Všechna práva © Interkom 1984 - 1997

Pravděpodobně nejkomornější ze všech Parconů se konal letos počátkem července ve Spišské Nové Vsi. Na nejvýznamnější setkání fanoušků sci-fi se sjelo všehovšudy tři stovky lidí. A ani jeden mimozemšťan. Rovněž programu bylo pomálu, takže nehrozilo, aby člověk něco nestihl. V pátek se během celého dne trousili a ubytovávali účastníci a tak v prostorách městské Reduty probíhala pouze prezentace, sem tam nějaká ta přednáška (slovy dvě: Jirka Pelech - „Založte si fanzin“ a Standa Čermák - název se mi vykouřil z hlavy, ale bylo to něco ve smyslu Co nás do roka a do dne čeká za trháky na plátnech kin). Rovněž probíhala první kola SF kvizu, aby na finále už nezbyl čas a také hudební kviz Petra Pavelka, který dopadl o mnoho lépe a první cenu si po zásluze odnesl Juraj Maxon (asi to má při malování naposloucháno). Zbytek večera strávili účastníci debatami v různých restauračních zařízeních. Účastníci Tatraconu se stáhli zpět do hlubokých lesů Slovenského ráje. Co se dělo na ubytovnách těžko říct, ale nejspíš standardní room párty.

       Vzhledem k absenci zajímavého programu jsem sobotní dopoledne využil k prohlídce výstavy Juraje Maxona, Martiny Pilcerové a Martina Dubnického. Odpoledne se mi podařilo shlédnout Jediho návrat (na skvělé videostěně Thompson) a doplnit si tak SF vzdělání a vzápětí roztomilý ruský cartoon Tajemství třetí planety na motivy knížek o malé Alise od Kira Bulyčeva, kteroužto videokazetu poskytl sám autor. Během videoprojekce probíhala burza knih, kam jsem se přes nejvyšší úsilí ani jednou nedostal ve chvíli, kdy měla otevřeno. V hlavním sále s kostelní výzdobou (včetně varhan, rotariánského fáboru a dunivé akustiky) probíral Ondra Neff své teze o kontaktech dvou vesmírných civilizací. Nahlédl jsem jen na chvíli, ale když jsem se dozvěděl, že ať už kontakt dopadne jakkoliv, posádku je třeba oddělat, přestalo mě to zajímat a tiše jsem se vytratil. Vrátil jsem se ve chvíli, kdy nastoupila největší hvězda večera Kir Bulyčov. Přesto, že drtivá většina účastníků dosud ovládá ruský jazyk, kde se vzala, tu se vzala odhodlaná tlumočnice a jala se překládat. Člověk pak měl co dělat stíhat si překládat Bulyčeva a ještě opravovat kiksy překladatelky. Její vystoupení vyvrcholilo ve chvíli, kdy skvělému Kirovi přinesli organizátoři limonádu. Ačkoliv jí dal skleničku pouze podržet, s chutí mu ji vypila. Nové sklenice už se bohužel nedočkal. Ale i tak dokázal publikum skvěle bavit (např.: „V Rusku nenadává prezidentovi jenom Lenin, nebo: Píšu teď takového ruského Indiana Jonese. A po čem pátrá? My u nás už všechno ztratili... aj.). Vystoupení Kira Bulyčeva plynule přešlo v udílení cen všeho druhu, což je standardním vyvrcholením každého Parconu. Poté se všichni účastníci přesunuli do divadla, které je rovněž součástí Reduty, kde shlédli velkolepou fantasy show. Mlátilo se tam všechno, co mělo ruce a nohy a dočkali jsme se dokonce obětování panny. Čaroděj východu „Šimon“ Schuster a západu Egon Čierny pak pasovali rytíře řádu fantasy, načež jsme byli z divadla opět vyhnáni. Nervozita kulminovala, neboť v hlavním sále se chystala párty. Někteří jedinci drželi hladovku už z domova, ale nakonec se to na stavu švédských stolů nijak neprojevilo. Poprvé za svých sedm Parconů jsem zažil, že zbylo jídlo. Možná to však bylo způsobeno faktem, že organizátoři čekali daleko větší návštěvnost. Během konzumace jídla a alkoholu proběhla bohatá tombola a křest nového slovenského časopisu pro fanoušky sci-fi a fantasy.

       Neděle už neměla účastníkům co nabídnout, kromě standardního (letos spíše nadstandardního) videoprogramu. Naštěstí od posledního dne Parconu se kromě dražby knih nikdy nic velkého nečeká. Účastníci se pomalu loučili a rozjížděli se do domovů.

       Neradi jsme se loučili s prosluněným Slovenskem a když jsme vjížděli do hustých dešťů v pohraničních horách, sami jsme netušili, že se právě nad Moravou zavírá voda...