Všechna práva © Interkom 1984 - 1997

Vyhlášení 2.ročníku cen Akademie SF, fantasy a hororu proběhlo opět v důstojných prostorách Veletržního paláce jako doprovodná akce mezinárodního knižního veletrhu (což rozhodně nezní špatně). Pro nezúčastněné je tedy nutno uvést, že samotný veletrh byl, co se týče zastoupených států, skutečně mezinárodní (ústřední zemí veletrhu – což je oficiální termín z plakátu – bylo Finsko), ale jinak osciloval mezi výstavou knih a výprodejem ležáků za veletržní slevy. Leč účelem Akademie je prezentovat se mimo fandom a tak lepší, reálně dostupné, reprezentativní místo pro konání si lze těžko představit. Samotné vyhlášení cen moderoval Roman Lipčík a od běžné fandomové úrovně je odlišovala jen nadprůměrná účast lidí, ve fandomu již jen zřídka se vyskytujících: již zmíněný Lipčík, Ivo Železný, Kája Saudek a snad i někteří další. Seznam držitelů cen není obsahem tohoto článku, raději bych se zaměřil na nesporně subjektivní komentář výsledku hlasování elity žánru. Úvodem bych předeslal dvě věci: nevadí mi, že nezvítězili moji favorité a nechovám žádnou zášť k Terry Pratchetovi & spol. To ovšem neznamená, že se nemohu zbavit dojmu, že populární Zeměplocha letos poněkud zatemnila části akademiků rozhled po celé šíři žánru. Tak alespoň chápu skutečnost, že mezi nominovanými nakladatelstvími se nachází Talpress, přičemž kromě Zeměplochy nepatří zbytek jeho loňské produkce v žánru k nadprůměru (a z lajdáckosti při redakční práci na jejich prestižním cyklu je v minulém Interkomu usvědčil Jan Vaněk jr.) – a naopak zde chybí Najáda, držitelka tří cen Akademie (+ podíl na ocenění editorské činnosti Ivana Adamoviče). Také mezi nominacemi za fantasy se nachází oba poslední zeměplošské romány a ani jeden z Feistova cyklu. A konečně opětovné vítězství Jana Kantůrka jako nejlepšího překladatele loňského roku lze celkem snadno dát do souvislosti s popularitou titánské postavy bavící své fanoušky na všech významných conech, zvlášť když proti němu kandidoval spolek tichých nenápadných knihomolů. Jenže mám pocit, že název kategorie nebyl nejpopulárnější překladatel (z dobře informovaného zákulisí jsem se dozvěděl, že právě v této kategorii bylo vítězství zvlášť drtivé). Ještě než budu rozsápán Klubem přátel Terryho Pratcheta uvádím, že díky vyrovnanosti série považuji vítězství Zeměplochy v kategorii cyklus za zasloužené a kdysi jsem byl jedním z těch, kteří do Základny č.7 prosazovali skvělou povídku T. Pratchetta Trolí most, byť jsme se tenkrát odvážili použít vlastní překlad. Konec obhajoby a reklamní vložky.

       Také jsem, nevím proč, očekával u akademiků vyšší intelektuální zájmy než tekoucí mozky – kterými je vymalována nejlepší původní kniha Cesta krve 1 – Dobrák Jiřího Kulhánka, též nadějného nováčka roku (ten, mimochodem, při vyhlášení odmítl jakékoli zásluhy Ikarie na jeho úspěchu a zároveň se o něm obálka jeho debutu zmiňuje jako o „nadějném autorovi, který se v anketě Ikarie o nejlepší českou povídku roku 1994 umístil na 2. místě“ – kdeže vyšla ta zmiňovaná povídka?). Že se mezi nominované filmy dostal Den nezávislosti na úkor nesporně chytřejších Zvláštních dnů mě už vlastně ani nepřekvapilo.

       Shrnuto a podtrženo: zklamalo mě, jak snadno Akademie dává přednost komerčnímu pozlátku před ambicióznějšími projekty a také udělování profilových cen za zásluhy a sympatie místo za konkrétní počiny loňského roku. Přitom drtivá většina členů akademie, se kterými jsem se během veletrhu bavil, tomuto hodnocení neodpovídala, tak kde se ta cháska vlastně schovává? Nezbývá, než doufat, že třetí ročník Akademie nebude další xerokopií těch předchozích.

       

P.S.: Skutečnost, že cenu Akademie při české sekci WORLD SF již druhým rokem vyhrál v kategorii časopis měsíčník téže sekce WORLD SF, by každému, zdejších poměrů neznalému, musela připadat jako typický střet zájmů.

       (14.5.97)