Logo rubriky
13/1996
  Recenze (další) (141)
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK   
 
Všechna práva © Interkom 1984 - 1996

Zítra se bude kouřit všude

Úvodem této recenze bych rád upozornil všechny kritiky nás, kritiků, že jsem na film Den nezávislosti nešel nepřipraven. Znal jsem hrubý obsah, přečetl několik recenzí a byl jsem obeznámen i s předchozími díly Rolanda Emmericha. Vše, včetně Mirky Spáčilové (které to hned tak nezapomenu), mne utvrzovalo v dojmu, že jsem se vypravil na naivně přiblblou výpravnou podívanou, kterou lze jednou strávit bez těžké újmy na zdraví.
       Byli jsme na tom se slečnou v kině Květen na Vinohradské třídě. Cestou zpět jsme se tomu chechtali až do Modřan, a to jenom proto, že jsme neměli sílu nad tím brečet.
       Na rovinu: Takovýchhle paskvilů bychom i v americké kinematografii nalezli hodně málo. Kromě hektolitrů klišé, která z plátna dopadala na nevěřící diváky jako Niagarské vodopády, je film nepřerušeným sledem logických přehmatů představujícím scénáristy jako mentálně postižené. Pokud budete mít z následujícího textu dojem, že tvůrci vykradli, na co přišli, potom se mýlíte. Vykradli i na co nepřišli.
       To se takhle jednoho krásného prvního července ukázalo, že ve vesmíru nejsme sami. Nad největšími městy světa se objevil zhruba tucet kosmických lodí, neustále měnících svou velikost (v jedné scéně totiž uvádějí průměr 15 mil, v další pak 13(!) kilometrů). Aby se v Bílém domě dlouho nedohadovali, dali hned naši rozumní bratři najevo své úmysly: Začali srovnávat města i s obyvateli se zemí. Sám první muž Států unikl na poslední chvíli a já si vzpomněl na Posádku v ohrožení, jejíž letadlo olizovaly plameny před nějakými deseti lety. Tento trik se bohužel nepodařil první lady, která - od začátku nesympatická, aby bylo možno ji zabít - doplatila na explodující vrtulník vnitřním krvácením.
       Amerika se však nemůže nechat zdecimovat - zvláště když přehlídku ke Dni nezávislosti má již téměř nacvičenou. A to je přeci něco docela jiného, než detailista Spielberg, přímořské městečko a jeden jediný lidožravý žralok! Ovšem co teď? Když je nouze nejvyšší, pomůže zázračný vědec. On by Jeff Goldblum udělal lépe, kdyby zůstal mouchou, no ale když už je tady... Helemese, helemese, copak nám to sem táhnou? Jó mimozemšťana. A že jste ho uspal pěstí? Dobrý kapitáne, budete povýšen, jen co tu bestii škrtící operačního odstřelíme.
       V další scéně nám geniální tvůrci dokážou, že pitva mimozemšťanů od Roswellu je podvrh, jelikož zmínění přeci vypadali docela jinak. A protože ten jejich talíř dávali na přísně utajené základně - tak přísně, že o ní nevěděl ani prezident - vědci dohromady cca padesát let, stačí jen nahodit motory a vzhůru na ty parchanty. Pravda, interiér Hrozby z vesmíru Vegera byl poněkud rozlehlejší, ale tohle taky není k zahození. A protože počítače jsou ve všech civilizacích plně kompatibilní, stačí zavirovat centrálu a ostatní jde samo. Zvláště když máme k ruce obětavého kořalečníka - budiž mu nebe lehké.
       Hrdinům se podařil i návrat - jenom Han Solo brblal, že on by to zvládl líp -, a tak můžeme začít oslavovat Den nezávislosti. Že je to cynismus? Ale drazí, vždyť přeci už tatíček Stalin řekl: „Zemře-li jeden člověk, je to tragédie, zemře-li jich milion, je to statistika.“
       Tyto řádky jsou ovšem jen hrubý nástin zvěrstev, která se na plátně odehrávají v okamžiku, kdy libovolná postava otevře ústa. Díky tomuto je možné zařadit celý snímek do kategorie nejpokleslejší: do kategorie agitek. Totiž to, co kdysi znamenal pro komunisty snímek Zítra se bude tančit všude, to je dnes Den nezávislosti pro Spojené státy. Tato facka do tváře science fiction prezentuje vlastenectví s vrcholným nevkusem a podle českého vzoru prohlašuje, že ačkoliv se všude najde nějaký podvratný živel, odvážná a čestná vládnoucí imperialistická třída jej odhalí a zneškodní, aby mohla slavně zvítězit nad všemi překážkami, které jsou jí kladeny do cesty. No jak můžete nebydlet v Americe??!!
       Nu, přestaňme decimovat nebohé scénáristy, film má i další slabé stránky. Patří k nim i herecké výkony, které jsou vesměs podprůměrné, v některých případech vysloveně špatné. A pokud jste vkládali nějaké naděje do exmilence Geeny Davisové, tak si je zase rychle vezměte zpět. Trůn odborníka na teorii chaosu přeživšího masakr v Jurském parku se ani nezachvěl.
       A bohužel, ani triky, kvůli kterým se člověk do toho kina vypravoval, za těch 65,- korun nestály. Pravda, asi tři záběry, převážně na monumentální koráby mimozemšťanů, oku zalahodily, ale to bylo všechno. Zbytek byl vysloveně průměrný, s občasnými výstřelky směrem dolů.
       Vzato úhrnem, tady lze jen doporučit bojkotování obchodu se sny, jelikož v dárkovém balení obdržíte noční můru.
       Hodnocení: 0
Filip Gotfrid
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK