Všechna práva © Interkom 1984 - 1997

Onehdy jsem mluvil s Pavlem Konečným, organizátorem olomouckých SF plesů a druhdy porevolučním poslancem Federálního shromáždění. Přišla řeč i na dílo Jarka Mosteckého, kde jsem se vyjádřil v tom smyslu, že v soudobé české fantasy nejsem příliš zběhlý.

       PK mě opravil, že jde o moravskou fantasy. Lehkomyslně jsem si naběhl a opáčil, že tím míním česky psanou fantasy. To jsem si dal, zapomněl jsem, že Pavel byl do parlamentu zvolen za moravisty a on asi zase zapoměl, jak ho po krátkém pobytu v Praze Bárta nebo nějaký jeho pohrobek ze své strany vyhodil, (domýšlím se pro odnárodnění způsobené nepřípustným rozšířením obzoru). Znáte ten pocit, když narazíte na profesionálního pro/buditele (dříve agitátora). Na vše, co vás v první chvíli napadne, zná odpověď a schodišťové moudrosti (jako např. tento článek) se nepočítají. Tak se mi dostalo poučení, že brazilská SF je psaná portugalsky a přece ji nikdo neoznačuje za portugalskou.

       Podle čeho se ale pozná moravská fantasy? Jistě ne podle námětu (Jarkův hrdina je Viking a první knihu vydal pod anglosasky znícím pseudonymem Jeremy Shackleton (či tak nějak).

       Jde tedy o dílo napsané na Moravě žijícím autorem? Když se O. Neff přestěhuje do Brna, stane se moravským autorem a začne psát moravskou SF? A co když tam něco napíše, ale na dovolené?

       A šlo by u JM o moravskou fantasy, kdyby se do Olomoce přistěhoval třeba z Plzně jeho otec?, nebo on sám?, je rozdíl zda jako dítě, jako sedmnáctiletý, s občankou v kapse...?

       Má smysl hovořit o nějaké moravské fantasy, když jde o žánr programově se odehrávající „někde jinde“ a pro který ani nemáme český (potažmo moravský) název?

       Když se největší moravský spisovatel Franta Novotný (promiň, Jame, ale co ses odstěhoval do Ostravy, jsi podle národovecké logiky Slezan, ať už to znamená cokoli) vrací třeba v Ramaxu na Zemi, neúčastní se Jízdy králů ani jiného folklórního festivalu, ale prochází se po Karlově mostě. Píše tedy Franta moravskou nebo českou SF?

       Když někdo celý život píše o Praze, protože to tam miluje (nebo nic jiného nezná), mluví se o něm jako o pražském autorovi a bylo by absurdní tvrdit, že proto není autorem českým.

       Když někdo píše o moravské vesnici můžeme ho stejně nazvat moravským autorem (stejně tak asi většinu OTB, obětí Trefulkových blábolů), ale nepřestávají být českými autory, stejně jako napřestávají být autory evropskými. Je ale moravský román, řekněme z prostředí Zlína, v němž autor odmítající či velebící mechanizmy současné moderní společnosti ukazuje, že zde lidé žijí a myslí naprosto stejně jako v Budapešti, Bukurešti, či New Yorku a ani pod lupou zde nenajdeme nějaký stesk po moravské identitě (nebo jejím popírání)?

       A když je řeč o NY, žije zde víc lidí než v našem zmenšeném státě. Stovky autorů píší jen o něm, ale o žádném se proto netvrdí, že není americkým umělcem.

       Mám za to, že hovořit o moravském autorovi má smysl jedině, pokud o Moravě píše nebo je jí silně ovlivněn (a nejlépe obojí a pokud tam ještě i žije). Podobně je F. Kafka pražským autorem a M. Kundera (dnes již) francouzským.

       Až Jarda Olša v rámci nějaké humanitární akce vydá ve Rwandě sborník české SF, bude mít dost problémů vysvětlit, kde je ČR a nějaké další členění bude při pohledu na mapu vypadat naprosto nesmyslně, i když věřím, že by se každý z tamních hypotetických hutuských autorů recipročně vydaných u nás smrtelně urazil, pokud by byl uveden jako Tutsij (a naopak).

       Proč se o tom vlastně tak rozepisuji, klíčem by mohla být zmínka o zmenšeném státě, ještě ve mně asi hlodá trauma z rozbití Československa. (Když pošta nedávno vrátila z celnice autorské výtisky Mloka, že nejsou proclené, mít tu možnost nechal bych všechny „vlastence“, kteří nám to nadrobili, narazit na kůl, co, v tu chvíli bych se toho ujal osobně. Cena Karla Čapka se bude udílet na Slovensku, jsem zvědav, zda nebudou problémy s převozem sošek tam a potom s jejich reexportem v případě českých vítězů.)

       Když někdy v minulém století skupina pražských německých a židovských intelektuálů pocítila potřebu regionálního (zemského) odlišení od svých švábských a pruských kolegů, znovuvynalezla český národ. Na užitečnost tohoto experimentu může mít každý svůj názor. Dovedu si ale představit jak v roce 18 běsní můj předchůdce pro nově nastalé komplikace ve spojení s Vídní. (Po válce to možná bylo jednodušší, neboť řada vazeb již tak byla narušena. Likvidace Československa ale přišla v době, kdy naopak bylo poprvé možné svobodně vytvářet kontakty, o to to dnes neseme hůře.)

       Předpokládám, že by mi Pavel řekl, že nic takového nechtějí, že jde o nepochopení z mé strany. Já bych to ale pochopil docela rád, mám dojem, že každé pochopení vede k obohacení a snad se mu úmyslně neuzavírám.

       Dovede mi někdo říci, co Pavel a podobní chtějí? Co by je uspokojilo? Napadlo je třeba zeptat se Slováků (ale kterých?), zda mají pocit, že něco získali? (Když jsme všichni tolik ztratili.) Pozitivní vliv se nedá vyloučit, když není třeba obírat se vznešenou myšlenkou samostatnosti, zbývá například více energie na obyčejnou každodenní práci.