Všechna práva © Interkom 1984 - 1997

Je mi zřejmé, že kromě obou zúčastněných stran už většinu čtenářů další reakce na reakci nebaví, proto jen stručně zareaguji a pak už budou ty slibované sviňárny. Předně v diskusním příspěvku V.Pravdy je dvakrát tučně zdůrazněna průměrná kilometrová vzdálenost průměrného fana (úmyslně necituji přesně) od místa konání Avalconu - tato skutečnost je jistě pravdivá, jen doufám, že se počet kilometrů nestane hlavním měřítkem pro volbu Parconu (už s ohledem na hypotetickou budoucí kandidaturu např. Aše a Karlových Varů). Prostě já bych zdůrazňoval raději třeba program, než vzdálenost.

       

       Ovšem označení mé snahy o konstruktivitu jako zlomyslné sprosťárny musím s lítostí odmítnout. Zlomyslné sprosťárny si nechávám pro své osobní nepřátele (a k nim V. Pravda nepatří), v tomto případě je vysvětlení prozaičtější. V době, kdy jsem svůj článek psal, zbývalo do jarní porady dost času a léto bylo v nedohlednu, proto mi vadilo odkládání problému o tak dlouhou dobu a snažil jsem se vyprovokovat nějakou diskusi již na poradě. Podle zákonů schválností se můj příspěvek již tradičně minul s uzávěrkou a další číslo vyšlo až k poradě (abych zabránil podobným nedorozuměním, píši od jisté doby ke svým článkům datum). V té době mi také nebylo známo, že by se změnil kolizní termín Avalconu a Tatraconu. Na zlomyslnou sprosťárnu dost nudné, že?

       

       A teď slibovaná sviňárna. Jde o onu dotaci 20.000.- Kč SF&F workshopu. Když jsem se o tom zmínil v IK 2-3/97 (nikoliv ovšem jako o příkladu pomoci Fandomu), tušil jsem, že to vyvolá nějakou reakci. A skutečně diskuse na toto téma na jarní poradě v Šumperku byla bouřlivá. Podal jsem k tomu všem zúčastněným vysvětlení a nikdo je veřejně nenapadl - a teď čtu v Interkomu od jednoho z přítomných něco o sviňárnách a cynismu. Je tedy na místě se k věci ještě jednou vrátit. Celá ta cynicky komerční transakce vypadala následovně: Knižní klub koupil databázi s adresami fanů od Fandomu jakožto jejího „majitele“ a peníze byly převedeny jako dotace workshopu (jehož zřizovatelem je Fandom). Protože šlo o obchod, který v moderních (změněných) tržních podmínkách nelze odkládat, až se za čtvrt roku sejde porada klubů, musela by se kvůli této transakci svolat první mimořádná porada v dějinách fandomu. Otázka komu dotace připadne, nebyla nikdy na pořadu dne, a to z velmi prostého důvodu:

       Celou akci zprostředkoval Richard Podaný, který v té době aktivně spolupracoval s workshopem. Jakožto tehdejší zaměstnanec Knižního klubu dojednal za velmi výhodných podmínek pro workshop tuto transakci. Fandom (zřizovatel SF&F workshopu) pak splnil pouze svoji roli coby zprostředkovatel a garant 100% záruky účelnosti a doložitelnosti použití této dotace pro workshop.

       

       Z databáze byla odpárána všechna osobní data (datum narození, telefon) a zůstala jen jména a adresy, které měly být použity k zaslání materiálů Knižního klubu. Na mou adresu od té doby dorazilo několik katalogů tohoto klubu, žádný však na mé jméno. A i kdyby nějaký přišel přímo mně, tak bych ho buď zahodil, nebo bych si objednal nějakou tu knihu (vychází tam i solidní SF) a tím by bylo po problému. A pokud bych byl zásadně proti poskytování své adresy komukoliv, tak by mně nepřipadal velký rozdíl v tom, jestli o jejím použití rozhodl jeden (prezident), pět (rada Fandomu) nebo dvacet lidí (porada klubů). Dodatečné schválení by bylo jen hrou na demokracii a popřelo by to její zastupitelskou složku (k čemu by pak bylo vedení Fandomu?). Možná, že Mirek Dušín by nepostupoval takto pragmaticky a možná, že celá věc mohla být podstoupena jalové diskusi na následující poradě, každopádně utrpěl-li někdo nějakou újmu při házení letáčku Knižního klubu do koše, nechť si zvyká, tohle je tržní hospodářství a manažeři fandomu jsou za dveřmi.

P.S.: Proti změnám vedoucím k nastolení manažerského typu řízení jsem nikdy nebyl, jen jsem občas ironizoval nářky nad tím, že nic takového nemá šanci, aniž by se konečně našel ten mesiáš, který by to aspoň zkusil.

       

Stále, i v tomto IK, se píše, začal s tím Vašek Pravda, o prodeji databáze fandomu. Mohl bych to celé odbýt poukazem na prostinký fakt, že nic takového jako databáze fandomu neexistuje, ale situace asi vyžaduje podrobnější vysvětlení.

       Možná bych si mohl celé to vysvětlování o databázi odpustit s poukazem na pravidla českého jazyka. Komu patří databáze okrasných dřevin? Myslíte-li si, že dřevinám, zeptejte se Jolany.

       Patnáct let si (těmahle rukama) zapisuji a updatuji adresy fanoušků, se kterými přicházím do styku. Autory CKČ, účastníky v Praze pořádaného Parconu, odběratele Interkomu, vydavatele fanzinů, uživatele fanouškovské inzerce v Ikarii a Magazinu atd. Dnes to má ve formě textového souboru přes 300 000 bytů. Na požádání z něho klubům vybírám např. fanoušky a autory z jejich kraje atd. Nemesis podle tohoto seznamu rozeslala jako reklamu např. remitendu svých prvních čísel, 2D studio reklamu na knihy Jaroslava Velinského, já občas rozesílám reklamní Interkomy a pozvánky na cony. To, že svůj seznam využívám při své práci pro fandom, ale z něho nečiní majetek nikoho jiného, ani fandomu jako celku (proto o jeho využití také nemusela rozhodovat porada klubů, jinak ale s Marvinovými argumenty souhlasím). Mám tedy dojem, že nastalo něco trochu jiného, než líčí neinformovaný ale o to agilnější Vašek Pravda a po něm ostatní (o kom to mluvili soudruzi budovatelé, když říkali, že je horší než třídní nepřítel?).

       Já to vidím tak, že jsem za produkt své několikaleté práce dostal s pomocí příznivce Workshopu zaměstnaného v KK (kde mimo jiné dohlédl, aby se s adresami dále nijak nemanipulovalo) dvacet tisíc korun, které jsem věnoval SF Workshopu. Přesně k tomu došlo, že se pro potřebu účetnictví obou stran transakce postup jevil trochu jinak, to je snad obvyklé. Když Marvin napsal, že Čs. fandom věnoval výše zmíněnou částku Workshopu, neopravil jsem ho nikoli proto, že se považuji za Čs. fandom, ale prostě mi to nepřipadalo důležité.

       

       Všichni přece do SF a fandomu vrážíme své peníze (Vašek Pravda po posledním Avalconu možná více než původně zamýšlel) a zatím jsem se jen jednou setkal s hlasitě vyřčeným názorem, že to je pěkné svinstvo. Na omluvu nečekám, ani já samozřejmě nejsem bez viny, např. ve svém nedomyšleném článku o situaci okolo pořádání Parconu jsem chybně uvedl, že Avalcon se nepozvedne nad úroveň okresního conu (myslel jsem si to na základě uveřejněných reportáží a život mezitím ukázal, že šlo o špatný odhad), dále jsem uvedl, že o týden později nevaří (v Chotěboři) školní jídelna místo přesného o týden později nevaří školní jídelna kvůli rekonstrukci. Martin Koutný kvůli tomu po mně chtěl, abych uveřejnil tiskovou opravu. Tady ji má.

       

Další, co z porady utkvělo v mé bolavé hlavě, je kritika mé veřejné kritiky nedostatků Bohemiaconu / Parconu 1995. Nesetkal jsem se (s přirozenou výjimkou pořadatelů) s tím, že by někdo z tehdy přítomných s mou kritikou nesouhlasil, ale účastníci porady mě upozorňovali na zásadu: „Přítele veřejně chval, v soukromí haň (to kvůli rýmu, jinak bych napsal „vytýkej chyby“).

       V emotivní diskusi na poradě Mirek S. líčil, jak je mé vystoupení poškodilo v očích sponzorů. Pokud si vzpomínám, slavnostní večer začal toho roku o čtvrt hodiny později, neboť se čekalo, zda přijde zástupce sponzora (z ústecké radnice), nepřišel, dal přednost paralelně probíhajícím lehkoatletickým hrám.

       Veřejná kritika, které jsem se pak dopustil, nebyla navíc tak ostrá, jak se to dnes nafukuje, byla to přinejmenším napůl chvála a slovní hříčka či žert na účet dvojitého názvu conu. Nejprve jsem dlouze vyjmenovával vše, co bylo na conu povedené (a žertem to připisoval Parconu) a pak se zmínil o několika vadách na kráse (a ty označil za chyby Bohemiaconu). To jsem však v té chvíli nemyslel jako kritiku pořadatelů, ale spíše jako omluvu postiženým (máte pravdu, co mi do nich bylo, ale tehdy jsem se ještě kvůli udílení CKČ cítil spolupořadatelem každého Parconu). Abych přiblížil, proč jsem cítil potřebu omluvy, připomenu páteční večer, kdy od pohledu nesvéprávný školník nechal čekat mládež, která dorazila po desáté hodině před gymnazium v Jateční, přes hodinu před budovou než je pustil spát či hrát své DrD. Když se ubytovávali, bylo na papíru u vchodu napsáno, že je otevřeno do půlnoci, pak se na tomtéž místě objevil plakát, že do 22.00 a opozdilcům, že bude otevřeno od 23.45 do 24.00 (podrobněji v IK 8 a 10-11/95). V hodnocení conu nazvaném Závěrečná zpráva z Bohemiaconu-Parconu 1995, které pak organizátoři rozeslali, stálo doslova: „Pan školník dělal jen svou práci, a dělal ji dobře“. Protože pana školníka nepodezírám, že svévolně změnil termín, zjevně neuměl psát, někdo asi někde něco špatně domluvil, a já měl dojem, že obhajováním školníka hájil i sebe. Četba zmíněného sebehodnotícího dokumentu přilila před pár měsíci poslední kapku a vedla pak k poněkud ostřejším výrazům v mém jak jsem už napsal příliš emotivním (místy oprávněně kritizovaném) článku, který by skutečně mohl citlivější fany odradit od dobrovolné a bezplatné práce pro SF.

       Na každém conu se určitě občas přihodí něco podobného, jistě i na třech velkých conech, které již letos máme za sebou, (Aval©on, Parcon a Bohemiacon 97), vyjímečné na případu Bohemiaconu 95 bylo podle mého názoru pouze odmítání kritiky a hledání chyb u jiných.