Všechna práva © Interkom 1984 - 1997

       Akademie SF, fantasy a hororu bude muset do svého seznamu pro příští rok vložit knihu vročenou do roku 1996. Jde o knihu Dědicové od Williama Goldinga, autora Pána much. Dědicové jsou druhou jeho knihou a není to lehká četba. Redakční péče vydavatele, Mladé fronty, spolu s doslovem Zdeňka Berana však dávají námahu spojenou s pochopením díla do rovnováhy se čtenářským po/u/žitkem.

       

       Konečně vyšel Poslední jednorožec Petera S. Beagla. Přeložil jej člen náší redakce Michael Bronec a vydalo nakladatelství ALTAR. Možná jste před lety vyděli stejnojmenný kreslený film. Michael nám slíbil článek o trablích i radostech při překladu tohoto mimořádného díla, v současné době je však pohlcen prací manuálního dobrovolníka v humanitární pomoci obětem záplav.

       

       United Fans vydalo knihu A. E. van Vogta: Slan, bez které si nedovedeme představit žádné pořádné dějiny SF. Asi po čase opět sáhnu po tomto autorovi, kterého mi na dlouho znechutilo AND Classic vydáváním jeho tvůrčího odpadu (na mysli mám zejména Stvořitele světa). Mimochodem Poutník poněkud inovoval (zmodernizoval) svůj vzhled, nicméně jej poznáte a v nezměněném formátu si jej můžete dát do poličky vedle ostatních.

       

       Po poněkud reklamně přeceněném dílku Když gravitace selže přichází POLARIS se skutečnou bombou, knihou, která opět trochu posouvá hranice světové SF (a náš pohled na ní). Jde o Dilvermoon Raye Aldridge. Když jsem začal o reklamě, nevím kde se vzalo nesmyslné torzo věty na obálce: „Deset tisíc soupeřících civilizací, a zákon stanovuje silnější...“. Snad z nějaké povídky, která nakonec nebyla do sbírky zařazena či z obálky některého zdroje této původní Polarisem sestavené sbírky, rozhodně však nepřináší žádnou informaci relevantní obsahu knihy. Kdyby alespoň to zákon bylo v plurálu.

       Dilvermoon měl recenzi v MF&SF a v Ikarii, nicméně se domnívám, že na skutečné zhodnocení jeho významu, zvláště v kontextu u nás doposud přeložené či obecně známé SF, ještě čekáme.

       

       Po cyklu o trhlinové válce přináší Poutník/United fans další trilogii, s kterou R. E. Feistovi pomohla J. Wurstová.

       Bylo by záhodno, aby se některý ze skutečných recenzentů obětoval a knihu zhodnotil. Možná, že my co nemáme čas číst knihy, které je nutné již z polygrafických důvodů dělit do více svazků, občas přijdeme o něco dobrého, ale jak to poznat bez strašných (časových) obětí.

       Tato sbírka je v něčem podobná ostatním podobným výběrům: Některé povídky jsou vydařené a některé zase ne. Na rozdíl od jiných sbírek však i ty méně vydařené povídky neklesají pod průměrnou produkci jiných autorů. Mnohé z obsažených dílek jsou bohužel již známy odjinud. Uvedení překladatelů jednotlivých povídek je chvályhodné, ale dosti mi chybí jejich originální názvy.

       Hodnocení: 65 %

       Velmi vydařené dílo žánru meč a magie. V tomto případě je důraz kladen spíše na meč než na magii, ale to knize vůbec neubírá na zajímavosti. I když celý příběh spočívá jen v obraně mohutné pevnosti proti obrovské přesile, čtenář se ani chvíli nenudí. Některé pasáže mi silně připomínají klasické ságy H. Sienkiewicze. Jedinou pihou na kráse je občasné používání anachronismů. Doporučuji číst tuto knihu ve volný den - velmi těžko se od ní dá odtrhnout.

       Hodnocení: 90%

       

       Detektivka z „drsné školy“ (Chandler) přenesená do budoucnosti. Prvky cyberpunku hrají v tomto románu důležitou roli, ale reklamy hovořící o přelomovém cyberpunkovém románu jsou dosti přehnané. Svět této knihy je velmi dobře prokreslen a je velmi originální, příběh je bohužel slabší a závěr je vysloveně odbytý. Přesto je to slibný úvod k inzerovaným dalším dílům tohoto autora.

       Hodnocení: 70%

       

       Po skvělé Kulhánkově prvotině přichází zklamání v podobě prvního dílu Cesty krve s podnázvem Dobrák. Po velmi zajímavém začátku, odhalujícím invazi mimozemšťanů a únos většiny obyvatel Země, přichází únavný kolotoč zranění hlavního hrdiny, jeho léčení a nacházení stále lepší výzbroje. Spolu se stále lepší výzbrojí se objevují také stále lepší mimozemské stroje.

       

       Druhý díl s podnázvem Cynik je již o poznání lepší. Tentokrát hrdina bojuje proti lidským zrádcům a zdá se, že lidé jsou mnohem nebezpečnější než nějací mimozemšťané. Z lidí již konečně teče i krev a tak se má hrdina v čem brodit. Vyznění druhého dílu je pochmurnější, než je u Kulhánka zvykem a zdá se, že ufouni budou litovat, že kdy přistáli na Zemi.

       

       Hodnocení: 75% (50% a 80%)

       

       Tento román ve dvou knihách se dá hodnotit jen velmi těžko. Jsou v něm obsaženy všechny žánry sci-fi, které si dokážete představit, a je v něm obsaženo tolik příběhů, že nemá cenu se o nich rozepisovat. Je to také jedna z mála knih, ve kterých i „normálním“ lidem nepřipadne filozofie, teologie ani historie literatury nudná. Toto se nedá popsat, to se musí přečíst. Po Duně jsem nic lepšího nečetl.

       Hodnocení: 99%

       

       Dle jiných recenzentů by se mělo jednat o blábol k pohledání. Nezbývá mi než plně souhlasit. Po vypuštění blábolení hlavních hrdinů by z této knihy zbyla slušná povídka na padesát stran. Takto je to jen nudný tlustopis. Nic horšího jsem od Heinleina dosud nečetl.

       Hodnocení: 5 %