Všechna práva © Interkom 1984 - 1996

Neúnavný propagátor science fiction, spisovatel a publicista Ondřej Neff, tvrdí ve svých knihách KLON-95 a KLON-96, že přímý zákaz určitých výzkumných projektů a konkrétních technologií bude jedním z významných rysů příštího století, a to i navzdory tomu, že on sám ve svých úvahách věnovaných principu veškeré techniky uvádí, že: „... stane se to, co je potenciálně možné a čemu není zabráněno“ (KLON-96, str. 49). Trochu pesimismu nikdy neuškodí, zvláště pokud se jedná o tak závažnou věc, jakou prognóza vývoje věcí příštích bezesporu je. Představa, že někdy v budoucnu budou existovat zakázané technologie, je bez jakékoliv nadsázky až příliš fantastická a nelze ji chápat nijak jinak než jako dobrý fór. Opak je pravdou. Z morálního a etického hlediska je to sice více než žádoucí, ale prakticky bohužel zcela nereálné přání. Právně a oficiálně, tedy de jure by snad šlo kodifikovat, ale z praktického hlediska, tedy de facto je jeho realizace zcela vyloučena. Stačí se jen pozorněji porozhlédnout kolem sebe a téměř vůbec nemusíme o tomto názoru diskutovat. Reglementace jakékoliv libovolné technologie, byť sebelépe míněná a žádoucí, nejenom podněcuje, ale přímo katalyzuje její vlastní realizaci. Nebude někdy počítačový hacker používat jemu zakázaný a nepřístupný software? Nebudou snad probíhat neetické transplantace nelegitimně získaných lidských orgánů? Nebudou i nadále probíhat zakázané genové manipulace biologického materiálu? Nebude i nadále využívaná atomová energie? Jistěže ano, se stejně bezohlednou důsledností a pravidelností, s jakou si narkoman aplikuje drogu, kuřák kouří cigarety, civilizovaný člověk se dívá na televizi a neplatí daně.

       Snaha o reglementaci některých technologií je čistě politickou a jen zřídkakdy ekonomickou záležitostí. Pro křesťansky smýšlejícího politika je naprosto nemyslitelné a nepřípustné souhlasit s jakoukoliv formou potratových technologií odstraňování plodu, včetně vývoje a používání potratových pilulek. Na druhé straně, vyvine-li například firma Matsushita Electric nový druh lineárního motoru, jehož velikost dosahuje řádově velikosti molekul, zajisté nebude váhat s jeho uvedením na trh. Pro další příklady nemusíme chodit daleko: Snaha o licenční reglementaci videosystémů BETA firmy SONY a VIDEA 2000 firmy Philips byly příčinou neprosazení se obou systémů na trhu. Dobýt svět se v tomto roce vydal zcela nový způsob a princip snímání a vyvolávání fotografického obrazu mokrou cestou, tzv. Advance Photo System (APS). Při jeho realizaci spojili své síly američtí a japonští lídři v tomto oboru: firmy KODAK a FUJI. Princip tohoto systému spočívá v tom, že ať nafotíte cokoliv, ať film přeexponujete nebo naopak podexponujete, systém umožní vyvolání tohoto snímku ve stejné kvalitě jako kdyby vůbec nebyl chybně exponován. Kromě toho si předem navolíte, jak veliký obraz chcete nasnímat (poměr délky a šířky snímku je možné zvolit v poměru 2:3, 6:9 nebo panoramatický snímek). Absťák z technologického vakua je tak silný, že kašle na nadnárodní, skupinové, elitní a lobbystické zájmy. Reglementační tlak je sice velice silný, leč v ostré konfrontaci se skutečností se ukazuje jako zcela neúčinný. Globální technologický terorismus japonské sekty Óm šinrikjó byl možný jen díky zvládnutí technologie přípravy vysoce toxických otravných bojových látek. V tomto případě byla technologie použita jako nátlakový prostředek k prosazení vlastních záměrů (snaha o urychlení velkého apokalyptického finále zániku světa) a to i navzdory neskutečně tvrdé reglementaci. Zákaz jakékoliv technologie je identický se zákazem sebe sama. Možná, že nás jednou zakážou námi vymyšlené počítačové nebo zcela jiné, podobně fungující umělé inteligence. Ale to už je o něčem zcela jiném.

       Vznik jakéhokoliv technologického procesu, stejně jako samotný rozvoj techniky, je dán zcela jednoznačně prozaicky prostými, praktickými potřebami nás lidí - zdánlivých vládců této planety. Termín zdánliví vládcové jsem nepoužil náhodně, ale zcela záměrně, protože skuteční vládcové této planety jsou zcela jiné živé bytosti. O tom však za chvíli. Nebýt našich praktických potřeb, ještě dnes sedíme u ohňů a našim jediným technologickým postupem by bylo ostření pazourků. Že využití a používání jakéhokoliv technologického procesu opravdu je (a bezesporu i nadále bude!) podmíněno jedině našimi přímočaře pragmatickými potřebami, si dovolím demonstrovat na následujícím, více než praktickém příkladě. Oním příkladem je ukázka z rozkošného SF melodramatu Now Wait for Last Year od Philipa K.. Dicka:

       „...Kdysi dávno se korporace TK - B (Tihuanské kožichy a barviva) zabývala těžením a následným transportem netopýřího guana z Marsu na Zemi. Díky tomu brzy dosáhla svých prvních nemalých zisků a mohla tak bez problémů finančně zajistit svou další činnost, která jí přinesla ještě větší zisk: ekonomické využití dalšího produktu mimozemského organismu - marťanské matricové améby. Tato vysoce specializovaná forma jednobuněčného organismu přežila díky své jedinečné schopnosti kopírování, zvláště organismů, které byly stejně tak velké jako ona. Její jedinečné mimikry velice pobavily jak pozemské kosmonauty, tak i pozorovatele a oficiální představitele OSN. Nikdo z nich však v tomto pozoruhodném organismu nerozpoznal možnost jeho průmyslového využití. Udělal to teprve Virgil Ackerman, vlastník TK-B, když ověnčený slávou z využití netopýřího guana vkročil na scénu. Již po několika hodinách věnoval matricové amébě jeden z norkových kožichů jeho aktuální milenky. Matricová améba ho věrně napodobila, v důsledku čehož Virgil Ackerman a jeho milenka disponovali dvěma zcela identickými norkovými kožichy. Amébu však nakonec přestalo bavit být i nadále norkovým kožichem a vrátila se do své původní podoby. Tento nepříznivý obrat nebyl pro Virgila Ackermana příliš žádoucí a potěšující.

       Po několika měsících však byl tento problém nakonec úspěšně vyřešen: V době, kdy améba právě dlela ve své mimikře, byla zabíjena. Její mrtvé tělo pak absolvovalo několik koupelí ve stabilizujících roztocích (asi jako fotografie v ustalovači), které zakonzervovaly amébu v jejím posledním stavu, velikosti a tvaru. Améba nepodléhala následným hnilobným procesům, takže byla prakticky k nerozpoznání od originálu. V poměrně krátké době postavil Ackerman v Tihuanu zpracovatelský závod, který zpracovával kožichy všech možných druhů, které byly vyprodukovány na Marsu, což mělo okamžitě za následek totální zhroucení celosvětového trhu s normálními zvířecími kožichy“.

       V 21. století se bude lidská civilizace dále celkem pokojně vyvíjet ke svému neodvratnému kolapsu, a bude jí houby zajímat, zda cesta k němu bude osvětlena radionuklidy z havarovaných atomových elektráren nebo bude vystlána mrtvolami zmutovaných nebo virovou epidemií zdecimovaných těl druhu Homo sapiens. Stejně jako život jedince končí smrtí, tak vývoj civilizace končí jejím kolapsem. Hlad po technologiích tento kolaps paradoxně urychlí. Politologové věští už v nejbližší době konec jakéhokoliv pokroku, „návrat středověku“, očekávají střet civilizací, mohutnou srážku kultur na Západě a Východě. Spisovatelé věří dokonce v „nové světové poměry ve znamení občanské války“. Skutečným cílem přehnaně překotného vývoje je podle nich „kolektivní sebezáhuba“. Po Černobylu, Rwandě a Bosně se zdá jakákoliv naděje na růžovou budoucnost a dobro v lidech marná. Sociologové náhle objevují „renesanci zla“, historikové píší o „dějinách jeskyně“, teologická věda se zaměřuje na „ďábla“.

       Pokud bychom chtěli proces dalšího vývoje lidské civilizace charakterizovat pomocí parafrází Neffových „newspeakovských“ novotvarů názvů jednotlivých trendů a technologií, tak výrazy chaosing, paranoiing, ekologing, humusing, infecting a interneting čili webing budou těmi nejoptimálnějšími příměry.

Absence bipolárně rozděleného světa jako by nás uvrhla do totálního chaosu, ze kterého není úniku. Arabové likvidují Židy, Židi Araby, černoši úpí pod domnělou diskriminací bělochů, zatímco bělochům nezbývá než konstatovat, že světa se zmocnili barevní. Ženy jdou po krku mužům, zatímco muži se neustále snaží vyzvedávat ženy na vysokozdvižných vozících svého chtíče, zdůvodňujíce toto své počínání altruistickou snahou o provedení generální opravy jak jejich podvozku, tak i motoru. Bílá barva už dávno není bílou barvou, zatímco černá marně přesvědčuje maniaky počítačových her, že proud už nebude, protože Temelín se právě díky úspěšně provedené akci ekoteroristů vydal na cestu ke hvězdám.

       Kolaps civilizace bude předcházet dopravní kolaps, kolaps jedné z nejstarších technologií vůbec. Už středověký velikán vědy a umění, Leonardo da Vinci konstatoval, že největším problémem lidstva bude doprava ve velkých městech budoucnosti. Paradoxně právě podcenění dopravních možností vládní mocí bylo příčinou kolapsu předlistopadového režimu. Výkonná moc bývalého režimu nestačila včas, rychle a hlavně patřičně daleko vyvážet prominentní aktivisty a disidenty od centra dění a zabránit jim tak v aktivní účasti v oněch památných událostech.

       Geometrickou řadou bude docházet ke stále intenzivnější degradaci životního prostředí. Ekologická hnutí, která se postavila do čela boje za jeho záchranu, se velice brzy programově rozdělila do dvou názorových frakcí: na fanatické radikály a pragmatické měkkýše. Radikalismus zcela jednoznačně vylučuje pragmatismus při řešení hlavního ekologického problému: Jak sladit dohromady obrovskou lidskou populaci, která je jednoznačně civilizací technickou, s existencí biologického života na Zemi. Názorný příklad paranoie, která bude postupem doby gradovat. Nejvíce se oba názorové směry rozcházejí při řešení problémů atomové energetiky, která je až na pár nevelkých, ale o to více zveličovaných havárií atomových elektráren zcela neškodná ve srovnání s pohromou, jakou páchají ve vzduchu, ve vodě a na zemi tepelné elektrárny. Atomové elektrárny mají tu smůlu, že jejich havárie jsou malebné a neobvykle teatrální, zatímco mutagenní prach z tepelných elektráren se každý den tiše sype na naše hlavy a neznatelně, ale o to neúprosněji pošťouchává bárku našeho života k místu, kde zakotví a už nikdy nevypluje.

       Zcela zvláštní kapitolu tvoří mylný, široce propagovaný a doporučovaný ekologický mýtus, který ve svém důsledku působí jako zaklínadlo. Ekologie je vědou, velice specifickou vědou pojednávající „...o vzájemném vztahu populací v hranicích jejich biocenóz“ nebo jednodušeji - hovoří o vztazích živočichů k jejich životnímu prostředí. To však nemá vůbec nic společného s přehnanou snahou po konzumaci sojového salátu, s chozením naboso, s voláním po bezmasé stravě a s foukáním na píšťalku. A to už vůbec nemluvě o tom, že „ekologické“ produkty (např. boty - trampky z jutoviny) jsou pětkrát dražší než normální a „ekologická“ mrkev musí být nejenom dražší, ale také menší, špinavější a okousaná od žoužele, protože jinak nikdo neuvěří, že je „ekologická“.

       Na celém ekologickém hnutí je přitom fascinující ta skutečnost, že jeho hlavním kritériem a požadavkem při ochraně přírody je snaha o zachování jednotlivých, jak rostlinných, tak i živočišných druhů. Tím nevědomky zcela zásadně hřeší proti základním postulátům Darwinovy evoluční teorie - přežívá jen ten druh, který se nejlépe adaptuje na třeba i změněné životní podmínky. Ekologičtí aktivisté si přitom neuvědomují, že kdyby tomu tak nebylo, tak místo nich by dnes chránili přírodu dinosauří aktivisté bojující za záchranu vymírajících jedinců druhu Homo sapiens. Místo ekologického radikalismu trocha evolučního pragmatismu: Proč chránit něco, co je stejně odsouzeno k evolučnímu zániku? Proč preferovat tropický deštný prales včerejška a dneška před neonovou betonovou džunglí zítřka? Množství kyslíku v atmosféře to stejně nijak neohrozí. Dominantním zdrojem kyslíku pro to, abychom mohli dýchat, je mořský fytoplankton. A oceánů a moří jen tak brzy neubude. Zdá se vám to až příliš paranoidní? Nedávno jsem viděl televizní debatu věnovanou problematice stále nefungující ochrany životního prostředí v našem státě. Poslanec parlamentu České republiky a současně také poradce ministra životního prostředí, který v tomto pořadu zastupoval názor vlády na tuto problematiku, dříve paběrkoval jako poradce na ministerstvu zemědělství, odkud byl díky svým nepochybným zásluhám převelen na ministerstvo životního prostředí. Jednalo se o zvláště vymakaného softwarového nýmanda (pro ty z vás, kteří nevědí, co to je softwarový nýmand, tak vězte, že to je osoba, jejíž obsah mozkovny se limitně blíží tomu, co lze najít v sibiřské tundře za čtyřiceti stupňového mrazu), člena jisté nejmenované křesťansko-„demokratické“ strany, který zcela rezolutně odmítl volání všech účastníků debaty po zpřísnění legislativy ze strany státu vůči těm, kdo znečišťují životní prostředí. Pomocí zcela překroucených citací z Bible a na pár příkladech z minulosti (“...Karel IV. se také nikoho neptal a začal těžit u Kutné Hory stříbro, no a vidíte, co z toho vzešlo pozitivního pro Český stát!“) zdůvodnil tento svůj názor tím, že by to bylo neodpustitelné omezování svobody jedince! Jinými slovy řečeno, pokud byste se jednoho dne rozhodli, že vykácíte Šumavu, klidně tak učiňte. Nejenže vám to nebude zakázáno, ale dostanete za to metál. Myslím , že lepší příklad paranoie si prostě nelze představit.

Jedním z nejpalčivějších problémů lidstva už v jeho nejbližší budoucnosti bude složení a hlavně nedostatek potravy.

       Science fiction vytvořila celé stovky různých vizí budoucnosti, které se od sebe prakticky nelišily nebo byly zcela originální a jedinečné, trefné, ale i neskutečně stupidní. V jednom se však téměř všichni autoři SF shodli: v budoucnosti budeme jíst humus.

