Všechna práva © Interkom 1984 - 1997

Začátkem září mělo vyjít druhé číslo literárního občasníku Ramax. Nevyjde. Proč?, zeptal jsem se jeho vydavatele, malíře a brněnského fana Antonína Stříže.

       První číslo mě stálo přes sto dvacet tisíc z mé kapsy a i když jsem téměř celý čtyřtisícový náklad vyexpedoval distributorům, vrátilo se mně po třech měsících nesčetných urgencí jen deset tisíc korun. A nejsem takový Krésus, abych si mohl dovolit utopit v druhém čísle dalších sto tisíc. Bohužel mě nechali na holičkách i ti, u kterých bych to čekal nejméně, specializovaní distributoři scifi, vytunelovali mě lidé, kteří tvrdí, že mají rádi scifi jako já.

       Například koncem června jsem poslal do Chotěboře u příležitosti konání Avalconu 100 kusů Ramaxu, aby si jej jako horkou novinku prodali pořadatelé s příslušným ziskem pro sebe. Jenže celé zásilky se zmocnil pan Jan Vaněk z firmy Krameriova knižní distribuce, s.r.o., Libušská 141, Praha (jen uveď celou adresu, aby nedošlo k mýlce, nabádal mě Tonda) a co nevyprodal na místě, si odvezl do Prahy. Aniž mi cokoli řekl, aniž by mi alespoň dodatečně poslal objednávku. Česky se tomu říká krádež. Trvalo mi měsíc, než se mi ho podařilo vypátrat.

       O co vám jde, o ten pakatel, řekl mi na uvítanou, o těch mizerných pět tisíc?!, a vyzval mě, ať mu pošlu fakturu. Zaslal jsem ji 2. 7. 1997 s datem splatnosti 7. 7. 1997 a čekal a čekal. Za další měsíc při osobní návštěvě mi pan Vaněk sdělil, že 30% rabatu je málo. Proto jsem mu 3. 9. 1997 poslal fakturu druhou s rabatem 35%. Jenže pro pana Vaňka je pět tisíc „pakatel“ jenom slovně, protože peníze stále nemám (ke dnu 8. 10. 1997).

       Myslíte si také, že je pan Vaněk zloděj?

       Další část nákladu si vzala firma Wales, Čestnírova 27, Praha. Pan Soukup z této firmy si napřed písemně objednal 280 kusů a pak dalších 90. Slíbil, že je zaplatí okamžitě, a dalších 200 kusů si vzal do komise. Fakturu na 280 kusů jsem poslal firmě Wales 4. 7. a druhou na 90 kusů pak 10. 7. 1997. Ač mi pan Soukup slíbil, že zaplatí okamžitě, ani po šesti nedělích jsem neviděl ani šesták. Na telefonické urgence mi odpovídali, že peníze už poslali. Koncem srpna jsem jel k firmě Wales urgovat osobně. Odkázali mě do skladu, kde se zjistilo, že mých 20.000 Kč bylo posláno sice do Brna, ale na původní adresu nakladatelství AF 167, které po zesnulém Jindrovi Smékalovi zdědil syn JUDr. Marcel Smékal. Protože i jemu firma Wales dluží, pokládal peníze za splátku na svůj dluh. Sekretářka firmy Wales prohlásila, že si fakturu neprohlížela, jen slyšela, že se má zaplatit do Brna, a tak poslala peníze na starou adresu AF 167. Ať prý si pan Stříž vyinkasuje svoje peníze od JUDr. Smékala v Brně!!! Abych měl z čeho žít, musel jsem opravdu jít za Marcelem Smékalem, říká Tonda, a ten, ač nemusel, mi 10.000 vrátil.

       Většinu nákladu jsem po těchto zkušenostech udal u velkých distributorů Mediaprint a PNS. Ale odtud mohu čekat peníze až koncem roku. S tím jsem počítal, ale nedovedl jsem si představit, ani po jedenáctiletém pobytu v USA, že mě takhle podrazí, kteří tvrdí, že také fandí scifi, vlastně lidé z fandomu. Za těchto okolností nemám chuť ve vydávání Ramaxu pokračovat.