Logo rubriky
12/1997
  Recenze (další) (150)
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK   
 
Všechna práva © Interkom 1984 - 1997

Recenze

George R. R. Martin: Nečekané variace

Vydal: AF167, 1997, překlad: Jana a Jan Oščádalovi, 193 stran
       Obsahy povídek alespoň stručně nastíním:
       V pustinách - Za čarodějkou Alys Šedou poslala paní Melanž rytíře Jeraise Modrého. Objednala si možnost proměňovat se ve vlka. Protože Jerais paní Melanž miloval, pokusil se čarodějku podplatit, aby zakázku odmítla. Dobře totiž věděl, že čarodějka Alys sice své sliby plní, ale kouzlo se vždy nějak obrátí proti zákazníkovi. Alys objednávku přijala a k jeho velkému překvapení Jeraisovi slíbila, že splní i jeho požadavek. Nakonec opravdu slibu dostála. A jako obvykle v jejím řešení nebylo nic hezkého.
       Mlhy zrána klesají - Na planetě plné mlh se nedaří kolonizaci, protože v mlze číhají nebezpečné přízraky. Prosperuje zde jediné zařízení - hotel, jehož zákazníky vábí tajemství beze stopy zmizelých obětí. Hoteliér Sanders proto nevraživě zahlíží na vědce Dubowského, který sem přiletěl, aby přízraky vypátral, změřil a zkatalogizoval. Dubowský má pověst důsledného detailisty, takže proti jeho výroku nebude odvolání. Podaří se planetu vyčistit pro kolonizaci? No... v každém případě to dopadne špatně.
       Ledový drak - Na planetě, kde probíhá válka, se malé děvčátko Adara sblíží s ledovým drakem. Protože je neduživá, mají k sobě s ledovým kolosem blízko. Nikdo z dospělých by jí nevěřil, že dokázala ochočit bájeslovnou nestvůru, takže drak je jejím tajemstvím. Když se válka dostane až ke statku, kde Adara žije, ledový drak ji přiletí zachránit...
       Nečekaná variace - Geniální vynálezce Zydel pozve na návštěvu do svého domu bývalé spolužáky, s nimiž kdysi hrál v šachovém družstvu. Pozvaní hosté mu závidí, co všechno dosáhl. V duchu se diví, jak je to možné, protože Zydel tenkrát ve školním turnaji prohrál rozhodující partii a ani jinak nebyl moc výraznou osobností. Hostitel jim vysvětlí, že léta věnoval zkoumání osudné partie. Probral všechny varianty a zjistil, že partie nemá řešení. Spolužáci mu křivdili. Aby se jim pomstil, vynalezl stroj času. Důkladně prozkoumal všechny klíčové body jejich kariéry a pak je vždy předběhl. Jeho úspěch tedy vlastně vznikl vykrádáním úspěšných momentů jejich životů. Vyvrcholením návštěvy se pak stane výzva, aby se s ním pokusili vítězně sehrát osudnou šachovou partii.
       Zavírací hodina - Hank přinese do hospody kouzelný amulet, který koupil za padesát dolarů od přítele. Vzteká se, protože amulet byl sice kouzelný, ale magický efekt se pro něj vyvinul značně nebezpečně. Jiný host od něj tajemný předmět koupí, ale nikdo z nich nerozpozná hrozící nebezpečí včas...
       Portréty dětí - Spisovatel Cantling napsal sérii románů, které mu sice přinesly úspěch, ale práce na nich mu rozbila rodinu. Když mu začnou poštou chodit obrazy hrdinů z jeho knih, považuje to nejdříve za milou pozornost své dcery. Z obrazů však začnou vystupovat fantomy. Je to tedy rafinovaná pomsta nebo ještě něco jiného?
       
       George Martin často píše podivně poetické hororové vize. Domnívám se, že v této oblasti je skutečně velmi těžké hodnotit kvalitu, protože právě poezii každý vnímá úplně jinak. Osobně bych za nejlepší ze sbírky považoval povídky V pustinách a Nečekaná variace (podle ní se kniha jmenuje). Povídka. Zavírací hodina mi připomněla některé povídky Roalda Dahla, což je míněno jako pochvala, ale přesto bych ji řadil až někam na druhé místo. Ledový drak se mi líbila, ale současně mi připadala málo překvapivá, vývoj se dal předvídat. Celkem bych řekl, že Martin podle očekávání znamená velmi dobré poeticky laděné povídky od SF přes horor až k fantasy. Myslím si, že není důležitá správná škatulka, ale hlavně kvalita. A ta tu je i díky překladu.
Hodnocení 3,5 (z pěti maximálně možných): * * * 1/2
       
P.S. Nejlepší je podle mne stejně Nečekaná variace. Za prvé - je to SF. Za druhé - i když považuji špatné konce za méně podbízivé, tady jsem už měl chuť na něco veselejšího.
Slávek Švachouček

Wolfgang Jeschke: MIDAS

Vydal: Virgo, 1997, překlad: Ondřej Muller, 322 stran
       Pete Kirk a Andrew Baldenham spolu tráví dovolenou v Orientě. Andrew je vědec, Pete kosmonaut. Oba se snaží užít si volna a nevšímat si toho, jak v bohatých zemích třetího světa přehlížejí bělochy. Při jedné ze zastávek v noci neznámí pachatelé Andrewa unesou a zmrzačí. Místní policisté tvrdí, že Andrewa zachránili při požáru hotelu, ale je jasné, že všechno je jinak. Baldenham zmizí a Kirk se rozpomene na pověsti o vytváření kopií známých západních vědců. Takové kopie známé herečky Nancy Tannerové prý dokonce zneužívají a zabíjejí vojáci na mejdanech. Protože po záhadné smrti přítele si už Pete není ničím jist, pokusí se doručit vzkaz od dávno mrtvé Nancy, který mu předá taxikář. Přiláká tím ovšem pozornost ke své osobě a stane se sám také terčem vražedných útoků. Nakonec se ukáže, že pověsti nepřeháněly, spíš naopak...
       Přiznám, že jsem byl vždycky fandou spíš na anglosaskou SF. Jeschke ovšem tvoří čestnou výjimku. S německou důkladností, ale nikoli těžkopádně, postavil příběh na extrapolaci vědeckých objevů, ale nezapomněl na psychologii a politické souvislosti. Vytvořil čtivý a přesvědčivý obraz takto změněného světa, kde se ustavila nová rovnováha a dnešní ekonomičtí giganti hrají druhé housle. Je to dobře přeložená dobrá kniha.
       Hodnocení 4 (z pěti maximálně možných): * * * *
P.S. Dobrý konec v tomto případě neznamená svatbu šťastného páru, ale jen hubené přežití. I když i tak je to na mne příliš optimistické, myslím, že nějaký kladný bod si kniha zaslouží i za závěr.
Slávek Švachouček
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK