Všechna práva © Interkom 1984 - 1996

Tak jsem se vrátil ze zájezdu, který na mně naštěstí nezanechal žádné vedlejší následky. A když jsem se podíval do IK, tak jsem s radostí zjistil, že se nic převratného neudálo, právě naopak, že vše je stále při starém.

       Původně jsem chtěl provést důkladný rozbor, proč se v dnešní době objevují světy plné násilí a temnoty. Abych řekl pravdu, napsal jsem pár blábolů a pak toho nechal, protože je to vlastně jedno.

       Za prvé, vždycky se psal určitý druh literatury, který v té době ty určité lidi na tom určitém vývojovém stupni a při té určité společenské situaci zajímal. Psaly se hrdinské eposy, satira na nejvyšší společnost, romantické bláboly o mladících, kteří se při nešťastné lásce zavraždili - a jenom ta nejlepší díla, která měla něco navíc se zachovala a dodnes se dájí číst. Stejně tak soudobá tvorba, která reaguje na tento svět, je taková jaká je. Prostě to lidi zajímá, chtějí to číst a žádný intelektuální Mengele dnešní lidi nepřinutí k tomu, aby se dívali na pěkný západ slunce, když na druhé straně je docela šťavnatá bouračka. Nakonec zůstane pouze několik děl (bude jich sice nepatrně víc než z dřívějších období - díky hypertrofii tvoření), které se po sto letech budou dát konzumovat. Se la ví.

       A za druhé mě vlastně napadlo při čtení úvah, které jsou jiný pes - jiná ves, že každý z autorů (snad kromě Kohla, u kterého se mi nezdá, že by to byl jeho vlastní názor, ale prapodivná reprodukce hlásného trouby, který líže plátno KK-klanu z první řady) si odpověděl sám, kudy se do (jeho vlastní) literatury dostává svět úvah.

       Na závěr bych chtěl poděkovat a popřát mnoho zdaru Vilmě K.K. k další literární činnosti, jelikož si asi vzala mnoho z mé sice trochu drsné, ale jinak pravdivé recenze a šla do sebe. Jsem rád, že mluví o své tvorbě jako o romanticko-vznešené literatuře s pubertálním patosem a doufám, že jistá doba znamená otisknutí mé recenze a reakcí na ni. Samozřejmě jsem si nemohl nepovšimnout díla, které je doufám příslibem do budoucna - tedy jejího Persefonina daru. Souhlasím s J. Pavlovským a jeho názory na toto dílo, osobně si myslím, že jako prvotina na tomto poli zcela nezkušené autorky jde o dobrou povídku, na které je ještě co dobrušovat, ale určitá snaha vidět je. Proto Ti, Vilmo, přeji mnoho zdaru do nové etapy Tvé literární tvorby.

       A vám všem taky.