Všechna práva © Interkom 1984 - 1997

Uplynuly necelé čtyři roky od posledního slovenského Parconu v Banské Bystrici a něco se změnilo. Parcon na Slovensku je vnímán jako něco mimořádného, za čím je třeba vidět spiknutí či alespoň nějaké další zájmy.

       Protože jsem mezi českými fany nezaznamenal žádný nárůst nacionalismu (vlastenectví jako poslední útočiště darebáků), musím zdroj myšlenkové entropie (blbnutí) hledat jinde.

       Václav Pravda například ve svých úvahách píše o nenávisti dinosaurů ke klukům z Ústí, něco podobného naznačuje i Michal. Možná, že jim to tak připadá, ale spíše zaměňují (ne nutně hned vědomě a účelově) hypotetickou antipatii a kritiku Parconu, jak si ho představují a hlavně jak jej realizovali v Ústí.

       Na podzimní (možná již na jarní) poradě v Březové 1993 kandidují na pořádání Parconu 1994 sf kluby z Ústí a Banské Bystrice. Vítězí klub z BB, jehož členové přesvědčili poradu o svém napojení na společenský a hospodářský život města, další jejich devizou bylo obnovení Tatraconu na počátku prázdnin, který na Parcon bezprostředně navazoval. Ústí se rozhodlo pořádat na konci prázdnin, v termínu, ve kterém chtělo pořádat Parcon, český národní con Bohemiacon s příslibem, že když se osvědčí, budou pořádat Parcon následujícího roku. Bohemiacon dopadl výborně, pořadatelé ještě nosili saka, zahraniční hosté přijeli v hojném počtu a prvnímu pokusu každý rád odpustil pár drobných zaskřípání.

       Parcon 1995 se konal v Ústí a až na pár maličkostí kopíroval úspěšnou šablonu loňského Boheniaconu. Jeho pořadatelé nabyli po loňském úspěchu sebevědomí a mnoha fanům připadalo, že Parcon berou jen jako přívažek ke své na velikost a zisk orientované gamesnické megashow. (Pro stručnost nikoho necituji, ale prolistujte si starší IK.) Já např. jsem se kritiky dopustil (možná netakticky, možná netaktně) již na podiu před slavnostním vyhlašování CKČ, zdálo se mi to mezi fanoušky přijatelné a „takové nějaké“ důraznější než rozhovor na chodbě, či článek v IK za dva měsíce.

       Na poradu rozhodující o konání Parconu 1996 přijeli kluci z Ústí s tím, že Parcon vezmou, ale jen když ho nebude chtít nikdo jiný. Kupodivu chtěl a zástupce klubu Avalon Vašek Pravda ohlásil pořádání Avalconu a požádal o jeho povýšení na con československého fandomu Parcon. (Neřekl to těmito slovy, jen mně na tomto místě připadlo dobré ozřejmit pojmy.) Parcon v Chotěboři měl od začátku dost velkou podporu, (já např. jsem si představoval, že zapadne do snahy menších obcí vymaňovat se z provincionality, která dnes pohlcuje kulturní život okresních i bývalých krajských měst), a jeho schválení bylo pouhou formalitou. Teprve potom byl V. Pravda vyzván, aby poradu informoval o svých možnostech a aby přednesl svou představu Parconu. Čím déle hovořil, tím větší zděšení se rozlévalo sálem, kolektivní čelist fandomu klesala a Ústí se stávalo přijatelnějším. Naštěstí (alespoň tehdy nám to tak připadalo) byl v sále Ondřej Neff a kličkou, ne nepodobnou Talleyrandovu postupu při volbě direktoria, dosáhl revokace hlasování. Parcon bude podruhé v Ústí a Avalcon měl nejprve podobně jako před dvěma roky Bohemiacon prokázat své kvality.

       Avalcon proběhl na počátku prázdnin a přesto, že ho od Parconu dělily takřka dva měsíce, poněkud zapadl a podle všeho nepřesáhl v žádném směru parametry lokálního conu okresní úrovně. (Probůh nic proti nim nemám a díky za každý takový, kdykoli to jde, rád se ho zúčastním, první Avalcon ale kolidoval s Tatraconem.) Zatímco Avalcon pouze neukázal, že by se mohl v dalších letech rozrůstat, třetí Bohemiacon (Parcon 96) skončil takřka fiaskem.

