Interkom: Jak bylo na Avalconu ? (27.-29.6.1997, Chotěboř)

BVer: Avalcon patří ke kategorii středních neuspěchaných setkání fanoušků SF/Fantasy. Není malý, tzn. vždy máte možnost výběru z několika bodů programu, ale zase není monstrózní, takže v pohodě stíháte, co vás zajímá a nepřipadáte si jako na vědecké konferenci.

MaCíčEK: Příjezd vlakem byl celkem v pohodě. České dráhy se překonávaly a dojely na čas, takže se itinerář, který si AmberCrew připravila, podařilo dodržet. Drobná chybička, která se dala Avalconu hned na začátku vytknout (jako skoro na všech conech) bylo takřka neexistující značení - kudy z nádraží do kulturního domu. Na druhou stranu, protože jsme se s TopSecretem zúčastnili už prvního ročníku, mohli jsme na nádraží jako zkušení poradit dalším bezradně se rozhlížejícím fanům.

BVer: Přednášek bylo tak akorát, takže jsme si mohli popovídat s kamarády, pozdravit známé, či jen tak posedávat u baru a vychutnávat atmosféru. Ano, chápete dobře - celou dobu mířím právě k tomu baru. Pořadatelé vsadili na to, že správně fungující bar a společenská místnost, chodba či kuloár, je gruntem úspěchu každého conu. Rychlá obsluha, přívětivé ceny, o barmanech nemluvě :-), ale hlavně - nepřetržitý provoz.

MaCíčEK: Po registraci a ubytování, které stejně jako vloni probíhaly bez jakékoliv asistence počítače a tedy v klidu a pohodě, zbyl čas právě tak na jedno seznamovací pivo do slavnostního zahájení. A po něm už zase dilema, jestli radši na přednášku nebo přátelský pokec v kuloárech. Je nutno s uspokojením konstatovat, že obého bylo dosyta.

BVer: Teď k programu. Vcelku zajímavé téma přednášky Jany Rečkové - Mrtví a mrtvoly v SF - zůstalo podle mého názoru poněkud nevytěženo a zasloužilo by si větší časovou plochu. Skutečnost kolem opravdových mrtvých a mrtvol je zvláštní a jiná, než skutečnost literární, kterou se nám autoři ve svých dílech snaží předložit. Lékaři, kteří mají s mrtvolami zkušenosti, jsou tedy při psaní o mrtvých zvýhodněni před ostatními spisovateli, o čemž nás MUDr. Rečková přesvědčila. Přednášce výrazně asistovala Carola Biedermanová, takže jsme nakonec nabyli dojmu, že nejlepší kvalifikací pro psaní hororů a fantasy je praxe soudního patologa.

Po skončení jakékoliv přednášky Jana Fikáčka většinou odcházíte s hlavou plnou otázek. Ačkoliv se patrně vždy jedná o menzovní a vysokoškolské semináře recyklované pro použití na conech (texty seminářů naleznete na autorově homepage [http://pteryx.natur.cuni.cz/~fikacek/]) je kvalita přednášeného materiálu zaručena a vyřčené názory vždy rozčeří vaše myšlenkové usazeniny. Jestliže oblibujete autory jako je Hawking, Feynmann, Barrow, trochu se vyznáte ve fyzice a filozofii, běžte na Fikáčka.

Kdo ze skalních by neměl rád Heinleina? Jan Vaněk opět přesvědčil o své píli a badatelském úsilí analytického kritika-encyklopedisty a vyšťoural ze zaprášených regálů a odlehlých cípů Internetu vše, co se o tomto autorovi vyšťourat dalo. Jedna věc je Hinleinovy povídky a romány číst, druhá je znát detaily jejich vzniku, zajímavé klípky autorova života, nebo jeho opravdové osobní názory a postoje. Škoda jen, že neexistuje žádný psaný text této přednášky. JVjr pojímá svá vystoupení jako umělecká díla - jakousi mozaiku informací a simultánně překládaných úryvků z knih, takže jeho takřka performátorské úsilí bylo odsouzeno k zániku ve vřavě pátečního večera. (Osobní vzkaz: JVjr, záložky do knih zkrátí celkový čas tvých vystoupení o třetinu.)

MaCíčEK: Tím v podstatě organizovaný páteční program skončil a následovala volná zábava, spojená s obnovováním starých a navazováním nových známostí. Došlo i na loni tak populární čtyřfázový drink Strahováček - strahováci, pokud jste ještě nebyli v baru Dvanáctka, zajděte a informujte se! Tady se jinak svorná AmberCrew rozdělila, část se nechala zlákat filmy...

BVer: Animovaný horror Kačenka již patří k trademarkům Avalconu. Na loňský Avalcon jsem nemohl, Kačenku neviděl, takže teprve letos jsem pochopil, oč byl můj život ochuzen. Zajímavě však působily i další kreslené a animované perličky, škoda, že si nepamatuji jejich názvy. Videoprojekce v horním sále mě naopak příliš neupoutala, s výjimkou japonské Akiry, na kterou jsem se těšil, přestože jsem ji neviděl poprvé. Bohužel byla odložena až do časných sobotních hodin, takže jsem ji nakonec prospal :).

