Interkom: Surrealistické Ústí aneb Bohemiacon 97

Cestovat vlakem v horku není žádná slast, proto jsme zvolili noční jízdu a do Ústí dorazili již po ránu. Cestu jsme naštěstí znali, a než jsme dorazili na místo konání, naše skupinka se značně rozrostla o další účastníky letošního Bohemiaconu. Jak je již zvykem, conalo se v prostorách zdejší Pedagogické fakulty.

Kupodivu jsem nebyl uvítán slovy „budou problémy“ jako v předchozích letech a bleskurychle jsem získal výměnou za několik „rytin“ materiály i ubytování. Patrně to bylo způsobeno tím, že jsem se výjimečně nepřihlásil předem. V materiálech jsem mimo jiné objevil i kondom a velmi praktické mýdlo. Obdržel jsem rovněž sborník Invaze s díly autorů zvučných jmen.

Ubytování proběhlo rovněž bez problémů. Koleje se za poslední rok nezměnily - výtahy k mému neskonalému údivu stále fungují, počet mravenců se rovněž nezměnil, jen dveře od záchodu bylo možno letos zavřít (ač pouze s akrobatickým výcvikem). Na rozdíl od Marwina, který loni nalezl pod polštářem kus pánského prádla, jsem pod ním já nalezl kus prádla dámského.

Po ubytování jsem se vydal zpět na fakultu. Zdravení se známými v baru se poněkud protáhlo, ale představování amerického spisovatele J. Haldemana jsem si uniknou nenechal. Pan Haldeman je sympatický pán středního věku se stejně sympatickou manželkou. Při besedě byl poněkud zaražen tím, že většina otázek se netýkala jeho literární tvorby (u nás vyšla jen velmi dobrá Věčná válka), ale jeho účasti na válce ve Vietnamu. Ostatně knihy pana Haldemana jsou mnohdy touto zkušeností také inspirovány. Musím se přiznat, že i mne toto téma zajímalo nejvíce. Asi to bude tím, že spisovatel tu byl již nejeden, ale veterán z Vietnamu dosud žádný (nebo o tom alespoň nechtěli mluvit).

Slavnostní zahájení odbyl M. Szábo v deseti minutách vyjmenováním sponzorů. Na pódiu se neobjevil žádný z čelních představitelů fandomu - až po chvíli mi došlo, že prostě ještě nedorazili. O zahájení conu nepadlo ani slovo.

Oběd jsem odbyl již před hodnou chvílí buřtem v baru a hlad se hlásil ke slovu, proto jsem následující chvíle strávil s přáteli konzumací výborného jídla ve výborné restauraci Cihelna. Ceny nelze sice nazvat lidovými, ale za to jídlo a prostředí to stálo.

Z Cihelny jsem se přesunul na přednášku J. T. Pelecha o výzkumu okraje sluneční soustavy. Již standardně jsme se na počátku přednášky dozvěděli, že akce byla původně plánována na sobotu a autorovi o přesunu nikdo nic neřekl. Přednáška byla zajímavá především svou faktografickou stránkou (vyplatilo by se ji vydat). Některým akčněji založeným se však poměrně suchý výklad zdál poněkud nudný. Měli pravdu.

Následovala přednáška V. Píchy Zbraň jménem morálka. Téma přednášky a osoba přednášejícího mne přesvědčily, abych jí dal přednost před klasickým veselým Večerem příznivců a odpůrců Caroly B. Nezklamal jsem se a přednáška byla vskutku velmi zajímavá, ale natolik složitá, že se ji zde ani nepokusím načrtnout. Mluvilo se o genetice, emocích, morálce, přirozeném výběru a mnoha dalších věcech. Po přednášce se rozpoutala sáhodlouhá diskuse. Zpestřením byl obzvláště jeden fan s velmi nekompromisními zásadami - nikdy žádné výjimky. Každému odměřovat stejným dílem, a to i v otázce trestů za vraždu. Zabil jsi pro peníze stařenku - vražda, půjdeš sedět na x let. Zabil jsi dvoumetrového psychopata, který tě honil se sekerou - vražda, půjdeš také sedět na x let. Zdatným protivníkem mu byla paní Velichová a přednášející. Zajímavé je, že i V. Pícha prohlásil, že tato přednáška se měla konat až v sobotu a až nástěnka s programem ho vyvedla z omylu.

