Interkom: Pravda zvítězí

Václav Pravda na začátku svého komentáře výsledku hlasování podzimní porady mluví o posuzování věci s chladnou hlavou, leč jeho následující expresivní vylíčení katastrofických prognóz není rozhodně prosto emocí. Svou pochopitelnou nespokojenost s vítězstvím Spišské Nové Vsi bohužel maskuje za „objektivní“ vylíčení nekompetentnosti hlasujících a následné zkázy ještě neuskutečněného Parconu. Částečně ho omlouvá to, že líčí události, které má z druhé ruky, a dá se očekávat, že mu byly jeho kolegy z Avalonu vylíčeny patřičně barvitě. Přesto bych rád přidal svůj pohled na „rozhodnutí proti zájmům fandomu“ a „bezohlednost vůči řadovým členům“, čehož jsem byl svědkem (osobně mi v hodnocení chybí ještě populární „zrada národních zájmů“). Úvodem bych ještě rád předeslal, že jsem se vzhledem k tehdy nejisté budoucnosti SF&F Workshopu (který vždy působil v celé republice, a tudíž mě štve jeho označování jako „brněnský workshop“) hlasování zdržel a v minulém hlasování jsem, popuděn Neffovými řečmi o Ústí jako sázce na jistotu, hlasoval pro Chotěboř. Pokusím se tedy podat objektivnější svědectví o podzimním hlasování a jeho výsledcích. Slovenští fanové o úvahách kandidovat u příležitosti právě desátého ročníku Tatraconu mluvili už předloni, a proč se rozhoupali k činu, až když došlo k potenciální kolizi termínů Parconu a Tatraconu, je jejich věc. Nic však nebránilo Avalonu požádat o přerušení porady a pokusit se na místě dohodnout s oponenty na kompromisním řešení. Čas v ten okamžik ještě hrál pro ně, zatímco při pozdějších snahách se už myšlenka Parconu na Slovensku ujala a výsledek tomu odpovídá. Také s egoistickými zájmy kandidátů klubů to nebylo tak horké - zaznamenal jsem nejméně dva případy, kdy hlasující oznámili své osobní sympatie Slovensku, ale jako reprezentanti názorů klubu hlasovali pro Chotěboř. Myslím si, že větší motivem než podzimní plány na letní dovolenou byl pocit, že si slovenští přátelé zaslouží Parcon jednou pro změnu u nich (o jejich cestě do „zatraceně daleké“ Chotěboře či Ústí se Václav Pravda ve svém příspěvku „nějak“ zapomněl zmínit - nebo už jsme jenom Český fandom?). Také svou roli sehrálo kulaté výročí Tatraconu, to nelze popřít. Protože jsem loni již poněkolikáté jel na Slovensko jen s platným občanským průkazem a nevím o ničem, co by mi v tom zabránilo letos, musím Pravdovo strašení nutností mít pas odmítnout jako nepravdu. Také při pohledu na mapu bývalé federace se ukazuje, že ku příkladu z Ostravy to s tím rozdílem vzdáleností není tak dramatické (o Bratislavě či Košicích nemluvě). Při pohledu na cenu účastnického poplatku ve Spišské Nové Vsi se argument o nutnosti spousty peněz jeví také jako trochu přehnaný (cesta se ovšem opravdu prodraží).

Ještě k reakci na můj přípěvek v IK 12/96. Nadále považuji odepsání Akademie dokonce už před prvním ročníkem za nekonstruktivní - tedy vzhledem k Akademii, abych tu nekostruktivnost definoval přesně (nepředložené řešení rovná se žádné řešení a to je u mě pohodlnost). Srovnání s Oscary je tendenční - i ceny americké filmové akademie neměly v začátcích takovou publicitu jako dnes a nejsem si vědom, že by její členové rozhodovali na základě nějakých odborných posudků a jejich rozhodnutí je často právě filmovými odborníky kritizováno za neobjektivnost a konvenčnost (stojí také za zmínku, že je zde hodnocena i hudba přes existenci odborných hudebních cen - zatímco fanziny objektivně k SF patří a hodnotí se i cenou Hugo). Když už používáme toho Oscara - jeho hodnocení také nikdo nezruší kvůli průměrným konzumentům béček, i když je jich víc než „chytrolínů“ z akademie, leč návštěvnost nominovaných filmů roste a konzument je tak vychováván (věřím, že existují i fanové, kteří si teď všimli nenápadných Engerlingů). Co se týče pomoci novým autorům (ne začínajícím, a i to slovo novým bylo v relativizujících uvozovkách) - pro někoho může být novým (= nově objeveným) autorem i např. J.Mostecký, vítěz v kategorii povídka. Nejsem si vědom, že by byla CKČ kýmkoli opuštěna kvůli Akademii, a nevím, kde se bere ta vševědoucnost o tom, že obojí špatně skončí.

K nepochopeným bodům desatera: bod 3 o výhodnosti občasného separátního jednání (bez přítomnosti největších remcalů) považuji za velmi konstruktivní, ale nesmí se pasivně čekat, až někdo takovéto řešení navrhne. Přiznávám, že bod 4 o šestém smyslu prezidenta fandomu je spojen s těžko vysvětlitelnými metafyzickými zážitky - prostě jde o intuitivní používání autoritářských prostředků v pravý čas a na pravém místě a to tak elegantně, že si to málokdo uvědomí. Bod 5 hovoří jednoduše o tom, že Fandom i to málo prostředků, které má k dispozici, často hodlá utratit s velmi lehkým srdcem za značně abstraktní věci (např. za oblíbenou registraci značky Parcon). Bod 10 je skutečně spíše do počtu (desatero zní lépe než devatero).

Ještě bych rád uvedl na pravou míru tvrzení o SF&F Workshopu: To, že se na jeho draconské valné hromadě našli jedinci ochotní obětovat své pohodlí (a často i rodiče) pro obecný prospěch workshopu, svědčí o životaschopnosti myšlenky, kterou by bez této aktivity žádná infúze ze strany Fandomu stejně neudržela při životě. Přesto musím Radě Fandomu poděkovat za faktickou podporu v předchozích letech (mimo jiné i dotaci 20 000.-Kč v roce 95). Také musím rozhodně odmítnout tvrzení, že by bylo při snahách workshopu o oficiální dotace něco zanedbáno. Vzhledem k tomu, že jsem osobně viděl materiály Jama Oščádala (oceněného Ludvíkem dříve, než za deset let), zpracované s pečlivostí jemu vlastní, lze snad konstatovat, že to bylo uděláno dobře, ale ti úspěšní to udělali lépe (ať už si pod tím „lépe“ představíme cokoliv). Profesionály neopovrhuji, ale pro mě hlavní rozdíl mezi nimi a amatéry spočívá jen ve snazší penalizaci za neprovedenou práci, kvalita však bývá u nadšeného amatéra často vyšší než u rutinovaného profesionála, a to i za kapitalismu, takže to řazení do „starých struktur“ bych si vyprosil (navíc ta profesionální agentura se líp rýmovala).