Všechna práva © Interkom 1984 - 1997

Jednou ze zajímavých akcí na Parconu 96 bylo vyhlášení vítězů rozhlasové soutěže, pořádané ústeckým vysíláním Českého rozhlasu. Jeho zástupce na úvod řekl: „My tady v Ústí máme měsíčník, který se jmenuje Planetárium (je o záhadách a podivnostech) a my jsme si vymysleli v druhé části Planetária tzv. rádiocon. To znamená pravidelný sci-fi měsíčník. Byla taková tradice, že se tam četly povídky více či méně úspěšných autorů. Pak jsem navázal kontakt s kolegou Pecinovským… načež jsme si řekli asi tak po roce, že těch Pecinovských už tam bylo dost – a vyhlásili jsme rozhlasovou soutěž, vypsali jsme cenu o nejlepší rozhlasovou povídku. Měla to být klasická pětistránková povídka. Minule se to moc nepovedlo, neobjevili jsme mezi příspěvky nic vhodného k odvysílání – prostě: cenu jsme neudělili. Letos se nám podařilo oslovit několik renomovaných autorů. No a jak to dopadlo – když se podíváte kolem sebe, bude vám to jasné! Přemlouvali jsme dotyčného, aby soutěžit přestal, protože bysme mu tu cenu museli dávat pořád – nicméně dotyčný projevil přání vyhrát aspoň ten první ročník. Takže: Orsonovu cenu pro rok 1996 vyhrál Jaroslav Mostecký.“

       Z tubusu pak vyjmuli nádherný stříbrolesklý prototyp Marťana, který na svých pavoučích nohách jako by vypadl z díla všech scifistů počátku dvacátého století, co kdy o rudé planetě psali, H.G.Wellse nevyjímaje.

       Obdarovaný projevil velkou radost a dílo nijak nekritizoval, naopak prohlásil: „Já jsme stejně poloslepej, tak rád něco vyhraju, když na to alespoň trochu vidím.“

       Nakonec byl rozradovaným obecenstvem dohnán k tomu, aby vítěznou povídku Jarní tání přečetl. Byla skvělá. Byla jedna z nejlepších, co kdy napsal. Byla tak klasická, jako by patřila do Asimovových povídek, a jemně „černohumorná“. Byla vysílána v listopadovém radioconu.