       Relativně velice příznivě se k našemu žaludku zachoval Stanislaw Lem v Návratu z hvězd. Jeho Hall Bregg se opatrně přizpůsobuje světu budoucnosti tím, že sice jí zvláštní, ale poměrně chutné věci. Avšak tentýž Lem přikazuje ve Futurologickém kongresu lidem budoucnosti polykat jakousi hnusnou kaši. Za pomocí drog je šálí, že to je pochoutka. Harry Harrison nabízí svůj soylent green, nechutné, zdánlivě z mořských řas vyrobené zelené krakery v Make Room! Make Room! nebo chlorofylovou klobásu, oblíbenou pochoutku Billa, hrdiny Galaxie. V románu polského autora Marka Oramuse Den cesty do Meorie je platidlem poživatina ve formě tmele - šedé, páchnoucí hmoty připomínající plastelinu nebo pekařské droždí.

       Tuby s jakýmisi pastami, tablety, koncentráty, infúzní roztoky - to jsou názvy poživatin, které budeme v nejbliží době konzumovat. Fakticky všechno svědčí o tom, že lidstvo opravdu bude jíst humusácká svinstva. Rozdíl je pouze v tom, že nechutné poživatiny v dílech science fiction jsou nejčastěji produkovány synteticky z řas nebo ropy z čistě ekonomických důvodů - v důsledku přelidnění nebo ekologické katastrofy. Člověk současnosti se však cpe stejnými nesmysly jako hrdinové sci-fi románů. To vše z vlastní hlouposti a - kvůli módě! Humus, který je v duchu této pochybné ideologie produkován, je vyráběn nejmodernějšími technologiemi v ekonomicky nejvyspělejších nebo relativně vyspělých zemích světa. Jejich propagace prostřednictvím reklamy má zcela jednoznačně ideologické pozadí. Tyto poživatiny vůbec nejsou umělé, právě naopak - jsou superpřírodní!

       Je nám zakazováno jíst. K jídlu nám jsou doporučovány nechutné a téměř vůbec nejedlé části rostlin: jejich kořeny, bulvy, listy nebo stonky. Sojové granuláty, Oramusův tmel s názvem „tofu“ (to je fuj!), mazlavá briketa řas místo pečiva, atd. atd.

       Knedlo, vepřo, zelo zelévané zteplalým pivem sice zrovna nepatří mezi zdravá jídla, ale ne každý má kravský žaludek. Už zmiňovaní hrdinové Futurologického kongresu měli aspoň dojem, že jejich kaše chutná jako kaviár, losos nebo bažant na víně, zatímco vegetariánští šílenci jsou navždy odsouzeni ke mdlé chuti zahnívajících banánů.

       Co mají dělat mimozemšťané převlečeni za lidi ječící v okovech vegetariánství? Nezbývá jim než čekat na nějakou rozumnou myšlenkovou revoluci, která je všechny postaví před popravčí četu rozumu.

Jediné, co přímo ohrožuje existenci člověka na této planetě, je virus.

                          Joshua Lederberg

Devadesát procent současné populace lidstva nosí v sobě nebo je přímo či nepřímo ohrožováno potenciálním infekčním semtexem: celou řadou bakteriálních a virových agens, které se mohou z normálního komenzála - spolupracovníka kdykoliv stát zákeřným zabijákem. Virus HIV, Ebola, hantaviry (jeden ze skupiny Hantavirů, jejichž původní domov je na Korejském poloostrově, byl nedávno izolován na jižní Moravě), původce legionářské choroby a nemoci šílených krav jsou toho pádným důkazem.

       Svět byl šokován epidemií AIDS. Nikdo nechce pochopit, že to je přírodní, většinou předvídatelný jev. Lidstvo bude znovu a znovu stát před podobnými katastrofami. Lidská inteligence, kultura a technologie vyloučily z konkurence všechno živé na této planetě. Jsme si až příliš jisti tím, že jsme schopni nějakým legislativním opatřením ovládnout poslední zbývající živé království, království mikroorganismů, které zůstávají posledními konkurenty člověka v ovládnutí planety. Snad proto, že veškeré naše chování je upraveno legislativně. Lidská populace dosáhne koncem tohoto tisíciletí magické hranice 6 miliard jedinců. Podle vědeckých prognóz bude v té době nakaženo virem HIV kolem 100 milionů lidí. Nebývalým způsobem vzroste pro různé druhy patogenních mikroorganismů příležitost k zaútočení. Tyto mikroorganismy se důkladně projdou po imunodeficitních jedincích druhu Homo sapiens, na nichž bude provedena celá řada genetických experimentů ve formě výměny genů. Mikroorganismy vymyslí zcela nové genetické zbraně, proti nimž budeme zcela bezmocní. Ano, právě nyní se rozhoduje mocenský zápas o ovládnutí planety. Pomalu, ale jistě jeden z protivníků ztrácí dech. Že to nejsou mikroorganismy vám asi příliš zdůrazňovat nemusím.

       Zde malé zastavení ve formě praktického příkladu. Každá exploze chřipkového onemocnění představuje ve svém důsledku enormní nároky na výrobu očkovací látky. Ta se připravuje pomnožováním původce tohoto onemocnění v kuřecích zárodcích. Teď si představme, že se objeví šíleně zabijácky agresivní varianta chřipkového viru, která se bude doslova explozivně šířit po celém světě. Pomoc proti jejímu šíření bude snadná - příprava odpovídajícího množství očkovací látky. Ta však je vázaná na dostatečné množství vajec. Dovedete si představit, co se bude dít? Každoroční absence vajec v severomoravském a severočeském regionu našeho státu v předvečer jakéhokoliv většího svátku by proti tomu byly jen neškodnými epizodami relativního nedostatku vajec. Podobně by tomu bylo i v případě jiných infekčních onemocnění. Stačilo by, kdyby někdo přišel na něco, čím by se například dalo léčit AIDS. Nedostatek tohoto léku, stejně jako základní suroviny, ze které by se vyráběl, by byl natolik motivujícím faktorem pro spekulaci s jeho výrobou, distribucí a spotřebou, že by se stal technologickou zbraní č.1. Jinými slovy řečeno, do finančně pragmatické absurdity dovedená varianta Čapkovy Bílé nemoci či filmu Outbreak - Smrtící epidemie (výroba očkovací látky proti viru Motaba by si vyžádala neuvěřitelné množství opic, takže jeho výroba by nestačila pokrýt jeho spotřebu). Konec lidské civilizace z důvodu nedostatku vajec nebo opic - více než paranoidní, nemyslíte?

       Právě na poli eradikace zákeřných infekčních chorob bude rozpoutána jedna z největších technologických válek budoucnosti. Již dnes jsou vytvořeny všechny předpoklady pro její zahájení a průběh. Ve většině laboratoří na celém světě - v moderních chrámech současnosti -, již dávno zuří opravdová, zákopová technologická válka.

       Právě tváří tvář svému existenčnímu ohrožení člověk otřesným způsobem demonstruje svou vůli „přežít“. Jistě máte v živé paměti celou historii kolem choroby šílených krav. Jejím původcem je pravděpodobně tzv. prion - biologicky velice zvláštní subjekt neobsahující žádnou nukleovou kyselinu, příznaky onemocnění vyvolané jeho infekcí se objeví nejdříve za 10-15 let po vstupu do organismu, je úžasně odolný proti účinkům tepla (vydrží beze změny celou jednu hodinu při 121^oC). Odborníci nevyloučili možnost přenosu tohoto onemocnění na člověka. Po vyhlášení, že hovězí maso je tímto původcem pravděpodobně kontaminováno, by člověk čekal radikální pokles prodeje hovězího masa. Opak však byl pravdou! Po snížení cen hovězího masa ve Velké Británii o 50% došlo ke zvýšení jeho prodeje nad všechny očekávané meze! Člověka vůbec nezajímá, že klidně může zemřít. Jediné, co ho zajímá, je cena. Ani výraz paranoidní nestačí na postižení této šílenosti.

       (dokoncení)