Interkom: Jsem tele?

Rád bych odpověděl panu FN na několik otázek (já už jsem takový dobrák, pomůžu, kde můžu). Začnu tím, že ne všechny knihy padnou do šuplíků nadepsaných „Skvost“ a „Sračka“. Jsou také knihy, které jsou mezi. Knihy téměř bez nápadů, napsané tak dobře, že to skoro není poznat. Knihy s dobrými nápady, kde požitek je občas zkalen nějakou vypravěcí nehodou. Otázka zní, co převáží dle osobní váhy toho kterého čtenáře. Jestliže FN odmítá knihy, které občas ujedou (přesněji řečeno, diví se, kdo by je četl), pak mu závidím, protože má malou knihovnu a nemusí pořád dokupovat nové poličky. Moje měřítka nejsou absolutní, proto už knihy nemám kam dávat.

Čímž snad odpovídám na jednu z otázek z reakce FN na recenzi pH, kterou mi ZR promptně zprostředkoval, pravděpodobně za účelem RNP a také AJTŽ. Spolknou opravdu čtenáři všechno? Odpověď zní: Jak kdo a jak co, záleží na balanci dobrého a zlého. Já samozřejmě oceňuji jeho snahu se technickým chybám vyhnout. Jako fanatik na letadla z válečných dob jsem velmi ocenil research, který z Valhaly čiší, našel jsem víc faktických chyb v slavných Jane's Airplanes. Vlastně si na žádnou chybu ve Valhale nedokáži vzpomenout. Čili, nezačněte se flákat, čtenáři to umí ocenit. Zvlášť u dobré knihy, což Valhala je.

Ale zpět k Pernu. Ty chyby jsem si nevymyslel, ty tam opravdu jsou. Neznamená to, že by McC neuměla psát, prostě se jí nechce dělat tu obtížnou revizní práci, o které se FN zmiňoval. Ostatně, při tempu dosahujícím průměrně přes jednu knihu ročně se asi není čemu divit. Považoval jsem za fér se o těch kiksech zmínit, aby čtenář věděl, co čekat; už proto, aby si nemyslel, že přichází nové vtělení Pána prstenů. Možná jsem mohl napsat víc o tom, co se mi líbilo, ale kolik toho člověk napíše o tom, že prostě kniha upoutá? Mnohem veseleji se píše o blbostech. V zájmu vyrovnanosti jsem u každé knihy také napsal, jak já osobně vidím balanci mezi chybami a přínosem. Jestliže mě štve, že mi autorka nezodpoví otázky, které sama položí, ale stejně nedokáži knihu zavřít a jdu spát v pět ráno po jejím dočtení, pak ty chyby asi nejsou tak hrozné. Jestliže si FN dělal úsudek o knihách počítáním, kolik slov pochvalných a kolik slov pohanných jsem užil, dala by se jeho reakce pochopit, ale nějak mi to nezní jako dobrý nápad. Snad jsem měl ty souhrnné a balancující věty napsat tučně, aby vynikly. Mea culpa.

Popravdě řečeno, jeho reakce mě tak znejistila, že jsem si tu recenzi opět přečetl (prý jsem sérii zdrbal a pak ji doporučil, „o kvalitách jsem se nezmínil ani slovem“ a „polovinu knížek“ jsem popsal jako „bez jakékoli dramatické zápletky“). Hledím tedy na svůj výpracek (don't you love multi-tasking) a co nevidím:

Harpers trilogy jsem opěl, o jediné výhradě jsem předem poznamenal, že mi dalo práci ji někde vyhrabat. Dragonflight jsem nekritizoval vůbec, čili to máme šest knih s jednoznačně pozitivní bilancí. Moretu jsem víceméně opěl, „dobře se to čte“, „nové nápady“ atd. Celkem sedm knih v plusu. All the Weyrs byly, cituji, „slabší technicky, ale stojí za to díky spoustě nápadů“. Další tři knihy byly hodnoceny zhruba řečeno jako „nějaké kiksy technicky, ale čtení se vyplatí“, od celkově dobré Dragonsdawn (vyčteny otevřené konce) přes Dolphins („slabší, celkově jde“) po Renegades, kde se opravdu člověk musí první půlkou prokousat, ale pak začne stát za to. First Fall a Nerilka hodnoceny jako nudné, u později jmenované byla vyčítána silná recyklace nápadů. Za obojím si stojím.

Shrnuto, z třináctidílné série jsem v recenzi hodnotil sedm knih jako velmi dobré, jednu dobrou a tři se ještě pořád vyplatí číst. Tomu se říká „zdrbal“? Možná jsem FN (a snad i jiné čtenáře) zmátl stylem. Píšu rád nevážně-vážně doufaje, že laskavý čtenář si odmyslí žertíky a podívá se na podstatu. Takový už jsem, považuji každou nevyužitou příležitost o humor za promeškanou šanci pro lidstvo (samozřejmě ne vždy to vyjde). Life is too serious to be taken seriously, ® pH 1996. Ehm, příště přidám varování „Pozor, zvýšená frekvence lehkomyslností“. To ostatně platí i pro tuhle reakci.

Nedorozumění mohl pomoci i rozdílný slovník. Když já o knize napíšu, že je opravdu dobrá, pak hraničí na pomezí nesmrtelnosti. I „celkově jde“ znamená, že knihu mám ve své knihovně a netajím to. Knihy, které nejdou, nepočítám, slova hodnocení se tedy vztahují ne ke kategorii všech knih, ale ke kategorii čtitelných knih. Šmarjá, to už je to zase dlouhé. Doufám, že to FN (a snad i jiným zmateným čtenářům) stačí k vysvětlení na dálku. Až se zase objevím v Českoslezsku, rád si to osobně vyříkám nad sklenkou Muller Turgau. Pokud pan FN hodlá žádat o zadostiučinění (popřípadě chce rozhodnout to tele způsobem vhodným pro žentlemány), varuji jej předem, že mou zbraní volby by byly matematické problémy, tak ať si to raději rozmyslí.