Po chvíli klábosení jsme se přesunuli na promítání zcela nového filmu Face off (u nás jako Tváří v tvář). Jméno režiséra Johna Woo bylo skvělým důvodem a obsazení hlavních rolí Travoltou a Cagem také nebyl špatný tah. John Woo rozhodně nezapřel své zkušenosti z hongkongských karate filmů, a tak s přibývajícím časem rychle rostl počet mrtvol a množství spotřebovaných trhavin a kečupu. Nebyl jsem sám, kdo se při některých hláškách hlasitě chechtal a po několika obzvláště podařených akcích a žertících se sálem dokonce rozlehl potlesk. Bohužel Travolta ani Cage nejsou mistři karate, takže film byl poněkud sušší, než je u Johna Woo zvykem. Hlavně neberte tento film vážně! M. Dobeš se opět vytáhl.

Po návratu na koleje mne překvapila zcela neznámá tvář ve dveřích. Po kontrole čísla pokoje mi došlo, že je to nový spolubydlící. Po chvíli jsem potkal i jeho sestru. Kupodivu se organizátoři trefili a „apartmá“ se rozdělilo bez problémů na pánský a dámský pokoj. Byla to čistě náhoda, protože u pokoje bylo připsáno jen jedno jméno a počet obsazených postelí. Ostatně na prezenci se mne na jméno také nikdo neptal.

Jako náhradní program jsem zvolil rabování burzy knih. Předpokládal jsem, že již bude řádně probraná a já se nebudu muset vláčet s haldou knih (a pochopitelně také ušetřím). Patrně jsem se nemýlil, ale stejně to dopadlo, jak jsem se obával - zavazadla byla při odjezdu znatelně plnější než při cestě na con.

Místo oblíbené Zeměplochy J. Kantůrka jsem se vydal oběd. Něco nového se stejně chystá až na Dracon. Špagety v místní pizzerii se ukázaly jako dobrá investice. Rada pořadatelů se osvědčila - díky.

Na besedě o letošní Ceně fantasy bylo překvapivě narváno. Kromě E. Čierného byl pod palbou otázek pan Medek a slečna Nekovářová. Poslednímu zúčastněnému se omlouvám, ale jeho jméno mi vypadlo z paměti. Mluvilo se o ledasčem - zajímavá byla otázka slovanské fantasy. Tereza Nekovářová nejde pro slovo daleko. Pocítil to i I. Adamovič při nevinném dotazu na příčinu boomu mladých autorek fantasy. Tereze prorokuji slavnou budoucnost - toto jméno jistě nezapadne. Jeden z účastníků se rozčiloval, jak mohlo být oceněno dílo s takovým množstvím hrubých gramatických chyb - zajímavý námět na diskusi. V. Pravda se prosadil s geniální otázkou, zda budou autoři publikovat ve Zbraních Avalonu. Odpověď byla silně vyhýbavá.

Beseda s vydavateli Crew trvala téměř dvě hodiny a proud otázek se zdál být nekonečný. Stručně: Čeští autoři - není co tisknout. Speciály - je se na co těšit. Lobo - bude. Francouzské comixy - příliš drahé. Intelektuálnější comixy - občas, pokud bude dobrý ohlas. Manga (Japonsko) - příliš rozsáhlé. Návrat temného rytíře (nejslavnější Batman) - možná až bude známější Batmanova klasika. Film Batman a Robin - nepublikovatelné invektivy. Doporučené filmy dle comixů - Superman, Muži v černém. Kdo chce vědět víc, měl tam být.

Deset let Ceny fantasy bylo přesunuto na dvůr a fantasy show bylo údajně odbyto za několik minut. Patrně to bude pravda, protože i když jsem přišel pozdě o pouhých deset minut, tak se již jen v hloučcích debatovalo. Poslechl jsem si Šimonovy lamentace nad nekvalitou předchozí „show“ a superkvalitou té Parconské, popis „rodokmenu“ mečů předávaných vítězům Ceny fantasy a dozvěděl se, k čemu může být také použit rum při výrobě mečů.

Následně jsem měl v úmyslu zhlédnout další díl již klasického pořadu M. Dobeše Divné filmy, zúčastnit se Besedy se zahraničními hosty a nakonec Tomboly a Megacloumáku, ale jak již vyplynulo z textu ... člověk míní atd. K mému vlastnímu údivu se v našem „apartmá“ rozjela párty, které se nakonec zúčastnil kde kdo.

Suma sumárum mohu na závěr říci, že Bohemiacon se pěkně zaběhal a problémy se staly natolik chronickými, že už je snad nikdo ani nevnímá. Bohemiacon 97 mohu zhodnotit jako mírný nadprůměr - proti loňsku znatelně lepší a proti předchozím ročníkům o něco horší. Pokud bude takový i příští rok, nebudu si příliš stěžovat.