Všechna práva © Interkom 1984 - 1997

Kdysi před dvěma lety se objevila na videu nová verze čtvrté až šesté epizody Star Wars, s obohaceným zvukem a vyčištěným obrazem, která obsahovala i dlouhé rozhovory s Lucasem. Dozvěděl jsem se zajímavé drby, které u nás fandové určitě znají, například že Harrison Ford pracoval ve studiu jako truhlář, když ho Lucas požádal, aby na chvíli četl ze scénáře, když mu během zkoušek chyběl představitel Han Sola. Ale teprve, když se o tom Lucas zmínil, jsem si například uvědomil, jak velkou roli má v celé sérii barva. Vypucované filmy mě zalily vlnou nostalgie a tak jsem moc nevzdoroval, když se nedávno objevila v kinech obohacená verze čtvrté epizody zvané Star Wars. Počkal jsem týden, až opadnou fronty, zaplatil poloviční cenu čtyř dolarů za odpolední představení a doprovázen bandou dětí a důchodců pamatujících premiéru usadil se v sále.

       Abych nechodil dlouho kolem horké kaše, i kdybyste Hvězdné války viděli na videu padesátkrát, zvedněte zadky a vydejte se do kina. Ne že by za to stálo těch extra pět minut. Popravdě řečeno, hlavní přídavek (Jabbův rozhovor s Han Solem) věci spíše uškodil, jak se zmíním v části o záporech. Brzy po začátku filmu zjistíte, že vlastně Star Wars neznáte. Teprve na velikém plátně totiž vidíte ohromující spoustu detailů, kterými se film hemží a které zcela zanikly na malé obrazovce televize. Navíc je v této nové edici ještě hromada detailů přimíchána do scén, které již byly v původní edici. Většinou jde o malé blbosti, robotky poletující na hranici periferního vidění a tak, ale scény náhle vypadají mnohem opravdověji.

       Další ohromnou výhodou je, že na velkém plátně se dá velmi pohrát s náladovým osvětlením. Teprve v kině jsem uviděl, že mnohé situace se vlastně odehrávají za soumraku, téměř ve tmě. Videová verze smazala tyto rozdíly, všechno má zhruba stejnou jasnost. Dojmy z filmu jsou náhle o řád silnější, a to jsem se ještě ani nezmínil o nájezdech kamerou na kosmické lodi a podobných záběrech, které opravdu musíte vidět na plátně, abyste ocenili ten pocit ohromující velikosti.

       Reklamní kampaň ve Státech se samozřejmě vozila po tom, že exploze jsou zlepšeny a mnohé udělány znovu a větší. Pokud jste viděli typickou produkci Hollywoodu posledních pěti let, asi vás to nepřekvapí, exploze dnes v typickém americkém filmu zaberou více času než rozvoj postav a příběhu. Na mě ovšem působí spíše rušivě. Filmy (a hlavně Star Wars) jsou pohádky, ale mi to přijde i na pohádku příliš silné, když auta vybuchují jako nukleární pumy střední velikosti či, zpět k tématu, jednomístná stíhačka Impéria udělá větší řachu než vybuchující planeta.

       Čímž se dostávám k mínusům. Začnu slavnou přidanou scénou, setkáním Han Sola s Jabbou. Scéna je absolutně zprzněná z následujících důvodů.

       a) Jabba vypadá jako duch, chybí mu podstata a také perspektiva, chvílemi si nejste jisti, jak daleko od oka kamery vlastně stojí. Navíc je prostorově poblbnut. Han Sol k němu mluví, pak udělá pár kroků, otočí se a zapíchne prst přesně do místa, kde měl Jabba předtím tlusté střevo, ale nějak nedojde k perforaci břišní stěny, ačkoliv se Jabba mezitím vůbec nepohnul. Tohle se opakuje několikrát. Navíc Han často mluví do vzduchu nad Jabbovou hlavou, důvod následuje.

       b) V původní scéně, kterou jsem viděl na TV v reklamě na Star Wars, Han Sol diskutuje s příslušně divokým hnusounem obrostlým plnovousem a normální velikosti. Jeho postava byla vymazána a místo něj přidán Jabba. Bohužel, na Jabbu celého tam nebylo místo, takže se nám dostalo ceny útěchy, Jabba the Hutt po vypití lahvičky s nápisem „Vypij mě“. Jak si jistě vzpomínáte ze šesté episody, Jabba hravě převyšoval všechny zůčastněné výškou i šířkou. Hlavně šířka byla problémem. Protože Lucas nechtěl předhodit Jabbu po zeštíhlovací kůře, dostalo se nám trpaslíka, k němuž se Han má jako Švarcík k de Vitovi v Twins.

       Co mám k tomu dodat. Nemá snad Lucas dost rozumu na to, aby takhle blbnul? Stálo mu to za to?

       No a teď o filmu samotném. Před plyšákem byly Star Wars lahůdkou a člověk byl rád, že něco viděl. Jak jsem tak vcházel do kina, došlo k psychologickému přelomu a já se náhle přistihl, jak koukám na Star Wars jako na každý jiný film. A řeknu vám, občas mě bolely oči. Humor byl fajn, na pravých místech a mnohem lepší, než čemu se říká humor v dnešním Hollywoodu. Základní příběh také nebyl špatný, pokud člověk pamatoval na to, že jde vlastně jen o první třetinu tlustopisu, se kterým Lucas obcházel producenty, vycpanou scénami, aby z toho byl celý film. Je to zajímavý mix fantasy, pohádky (co dělají princezny v republice?) a kovbojky (paprskomety se nosí proklatě nízko). Protože jde o pohádku, odpustím Lucasovi i to, že Princess Leia má i po vyslýchání Darth Vaderem a rozličných eskapádách neposkvrněný účes a make-up (Carrie Fisher bylo tenkrát 19, ach).

       Proč se ale postavy tak často chovají jako naprostí idioti? I Hloupý Honza by věděl, že když se snažím uprchnout ze základny nepřítele, nezastavím se uprostřed nechráněné plochy a nezačnu řvát, zvlášť když mám imperiální pěšáky rovnou u nosu. A vůbec, co je s těmi vojáky? „To byla imperiální pěchota, nikdo jiný nestřílí tak přesně,“ prohlásil Obi van Kenobi na začátku filmu, po celý zbytek se pak ti bílí šašci nebyli schopni trefit do slona pět metrů vzdáleného. Kdyby se Han Sol ukázal rychlejším, to bych ještě přijal, Clint Eastwood taky přestřílí lumpy, jenže imperiální vojáci se nedokáží strefit, ani když mají první ránu, z deseti metrů na stacionárního nepřítele a ještě zezadu.

       Celý závěrečný útok na plechovou kouli je pak prosáknut vojenskou inkompetencí tak hrozivou, že se Imperátor nemusel namáhat vzbouřence ničit. Mohl jim poslat nějaké lodi a oni by se pozabíjeli sami. Opět, odpustím Lucasovi fakt, že vzpoura otřásající galaxií disponuje cca 30 raketami, zatímco bitevní stanice má na ochranu ještě méně, tisícovky stíhaček by asi nezvládl ani on technicky, ani divák. Žádný zodpovědný velitel by ovšem neposlal lodě proti cíli po trojicích a nezávisle, za tříštění sil se propadá snad na všech vojenských školách v galaxii, dokonce i na Moskevské akademii.

       Úplným vrcholem debility pak je, když tři bombarďáci letí bombardovat reaktor, zatímco stíhačky se vesele prohánějí úplně jinde. Že bombarďáci zařvou si pak dokáže spočítat na prstech i Pepíček z vesnické jednotřídky. Kdyby ti stíhací pánové letěli nějakých 500 metrů za onou trojkou v příkopu, ani Darth Vader by s těmi bombarďáky nic nesvedl. Kdyby se připojil za ocas třem statečným, měl by ony stíhačky za prdelí. Copak Lucase nic nenaučili ve škole? Když se za druhé světové Amíci domnívali, že bombardéři se k cíli prostřílejí, ztráceli tolik letadel, že to na podzim roku 1943 vzdali a přestali lítat nad Německo. Objevili se tam až v lednu 1944, když do Evropy došly doprovodné stihačky.

       Pohádkám ledacos odpustím, ale tahle taktika byla tak debilní, že jsem si závěr filmu nedokázal vychutnat. To už ani nemluvím o tom, že odpadková roura vede rovnou do reaktoru nejmocnější zbraně ve vesmíru.

       Jako film tedy hodnotím Star Wars všelijak. Viděl jsem mnohem lepší pohádky, například Highlandera či Aliens, kde přes silnou dávku fantasie se přesto postavy chovaly jako lidé s IQ převyšujícím průměrné zimní teploty. Star Wars to dohánějí humorem, parodií a báječnou atmosférou plnou emzáků. Ne bez důvodu se to stalo filmem, který vydělal nejvíce peněz v historii. Brzy se objeví další dva očištěné díly, na které si samozřejmě zajdu. A všichni už se určitě těšíme na epizody 1, 2 a 3, na kterých se pracuje a měly by být do roku 2000 venku.