Logo rubriky
4/1997
  SF film (další) (144)
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK   
 
Všechna práva © Interkom 1984 - 1997

Každou sobotu jede na kanále Fox hodinová série

Každou sobotu jede na kanále Fox hodinová série bláznivých scének, reklam a skečů zvaná Mad TV - bláznivá TV. Ačkoliv občas sklouznou do obscénního, většinou je to velmi dobré. Tuhle dávali „to nejlepší z 1996“ a já si myslím, že dvě vystoupení se budou líbit i vám.
       Občas dávají reklamy na neexistující filmy. Tahle reklama na film, jehož titul si bohužel nepamatuji, ale v názvu bylo „T3“, začala povědomě: Chlív, u něj se pase osel, ve vzduchu visí podivné napětí. Náhle se objeví Eliášův oheň, pak blesky, začne elektrická bouře, a když přestane, dřepí na dvorku nahý muž nápadně se podobající Švarcíkovi. Rozhlédne se. Díváme se jeho očima; výpisy z počítače, který identifikuje předměty. Chlév je prázdný; na dveřích visí typická cedule, ale místo obvyklého „Jsem na obědě“ je na ní „Jsem v Nazaretu.“ Muž vyjde ven a vidí, že se blíží tři exoticky vyhlížející muži s osly naloženými dary.
       „Dej šaty,“ prohlásí naháč. Jeden z těch tří se pousměje a povídá: „My tedy přinášíme dary, ale naše šaty jsme mezi ně nepočítali.“ „Ty nějaký mudrc, co?“ prohlásí nahý muž se silným německým přízvukem. „No, popravdě řečeno, ano.“ V odpověď vyletí pěst.
       33 let později. Muž v bílém hábitu, připomínající květinové dítě z šedesátých let, káže davu. Z dáli se blíží pastevec s třemi ovcemi. Zrovna když je blízko, vynoří se také tři římští vojáci. Dav se rozprchne. „Sehni!“ zvolá pastevec, vytáhne zpod kaftanu zkrácenou brokovnici a odpráskne ty legionáře. „Mě poslat z budoucnosti, ochraňovat tebe,“ povídá a nasadí si černé brýle. „Ale počkej, já chci, aby mě zatkli, to je součást plánu!“ „Já ochraňovat, tobě nic nestát.“
       Následuje několik podobných scén, které si přesně nepamatuji. V jejich průběhu se Ježíš snaží vysvětlit T3, že je to jen taková reklama a že všechno dobře dopadne.
       Poslední večeře. Ježíš sedí s apoštoly podél dlouhého stolu. Jidáš sedí u krátké hrany hned u dveří. Ježíš zrovna povídá o chlebu, který je Kristovým tělem ( křesťanství je posledním rozšířeným náboženstvím, které praktikuje rituální kanibalismus, pozn. pH), když se náhle rozletí dveře a vstoupí T3. „Jidáš tě zradit,“ prohlásí a napraží to z brokovnice do Jidáše, kterého náraz hodí na stůl. „Co blázníš?“ zvolá Kristus. Položí ruce na Jidášovu hruď, soustředí se, zaplane světlo a Jidáš obživne. Posadí se na stole, načež jej další rána z brokovnice odhodí o dva metry dále. „Jidáš zrádce.“
       „To je v plánu, pitomče,“ vzteká se Ježíš a znovu oživuje Jidáše. Prásk a Jidáš leží zase o dva metry dále. Při čtvrtém opakování došel stůl a Jidáše dopad střel shodil na zem. Ježíš vztekle vyhodí T3 ven, používaje jazyka značně nekřesťanského.
       Poslední obraz. Ježíš kráčí znaveně do kopce, nesa kříž. Marie Magdaléna vzlyká na chodníku. Vedle ní stojí záhadný muž v černých brýlích. „Neplačte. On bude zpátky (He'll be bek).“
