Všechna práva © Interkom 1984 - 1997

Bylo to už před mnoha lety. „Elektrická kytara je urážka trampské muziky!“, ječel na mě hysterický prototyp trampa vyššího středního věku, když jsem na Portě dal najevo, že se mi líbili elektrifikovaní Newyjou. „A správnej tramp by si takhle usárnu nikdy nesbalil“, ukázal štítivě na mé neodborně zauzlované zavazadlo. Prosím vás, kdo víte, kde se letos koná Porta?

       Bylo to vloni. „To je urážka bohatých tradic naší strany!“ hřímal na mne zasloužilý člen stranického aparátu, když jsem prohlásil, že Masaryk je úctyhodná postava z historie, ale ne náš volební lídr. „A ve straně si odjakživa říkáme bratře,“ znechuceně odmítl mé oslovení „pane“. Tato strana má momentálně podporu 0,5 % voličů.

       Neberte nám naši Portu| Neberte nám naši stranu, dodali ještě. Tož, já už jim nic neseberu. Na Portu už nejezdím a ze strany jsem vystoupil - a nebyl jsem jediný.

       Hlasem těchto dvou rozhořčených pánů teď ke mě promlouvá Egon Niczky v Interkomu 4/97. Neberte nám náš Parcon. Byli by k smíchu všichni tři, kdyby nebyli taky k pláči. Rád jsem jezdíval na Portu, ochotně jsem se angažoval ve straně. Rád jezdívám na Parcon a doufám, že se do třetice nepřihodí totéž: že se ho zmocní skupina pamětníků a pokusí se z něj vybudovat skansen starých dobrých časů. Já totiž na Parcon (i další cony) jezdím nejen proto, abych se setkal se starými přáteli, ale také proto, abych našel nové.

       Egone (ale i Zdeňku R., Franto M. a další), copak si neuvědomujete, když už nic jiného, alespoň jedno reálné nebezpečí? Že když vyženete a otrávíte všechen ten „potěr“, tak jednou, až vám věk, zdraví či jiné důvody nedovolí zorganizovat si „svůj“ Parcon sami, nebude tu nikdo, kdo by ho pro vás nachystal? Nebo to víte a je vám to jedno -po nás potopa, stejně ten „správný“ fandom skončí s naší generací...?

       On už dlouho z našeho slavného Fandomu (toho s velkým F) čpí zatuchlý vzduch jak ze sto let nevětraného pokoje. Neochota vidět reálnou společenskou situaci (tržní ekonomika, rozdělení státu, komercionalisace společnosti) jde ruku v ruce s neochotou byť jen uvažovat, natož pak bez emocí jednat o změnách v organizační struktuře, o nových, realitu respektujících statutech „svatých“ pojmů (porada, SF klub, ceny apod.). Právní ochrana značek Fandom, Parcon, Mlok byla sice odhlasována, ale neuskutečněna. Slavnostně zvolený tiskový mluvčí toho zatím moc nenamluvil, zatím co návrh na zavedení funkce manažera (s přesně určenými úkoly a pravomocemi a také odměňovaného jinak než dobrým slovem) byl smeten ze stolu.

       Do tohoto rámce zapadá i způsob „volby“ předsednictva. Ty poslední proběhly následovně: „Má někdo nějaký návrh na změnu v předsednictvu? Nemá? Děkuji.“ „Mám,sakra, chtěl bych ve vedení vidět pár lidí typu Venci Pravdy nebo Venci Fořtíka. Nehodlám ale vstát a hlásat: „Navrhuji v předsednictvu vyměnit XY za NN.“ Chci vedení volit v pravidelných, přesně stanovených intervalech, tajnou volbou z nějaké kandidátní listiny, jak to bývá dobrým zvykem v demokratických institucích. A to už nemluvím o doživotním propachtování funkce presidenta (neměla by být dědičná?).

       Není divu, že v této atmosféře lze zaslechnout hlasy typu „Dejte Rampasovi nějakou trafiku“ nebo „Až nás moc naserete, tak si založíme vlastní Fandom“. S těmito názory se neztotožňuji - zatím. Zkušenosti těch zasloužilých jsou neocenitelné a rozštěpení Fandomu by skončilo rychlým zánikem obou nástupců. Zabránit tomu legislativně ovšem nejde. Jde tomu pouze předejít. Jak? Rozhodně ne pláčem ani výkřiky typu „Fandom si rozvracet nedáme“. Rozhodně ne ignorováním názorových proudů ve Fandomu. Rozhodně ne kastováním se na „dinosaury“ a „potěr“. My všichni jsme v dnešní době tak trochu dinosauři, když děláme věci pro okolí nepochopitelné, a to ve svém volném čase a za své peníze. Jediným řešením je přijmout realitu dneška a zařídit se podle ní. To není porážka ani zrada, to je normální vývoj v každé organizaci, která chce oslovit někoho víc než jen své zaslužilé členy. Přijmout to, že řídit cokoli musí ne ti nejnadšenější, ale ti nejschopnější. Že se musí počítat nejen obydlené hvězdy, ale i peníze. Že nestačí jen snít, ale občas i rázně jednat, a ukrást lze jen to, co je něčí podle zákona. A příjmout i to, že by ve Fandomu nemělo záležet nejen na věku, pohlaví atd., jak pěkně vypočítává Egon, ale i na zásluhách a názorech, že ten, kdo si myslí něco jiného než já, nemusí být nepřítel zaslepený vidinou slávy a peněz. (Mimochodem, aby se Egon dozvěděl, proč PARalelní CON, stačilo by se mu zeptat kohokoliv, kdo byl na poslední poradě SFK v Šumperku. Žádné nečisté plány, ale další zoufalý pokus upozornit na nekoncepčnost současného řízení Fandomu.)

       Ale nač hledat svůj díl viny, neřkuli způsob, jak ho napravit. Ono je jednodušší napsat do Interkomu hysterický dopis, jak vystřižený z Rudého práva blahé paměti, v němž chybí snad už jen obvinění „opozičníků“ ze spolupráce s imperialistickou rozvědkou. Podepsat se je třeba „za“ (ono když se píše za někoho, má to hned větší váhu) a můžeme si mnout ruce nad dobře vykonanou prací.

       A tak bych Egonovi a všem jediným správným scifistům dle jeho gusta navrhoval: jen vesele brázděte vesmírné dálavy na vlnách fantastična! Ale jestli pro to chcete mít zajištěny ty nejlepší podmínky, nechte organizaci v rukách těch nesprávných, kteří umí brázdit i banky, úřady a kanceláře sponzorů. Jinak se může stát, že se za pár let vejde celý Parcon (ovšem ten neoddiskutovatelně váš) do celkem nevelkého sálku. Stylové by bylo v nějakém muzeu.