Všechna práva © Interkom 1984 - 1997

Jak mám na několika stránkách shrnout dvouhodinovou diskusi? To je totiž úkol, před který jsi mě na Draconu postavil sotva jsem se trochu zotavil ze své přednášky o zhoubných kultech. Jak k tomu přijdu? Jenom jsem chtěl prozradit zájemcům o demagogii pár užitečných fíglů - nařčení, že radím, jak založit zhoubný kult, rozhodně odmítám - a sotva mě opustí poslední hlouček uctívačů, musím čelit Tvé žádosti o písemné shrnutí.

       Jako bys to nevěděl: psané slovo je zákon, všelijaké „tak trochu“ a „ano, ale“ tu lze podrobně rozpitvat a dobrat se jeho smyslu (nebo toho, že žádný smysl nemá). Jednou z cest, jak odhalit zhoubné učení, je proto neústupný požadavek jeho stručného shrnutí na papíře. Když si je pak někdo v klidu soustředěně přečte a prodiskutuje s nezaujatým člověkem, vyjde najevo, že jde o propletenec polopravd a pololží bez vnitřní soudržnosti. Proto takovýmhle článkem nové přívržence nezískám. Nemohu si tu prostě dovolit bombardovat čtenáře chaotickými vjemy, přeskakovat od jednoho problému k druhému a naznačovat, že znám recept na všechny neduhy světa aniž bych ho rovnou sdělil.

       Řeknu Ti to, Zdeňku, na rovinu: Tenhle Tvůj Interkom je pro indoktrinaci lidí zhoubným kultem naprosto nevhodný. K tomu, aby mé učení vůbec někoho zblblo, musí být dotyčný neustále v kontaktu s alespoň jedním důkladně zpracovaným nebožákem, který do něj pořád bez oddechu něco hučí. A jak mi chceš zajistit tohle? Prodávají snad Interkom dům od domu fanové s vymytým mozkem?

       Papír je sice užitečná pomůcka, ale hlavní roli vždy hraje přímý kontakt s duchovním učitelem a skupina přesvědčených nadšenců kolem. Řekni sám - jak mám najít slabá místa v psychice čtenáře, když ho ani neznám? Jak mám potom projít obranným systémem jeho racionálního myšlení, rozvrátit dosavadní názor na svět a zničit mu sebevědomí? Jinak totiž, milý Zdeňku, nemám šanci nahradit jeho starou osobnost osobností novou, mnou zkonstruovanou, která bude tančit ve vymezených hranicích jako mechanická hračka. A to ani nemluvím o tom, že bych tuhle novou osobnost musel tvrdým a otupujícím tréningem naučit, aby sama sebe potrestala pokaždé, když ji napadne kacířská myšlenka, že je uzavřena v duševním vězení, jehož stěny a mříže tvoří představy a stereotypy, které jsem jí vštípil. Na to je tenhle plátek příliš krátký. Takže mi Tvoje nabídka vůbec nepomohla.

       Ale i bez článku v Interkomu mohu zkoušet manipulovat lidmi kolem sebe stále znovu a znovu. Protože - a to mi hraje nejvíc do karet - si skoro nikdo neuvědomuje, jak automaticky na své okolí reaguje. Jak rigidně hraje roli, které ho naučili lidé kolem něj.

       Indoktrinační článek, ke kterému jsi mi velkoryse nabídl prostor, by přivedl čtenáře do kultu, který zpracovává lidi s intenzitou přesahující obecně přijatelnou mez. Ale s podobnou manipulací se můžeš kdykoli setkat v běžném životě. Podívej se na pár reklam, poslechni si několik politických projevů a zkus přijít na obchodní jednání s týdenním strništěm. A pořád přitom sleduj své pocity a myšlenky, pozoruj, jakého tě chtějí mít druzí a jakými metodami tě ovlivňují. Pak teprve doopravdy oceníš těch několik vzácných lidí, kteří tě nechají, abys byl takový, jaký jsi.

       Když to budeš dělat nějakou dobu, postupně zjistíš, že to tvoje vlastní slabosti způsobují, že podléháš manipulaci, a největší zbraní zhoubných kultů - stejně jako reklam a politiků - je tvůj strach z vlastní nedostatečnosti a nenormálnosti.

       Přijmi tedy mé odmítnutí napsat pro Tebe článek s vědomím, že pouze ten, kdo si přizná svá omezení, má šanci je překročit, a zejména s vědomím, že ať děláš cokoli, nikdo na světě nemá právo Tě kvůli tomu označit za lepšího nebo horšího než je on sám. Nikdo z nás si totiž nemůže být jistý, v čem spočívá skutečná hodnota člověka.

       Nedělej si také hlavu z toho, že jsi mě o článek požádal a tím podlehl tlaku okolí. Udělal jsi to přece i proto, aby byl Interkom co nejlepší. Možná, že jsem nic nenapsal ze stejného důvodu.

       Se srdečným pozdravem