již víckrát nezkusil.

V Putnových vzpomínkách, v jeho knize My poslední křesťané a v samotné recenzi je často zmiňován další neúspěšný účastník CKČ, mladý nadějný básník Jaromír F. Typlt (viz též Poslední dávka 2). Jeho povídky se sice nedaly číst, ale zase to tak rychle nevzdával.

(Putnovo náboženské zanícení mi připomnělo, že v jiném Respektu, číslo se mi nechce hledat, byl článek Dominika Dvořáka, spoluzakladatele původního teplického SF klubu, o našem školství. Domča, jak jsme mu říkali, ještě před revolucí tajně vstoupil do řádu Seleziánů a byl tuším nějaký čas Pilipovým poradcem. Druhý zakladatel Zbyšek „Generák“ Hlinka (v softwarových novinách publikuje články o databázích) podle všeho rovněž propadl nějakému radikálnímu náboženství, alespoň jsem z nedávného rozhovoru s ním měl pocit, jako bych mluvil s jehovistou. Zdá se, že mládí v Teplicích člověka formuje na zbytek života.)

Ale zpět k číslu 25. Další z autorů CKČ, ze zatím zmiňovaných asi scifisticky nejlepší a nejúspěšnější (nevím už v kterém roce, ale zvítězil v jedné z kategorií) je Petr Kočiš. Ten si vysloužil zmínku v článku Antonína Kosíka o úloze reklamy v POSTmoderní společnosti „Ať je z tebe automatická pračka“. Kočiš se nějak (jako vedoucí pracovník české pobočky fy Masters & Ogilvy) zasloužil o reklamní slogany Velkopopovického kozla a píše se o něm pod podtitulkem Člověk kreativní - blb.

V tomtéž čísle naleznete i článek pravidelného dopisovatele Respektu z USA Tomáše Klvani o aféře Whitewater prezidenta Clintona (v Neviditelném psu zásadně psaném jako Slinton). Studuje nyní cosi v Minneapolis na Minnesotské universitě (tedy Tomáš, ne Clinton).

Zdá se, že CKČ svého času oslovila značnou část inteligentní mládeže u nás. Můžeme litovat ztráty těch, kteří s námi nevydrželi, nebo si říci, že zůstali jen ti nejlepší.