       Neznám člověka, který by na něm byl spokojen, a to i přesto, že stravování bylo proti předchozím rokům na skvělé úrovni. Ne za vše ovšem mohli pořadatelé. Asi nemohli ovlivnit vedení školy, aby nepovolalo zedníky do části parconských prostor zrovna v době Parconu, či aby gymnázium v Jateční nezaměstnávalo školníka, který by mohl být ozdobou každého panoptika. Koleje byly špinavé a po prázdninách stejně zašlé jako v předchozích letech, ale ne více. Ale ani to, co měli kluci z Ústí zcela ve své režii, nebylo bez chyb. Nemohli (?) za to, že nepřijel žádný zahraniční host formátu Harrisona, Holdstocka, Pratchetta či Sapkovského, ale ani se nepokusili nějak je, či něčím je, nahradit. Příliš si již zvykli, že program vzniká okolo hvězd takřka samovolně a Honzou Kantůrkem se vše zaplácnout nedalo. K tomu otazníku v předchozí větě. Terry Pretchett byl podruhé v Praze týden po Bohemia-Par-conu. Asi nechtěl riskovat návštěvu Ústí po loňské ostudě, kdy ho v hotelu zadržovali jako neplatiče, neb pořadatelé zapomněli zaplatit jeho pobyt či alespoň se včas dohodnout s hotelem o způsobu a termínu platby. Možná, že ho děsila představa, že se bude muset přiblížit ke každým rokem umolousanějším tričkům pořadatelů. (Myšleno metaforicky i doslova.) Vyprávět o tom, jak Harry Harrison nedostal oběd, snad již není nutné...

       Po dvoudenním nepříliš záživném potulování po chodbách (jedna učebna otevřená jen pro přátelské debaty fanoušků by zvedla úroveň conu na dvojnásobek) se čekalo, zda slavnostní sobotní večer se zcela novou dramaturgií vyváží dosavadní lapálie a ospravední výdaje spojené z cestou.

       Bohužel večer fungoval jen jako rána z milosti všem roky se pomalu tvořícím parconským tradicím. Dramaturgie slavnostního udílení fandomových cen nebyla nová, pokud za novou nepovažujeme žádnou dramaturgii. Heslem večera, nejprve u pořadatelů a pak i u hostů, bylo „mít to už za sebou“. Jedinou novinkou bylo, že se se mnou na pódiu vůbec nepočítalo. Až při psaní tohoto shrnutí mě napadlo, že se pořadatelé jistili, aby se neopakoval loňský rok v podobě nějaké mé nemístné kritiky. Tehdy mi to ale nijak nevadilo, domníval jsem se, že večer v sále Domu chemiků bude společenskou událostí a že alespoň nebudu oddělen od fanoušků v hledišti. Předal jsem své podklady Ondřeji Neffovi a začal si užívat slavnostní večer z pro mne neznámé perspektivy. Pořadatelé bohužel včas neřekli všem účinkujícím proč (a že vůbec) je budou volat na pódium a tak jsem tam musel občas přece jen naběhnout sám a brát Petru Konupčíkovi Ludvíka určeného IA.

       Na poradě o konání Parconu 1997 byli dva kandidáti, Avalon a podle mě ještě váhající slovenské kluby pořádající Tatracon. Parcon by se asi konal v Chotěboři, leč hlavní pořadatel Avalconu VP, který se nemohl porady zúčastnit, stejně jako loni ignoroval kolizi s Tatraconem a jeho zástupce neměl pro tento případ instrukce. (Pro případ, že to někomu nedochází, je drobný rozdíl, když s hlavním slovenským conem koliduje okresní Avalcon a když celofandomový Parcon.) Protože s termínem Avalconu nebylo na poradě možné hnout (z důvodu, který svědčí rozmachu, s jakým byl plánován, o týden později nevaří školní jídelna) a Tatracon byl již nasmlouván na svůj tradiční termín, koná se letošní Parcon ve Spišské Nové Vsi a navazuje na Tatracon.

       Příště, bude-li zájem, mohu sáhnout do vzdálenější historie fandomu a porad SF klubů, kde se tu vzaly (ve světě tuším nic takového není obvyklé) a co bylo jejich původním účelem.

REAKCE na Pozn. red. (a asi i mnoha dinosaurů) IK 1/97

Nechtěl bych dál pokračovat ve stylu „Nepotěšil jste mě, ani já vás nepotěším“. Nicméně výtka obsažená v poznámce mi připadá dost nefér. Než své úvahy dopracuji, naštěstí mi dobu do června pomůže zkrátit práce na soutěžích Corwinovy spisy a Ježíšku já chci plamenomet, spolupráce na sbírce povídek fanzinových autorů, vydání speciálního čísla Zbraní Avalonu a napsání značné části příspěvků do něj, přípravě Avalconu, souboru článků o SF modelech pro Nemesis, zpracování vývěsky SF klubu Avalon v Chotěboři a její měsíční aktualizace, vstupu fanzinu Zbraně Avalonu na Internet, atd. atd. (Možná bych mohl zahrnout i činnosti mé firmy na SF modely, protože v podstatě nejde o výdělečnou činnost. Třeba příprava prototypů nových stavebnic plastikových SF modelů a jejich uvedení do výroby a na trh, změna obalů a návodů stávajících typů, příprava sady barev a lepidla pro tyto modely, nový způsob distribuce...) Já jsem přece nekritizoval množství práce, kterou děláte! Kvalitu a zaměření ano. Týká se to ale především Akademie, CKČ, porad, propagace ČS fandomu a SF. Aktivity vyjmenované v pozn. red. jsou skvělé. Otázkou je, jak dopadnou a jak splní cíle.

       Abych ale jen nedštil síru a oheň. Nestavím se na zadní. Máme stejné a podobné zájmy a není nás tolik, abychom si mohli dovolit luxus nesmiřitelnosti. Nabízím svoji pomoc s čímkoliv.