Interkom: DŮM NA ROZHRANÍ

Jak jste již mohli za dobu existence brněnského vydavatelství AF167 zvyknout, ne vždy jde o knihy jednoduché nebo přímočaré. Nejinak je tomu i s titulem DŮM NA ROZHRANÍ. Důkazem o tom může být i to, že jsem na přečtení poměrně útlé knížky potřebovat skoro půl týdne a další půl týden jsem přemýšlel jak co nejvýstižněji (jde-li to) sepsat tuto stránku...

Předmluva autora čtenáři sděluje, že jde vlastně o přepis deníku nalezeného (viz úvodní kapitoly) v zříceninách zvláštního domu stojícího nad hlubokou strží s vodopádem. Po úvodním přiblížení, kdy se dva kamarádi vydávají do západní části Irska konec 19.století na rybaření, se dostáváme k objevu deníku a jeho následnému „čtení“. Postupně se před námi vykresluje ponurý obraz života „předchozího“ majitele domu, který jej, díky pověstem o strašidlech a podobných nestvůrách dům obývajících, neuvěřitelně lacino získal a zabydlel se svojí sestrou a psem. K prvnímu „setkání“ s Tajemnem dochází v jeho pracovně, kdy je pohlcen do zvláštní vize a „cestuje“ napříč vesmírem na podivné shromáždění (snad) starých a zapomenutých bohů, kde se také poprvé setkává s podobou nestvůr s kančí hlavou. Je však vrácen zpět do své pracovny, kde zjišťuje, že podivná „cesta“ trvala celý den.

Následující událostí je protržení otvoru v nedaleké rozsedlině zvané Ďáblův chřtán, který odhalí jeskyni vedoucí kamsi do útrob země zakončené jakoby nekonečně hlubokou propastí. Z této trhliny vylézají kančí nestvůry a pisatel deníku se musí se zbraní v ruce bránit před jejich vpádem. Po boji trvajícím několik dní se zdá, že nestvůry zmizely. Následuje však další „zážitek“, když se začne zrychlovat sám čas a pisatel deníku je skrze milióny až miliardy let svědkem postupného zániku Sluneční soustavy, vyhasnutí Slunce a jeho přiblížení do podivné soustavy obří zelené hvězdy a (snad) znovuzrození Slunce a planet jako bájný Fénix z popela a opět se dostává na záhadnou planinu s arénou a Domem, který se zdá být spojen nějakým poutem s jeho domem nad Ďáblovým chřtánem.

Ke konci se opět pisatel deníku vrací do své pracovny (probouzí se ve své pracovně), kde uvažuje o tom, že by vše mohl být je sen, avšak zjištění, že jeho věrný pes mezi tím zemřel a pomalu se rozpadl v prach, jej přivádí zpět do reality poznání, že ne vše musel být sen. Konec deníku popisuje strach majitele domu z dalšího útoku nestvůr, které (nebo NĚCO) opravdu přicházejí, boří dveře a... (tady zápis končí).

Poslední kapitola se vrací k dovolené zmíněných dvou kamarádů, kteří se snaží získat více informací o majiteli domu a domě samotném, přičemž se od jednoho místního starce dozvídají, že dům existoval celé věky prázdný až do doby, kdy se do něj nastěhoval jeho majitel, o kterém toho vesničané moc nevěděli. Každý měsíc za ním do domu jezdil dopravce se zásobami, ale jednou se vrátil s tím, že dům zmizel a na jeho místě je ohromná propast. Načež se vypravěč (jeden z dvojice kamarádů - a snad sám autor) přiznává, že ve snech občas vídává propast a hřmění vodopádu se mísí s podivnými zvuky...

Včetně legendy na zadní obálce knihy, podle níž autor zahynul v první světové válce roztrhán na kusy na předsunuté dělostřelecké základně, působí kniha ponurým a depresivním dojmem. Nejsem (naštěstí pro Vás) žádný knižní analytik, takže se nebudu pouštět do hlubšího rozboru (milerád přenechám jiným, aby si na tom vylámali zuby), ale stručně shrnu, že je to kniha pro čtenáře, kteří mají rádi originální a neotřelá témata a kteří neodmítají ponuré příběhy s metafyzickými a kosmologickými úvahami. Dvojice Jana + Jan „Jam“ Oščádalovi je zárukou kvalitního překladu, kdy Vás z ponurého děje nevytrhne hloupá chyba (dnes velice časté) a také bezvadné redakční práce (ať jsem se trochu snažil, chybu jsem nenašel). Sice Vás může odradit cena - bez koruny 100 Kč - ale pokud si chcete v dnešní záplavě komerčních SF a fantasy ság přečíst Něco neobvyklého, tak neváhejte - náklad byl poměrně malý a tak se Vám knihu za chvíli již nemusí poštěstit získat.