BVer: Těžiště víkendových akcí vždy spočívá na sobotním odpoledni. Janu Kantůrkovi a Ondřeji Neffovi jako obvykle připadla role plničů velkých sálů. Na Zeměploše jsem bohužel nebyl, čehož lituju, protože už delší dobu mám pocit, že ve mně Kantůrkova interpretace zanechává větší dojem, než četba Prattchetových románů.

Ondřej Neff vybalil první ze dvojice přednášek na téma „A co mimozemšťané, snědí nás?“ - druhá následovala o týden později na Parconu ve Spiši. Přednáška byla velice strukturovaná, což u Astona není vždy pravidlem, autor v úvodu nastínil možné varianty vývoje případného střetu s mimozemskou civilizací. V průběhu přednášky se nás pak snažil svými vynikajícími fabulačními schopnostmi přesvědčit o tom, že veškeré varianty kontaktu musí skončit agresí ufounů. V mnoha bodech scénáře souhlasím s autorovým katastrofickým vyústěním, nicméně chyběla mi jedna varianta, totiž naprostý nezájem či nepochopení ze strany mimozemšťanů. Přednáška pochopitelně vyvolala diskusi - ale o to snad jde, nebo ne?

Sex v SF - tak znělo téma panelu, jehož se účastnili Carola Biedermannová, Ondřej Neff a Jan Kantůrek. Diskuse moderovaná Vaškem Pravdou se zprvu rozbíhala rozpačitě, ale postupně nabrala šťávu (aby ne). Nakonec se ukázalo, že jde o téma velmi široké a pestré.

Internetová přednáška Jirky Pelecha proběhla za poměrně malé účasti publika. Je to škoda, jakoby fanoušky SF Internet vůbec nezajímal - nebo jsou jím už přesyceni? To se nedá tvrdit o pařanech, pro které organizátoři conu připravili doupě s písíčky, aby si mohli v klidu qejkat, descentit, důmovat a jinak blbnout. Některého z nich zřejmě zajímal Internet natolik, že využil nepozornosti obsluhy a odcizil zapůjčený externí modem. Vzhledem k tomu odpadla naše komponovaná přednáška o elektronických fanzinech spojená s živým předváděním WWW, nehledě na to, že to negativně poznamenalo celý zbytek conu. Naštěstí se projevila solidarita účastníků a tak se díky sbírce pořadatelům vrátila alespoň část ceny ukradeného modemu.

MaCíčEK: V průběhu sobotního odpoledne se část AmberCrew odpoutala a vyrazila k domovu. Zbytek Avalconu už tedy jen velice stručně - kromě obíhání programu jsem ještě musel dohánět resty v hodnocení povídek, vyšlých ve fanzinech, pro připravovaný sborník. Večerní program měl být především zasvěcen slavnostní párty - kvůli nemilé příhodě s modemem se nekonala, ale aspoň Kačenka nemohla chybět. Za zmínku snad proto stojí jen vyhlášení ceny Koniáš o nejhorší překlad SF / F knihy. Vítězem se stal - a naprosto jednoznačně - překlad románu Stephena Donaldsona Skutečný příběh, v těsném závěsu stíhaný druhým dílem Zakázané znalosti. Skutečně Classická situace... Následovalo vyhlášení vítězů povídkové soutěže Corwinovy spisy a především - soutěže Ježíšku já chci plamenomet (O nejlepší v normálním periodiku nepublikovatelnou povídku). Ta se setkala s naprosto mimořádným ohlasem i co do počtu příspěvků - už je rozhodnuto o pořádání druhého ročníku - a rozhodně stojí za to koupit si sborník, je to docela soda...

MaCíčEK: Obvyklá conovská únava, programu po málu, fanů taky, Ti co ještě zbyli se spíš přišli do baru rozloučit a domluvit na příště. Měl jsem to štěstí, že jsem se posadil s klukama z Krakatitu, kteří se mi nabídli s transportem do Prahy. Zatím co jsme usrkávali kafe a čekali až budeme komplet, přisedl Honza Kantůrek, takže jsem si aspoň trochu vynahradil neúčast na jeho sobotní přednášce. A potom už nasedat a zpátky do Prahy.

BVer: Radim z knihkupectví Krakatit si pochvaloval, že knih se prodalo dost. Není divu, ačkoliv jsem si předsevzal, že nic kupovat nebudu, stálé chození kolem vystavených novinek by nakonec zlomilo sebepevnější povahu a tak jsem se domů vracel opět s plným rancem a prázdnou peněženkou.

BVer: Chotěboř sice od Prahy není tak daleko, jako například Spišská Nová Ves :-], zato je dopravně poněkud odlehlá. Velice oceňuji nápad pořadatelů umístit u vchodu do budovy panel s jízdními řády vlaků a autobusů. Tak jsem například mohl bez problémů zjistit, že v sobotu večer mi nic do Prahy nejede. Naštěstí pomohl Ondřej - měl v limousíně ještě místo a tak jsem se od něj a Vlada dozvěděl několik zajímavých drbů o Ikárii a o lidech, které většinou ani neznám.

BVer: Avalcon'97 byl podle mého názoru dobře zvládnutý con, žádné problémy s organizací, registrací a akomodací, vcelku domácká atmosféra v přívětivé Chotěboři. A to nepíšu jen proto, že Vašek Pravda je kamarád (i když taky tak trochu :-). Opravdu to stálo za to.