       Krátce po začátku tohoto skeče jsem si začal nadávat do volů, že nemám připravené video. Když tento skeč skončil, začal nový, a já si okamžitě začal nadávat, proč jsem místo předchozího nadávání nepřichystal to video. Následující skeč byl totiž neméně kvalitní. Posuďte sami, píši, co si pamatuji:
       Ložnice. Vypadá přepychově, ve starém stylu, ale je ve strašném stavu, po podlaze se válejí flašky a tak. Za oknem je vidět kopule Bílého domu. Na židli u dveří sedí nehybně muž v obleku. Na posteli leží další, který se zrovna probouzí. Vypadá jako nebožtík Kurt Cobain z Nirvany a soudě dle jeho stavu, s těmi lahvemi na podlaze mu nikdo nepomáhal.
       „Ježíši, to je bolest. Hej, kde to jsem? Co tu děláte vy?“
       „Já jsem vaše ochranka, pane presidente.“
       „Co? ... Nemohl byste mluvit srozumitelněji? Poslední, na co se pamatuji, je, že jsem seděl s kamarády v hospodě a vsadil jsem se, že vypiju třicet piv.“
       „Ty jste také vypil, pane presidente. Pak jste se rozhodl, že budete kandidovat na presidenta, a vyhrál jste.“
       „To je nějaký vtip? Proč by mě někdo volil?“
       „Lidé asi byli unaveni obvyklou politikou.“
       „A kvůli tomu by měli zvolit nějakého ochlastu?“
       „Vlastně dvakrát, pane presidente, nedávno jste začal druhé období.“
       „Ale jak, já vůbec nic nevím, o nic se nezajímám!“
       „Snad mi pan president odpustí, ale když si vypijete, jste plný názorů.“
       „A co lidi, jak se jim to líbí?“
       „No, obecně jste považován za jednoho z nejúspěšnějších presidentů našeho století. Podařilo se vám téměř zlikvidovat problém s drogami, vaše akce `Navalte drogy, nebo vám ustřelíme palice' se setkala s velkou podporou veřejnosti. Také kriminalita velmi poklesla, díky vaší akci `Odevzdejte zbraně, nebo vám ustřelíme palice.'“
       „Takže národ je teď mnohem zdravější...“
       „No, alkoholismus je dost problémem.“
       „Aha...“
       „Ale lidi jsou s vaší vládou spokojeni, zejména poté, co jste rozšířil Unii o tři státy, Kubu, Saskatchewan a Německo.“
       „Moje hlava, jak... Kuba...“
       „Prohlásil jste na valném shromáždění OSN: `Kuba je teď naše, má s tím někdo problém?' Francouzský delegát měl nějaké námitky, ale přestal, když jste ho vyzval, aby s vámi vyšel na chodbu.“
       „A Saskatchewan?“
       „Vyměnil jste ho s Kanadou za Aerosmith.“
       „To je dobré. A to Německo, to je německé Německo?“
       „Ano, dostali jsme jej po nejkratší válce v dějinách, trvala jen tak dlouho, než se vám povedlo rozbít láhev whisky o obličej jejich kancléře.“
       „Aha...hmmm... co mám dělat teď? Jak jsem střízlivej, tak nevím nic.“
       „Já bych doporučoval snídani.“
       „Snídani, na můj žaludek?“
       „Měl jsem na mysli vaši obvyklou láhev džinu.“
       „A jo, to jo. A co pak?“
       „Dnes máte na programu dvě věci. V poledne máte schůzku s víceprezidentem, vyzval jste jej na závod `kdo výš' na pánském záchodku. V pět máte večeři v restauraci s první dámou.“
       „První dámou? Já jsem se oženil?“
       „Ano, pane.“
       „A kdo je...“
       „Demi Moore.“
       „Demi Moore? Vážně? Hele, uděláme nějaké změny v programu. Závod s vícepresidentem se ruší, večeře taky, a první dáma ať přijde hned. Kde je ta snídaně?“
Bye, pH.
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK