Logo rubriky
5-6/1997
  Recenze (další) (145)
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK   
 
Všechna práva © Interkom 1984 - 1997

[SF]               [Neviditelný pes]

Science fiction - nepravidelná rubrika věnovaná recenzím, literárním dílům, eventuálně výtvarnu, duchovnu i exhibičnu. Nevede zatím nikdo konkrétní, tudíž veškeré připomínky adresujte nám.
       Klikněte na psí ikonu nebo sem k návratu na hlavní stránku.
       Motto: Proti gustu žádný dišputát.

Úvodní slovo

       Díky laskavé podpoře pana Jiřího Pavlovského se můžeme seznámit s knižními novinkami zoblasti scifi. Knihkupectví a antikvariát v Čáslavské ulici 15 v Praze nabízí širokou paletu vybraných knižních titulů a časopisů. Na pár metrech čtverečných soustřeďuje to nejlepší z nejlepšího literárního žánru. Dostanete zde scifi, fantasy, antologie i encyklopedie! Dostanete zde CREW!
       Snad proto, že se jedná o tak výjimečného knihkupce a výjimečné zákazníky, objevuje se právě zde tato rubrika a pokouší se nabídnout službu jakéhosi „předčtenáře“.
       Důležité upozornění: Jedná se o čistě subjektivní názor, ne o teoreticky podložené korektní recenze. Nemaje humanistického vzdělání, budu se snažit krátce napsat, co mě pobavilo a co ne. Rozbory jinotajů nechávám povolanějším. @NPODPIS = sš

Dan Simmons: Hyperion

Překlad: Jan Pavlík, Vydal: LASER 1996, 491 stran
       
       Sedm lidí se vydává za Štírem. Ve chvíli, kdy kosmická Hegemonie bojuje ze všech sil s Vyvrženci, je skutečně s podivem, že jim bylo umožněno vydat se na svatou pouť. Jejich cílem je setkání s tvorem, který se vymyká fyzikálním zákonům a díky své krutosti se stal legendou a svérázným božstvem. Mise by se snad měla pokusit navázat se Štírem kontakt a získat jakoukoliv podporu pro válku. Tento cíl je pochybný, navíc všichni vědí, že jeden z nich je špionem nepřítele. Během cesty si jednotliví členové mise vyprávějí příběhy vysvětlující osobní důvody jejich putování. Otec Hoyt líčí příběh kněze, který se setkal s barbarským kmenem ovládaným mimozemskými parazity. Při pátrání po jeho osudu se do celé hrozné historie zapletl sám. Další ssebou veze dítě, které žije v obráceném čase. Pokud nenalezne rychle pomoc, zanedlouho úplně zmizí. Voják Kassad je pronásledován vidinou ženy, která se mu zjevovala po nejhorších bitvách. Setkal se s ní ve skutečnosti právě ve společnosti Štíra, který společně s ní zmasakroval jeho nepřátele a umožnil mu uniknout. Kassad při památném hrdinském vraždění získal od svých nečekaných spojenců na chvíli schopnost ovlivňovat rychlost běhu času. Básník Martin se vyznává z napsání veršů, které vzývaly vražedného Štíra jako božstvo. Je jím fascinován a potřebuje své dílo dokončit. Mladá detektivka zase byla najata kybridem, který měl osobnost básníka Keatse, aby zjistila, kdo na něj podnikl vražedný útok. Kybrid se sice zotavil, ale nenávratně ztratil část paměti. Přestože jej hlídala opravdu obětavě, byl nakonec zabit na prahu Štírova chrámu, pár kroků od bezpečí azylu. Dívka se rozhodla pokračovat v jeho stopách. Všechny příběhy se prolínají v bodě, kde stojí Štír jako symbol ovládnutí času. Přes všechny překážky nakonec poutníci k cíli své cesty dorazí...
       Kniha získala cenu Hugo vroce 1990 a letos cenu Akademie SF. Nápis na obálce ji přirovnává k Herbertově Duně. S tím vším souhlasím. Je to kniha velmi dobrá a Honza Pavlík jako překladatel odvedl velmi dobrou práci. Pro mne má jednu závažnou vadu. V dávno minulé době, kdy jsme my dinosaurové chodili do Ponrepa na SF filmy a na koleji Větrníku četli po večerech s Markusem pro pár ostatních nadšenců Cizince v cizí zemi přímo z originálu, jsem psal recenze anglosaské SF pro fanzin Villoidus. Často to vypadalo tak, že jsem si jeden den odpoledne vypůjčil knihu, kterou nějaký šílenec přivezl ze zahraničí, přes noc jsem ji přečetl a ještě ráno, dokud jsem si to ještě pamatoval a mohl si eventuálně ověřit správný spelling jmen, jsem napsal recenzi s nějakou krátkou ukázkou. Pak jsem šel do práce a odpoledne knihu zase vrátit. Herbertovy Dunivé tlustospisy mi dávaly pěkně zabrat. Asi jsem si na ně vypěstoval alergii. První díl se mi velmi líbil, vo tem žádná, jak by řekl obyvatel moravské metropole, ale postupně mi tajemné náznaky a celý styl Duny začaly jít na nervy. Teď jistě lépe pochopíte můj závěr.
       Je to dobrá kniha. Má právo na ocenění, která dostala. Rozhodně si ji kupte. Je to opravdu něco jako Duna... Bohužel.
S. Švachouček
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK