Interkom: Dracon '97

Poslední československý con tohoto roku mě a Michaelu osvobodil od nutnosti snášet s dětmi hrůzy Mikuláše.

(Vlastní Dracon pro mě ale začal o pár dní dřív, když mě PeS+ pověřil dovézt od Falconu kazetu s jejich nejnovějším SF filmem „Hvězdná pěchota“ (Starship Troopers).)

Cesta Českým národním expresem letos už přišla na 120 Kč, ještě že nejezdím do Brna každý den. Pak se nám málem podařilo zabloudit v podchodu, který se nejspíše rozrostl pod celým nádražím. Možná by nám o tom něco řekl Zdeněk „Tunelář“ Zachodil, ale zapomněl jsem se zeptat. Půlhodinová cesta šalinou č. 1 (to abych za rok věděl, do čeho nastoupit) a konečně okolo půl šesté v Santonu.

Zhruba o dvě hodiny dříve než obvykle, leč fronta u registračních počítačů stejně šílená jako obvykle (jak by také nebyla, Draconu se letos legálně zúčastnilo přes 550 fanů). Navíc jsem neměl doklady o zaplacení ani visačku, neboť jsem platil poněkud nestandardním způsobem na poradě. Velkým díkem jsem povinován Zdeně Hrbatové (že se mě ujala) a fanouškům u jejího počítače (ty jsem předběhl) za to, že jsem měl dost času na ubytování před slavnostním zahájením.

S klíčem od pokoje jsme prošli hygienickou stanicí Evy Žondrové, její fernet bylo to pravé, co jsem potřeboval, a chutě do hlavního sálu.

19:00 S Pavlem Mikuláštíkem jsme se pokusili neškolenými hlasy sehrát etudu o smolném třináctém ročníku, který jsme omylem místo zahájení ukončovali.

(Po této poctě a po tom, co jsem získal získal nejvyšší ocenění fandomu, Mloka, zbývá mi k dokonalému uspokojení mých ambicí už jen, abych si směl v doupěti Rigor Mortis zahrát Lemris.)

Ale zpět k ukončení tohoto Draconu. Mohl bych jej odbýt několika slovy, Dracon skončil, jedeme domů, za rok na shledanou (jak říká spisovně a správně maminka Franty Novotného). Já bych však chtěl připomenout slavnou tradici Draconů, hlavně ovšem jeho ukončování, a nedělních odjezdů a rozjezdů vstříc Vánocům, Silvestru a těšení se na další ročník.

Vzpomínám si na jeden z prvních Draconů ještě jednodenních, v dřevěné boudě se jménem nějakého sovětského partyzána. Podobal se trochu letošnímu Minipar(onu v Pardubicích. Udělal jsem tehdy tu pošetilost, že jsem se po Draconu rozhodl ještě zajet za Pavlem Poláčkem na paralelně probíhající Bilcon do, jak jsem si myslel, nedalekého Bílovce. Nevěřte lidovým písním, zvláště té „Ale že je Morava maličká...“

Na závěr svého ukončení bych se s vámi všemi chtěl rozloučit a popřát Vám všem šťastnou cestu domů, zvláště těm zdaleka. Jmenovitě Vlado Srpoňovi, Šimonovi a pořadatelům všech letošních conů, kteří si na Dracon přijeli odpočinout po celoroční práci pro fandom.

Pak vystoupil ještě Vlado Srpoň, ale místo očekávaných informací o Ceně Gustava Reusse se omlouval jménem slušných Slováků za nějaké Mečiarovo extempore. Protože jsem čtvrteční večer před Draconem trávil u Klímových, dlouho jsem nevěděl, čím se dotyčný chrapoun zase zviditelnil.

Jako vždy výborná přednáška Vaška Píchy, tentokrát o vzorcích chování, které nám od dětství předávají naši rodiče a o komunikačních problémech, kdy něco jiného říkáme, něco jiného myslíme, něco jiného sdělíme a něčeho zcela jiného pak dosáhneme. Vašek předvedl, že má co říci a navíc to umí skvěle podat.

Leonid Křížek ve své přednášce připomněl genezi a minulý návrat krále Artuše (potažmo jeho legendy a jím ztělesněného ideálu) na počátku vlády královny Viktorie. Doufám, že se příště dostane ke stejně fundovanému rozkladu současné inkarnace artušovského mýtu.

Michaela pak odešla na astronomickou přednášku naší dopisovatelky Míši Kryškové (vzpomeňte Marocký deník) o současných představách astronomů o složení a mechanice galaxií. (Víte, že Hubbleův teleskop prokázal existenci mezigalaktických hvězd, z jejichž planet se noci jeví jako zcela bezhvězdné?)

Oproti všem chmurným předpovědím na pokoji 120 nacházíme u Káji Soukupa Janu a Jama Oščádalovi. Co je Jam v Ostravě, nevídáme ho tak často. Jam se vymlouvá na finanční obtíže, ale spíše se bojí svých interních démonů.

Dovídám se, že AF 167 opozdilo vydání knihy RAZ, aby neuvedlo do trapného postavení Ikarii, když by povídka U nás doma... vyšla nejprve knižně. Že by ještě existoval duch fanouškovské solidarity, nebo to jen bylo výhodnější pro kšeft?

Okolo půlnoci jsem se dověděl, že ON, který měl přijet až v sobotu, urychleně vystavil pátečního Neviditelného psa a přijel, neboť se obával přesunu sněhových vánic z Rakouska na území a hlavně dálnice Moravy.

Nevím, jak to organizátoři vydýchali, Santon i Přehrada byly na hranici možností, ale zdá se, že nikdo nespal na podlaze.

Já hloupá zase jednou uvěřila mužským slibům. To mi takhle po loňském Draconu Přemek Houžvička slíbil, že o něm (o Draconu) napíše článek do Interkomu. Tak jsem sama nic nesepisovala, a protože nemám nejlepší paměť, detaily jsem pomalu zapomínala. Teď už bych si na podrobný popis událostí a hlavně skvělého programu netroufla. Naštěstí Zdeněk Rampas vše zaznamenal. Jenže se staly drobné příhody, kterých se Zděněk neúčastnil, a které by stály za zpopularizování.

Do Brna jsem loni vyrazila kočárem Roberta Rameše spolu s Přemkem Houžvičkou a Pavlem (Lukem). Z Prahy jsme vyrazili poté, co jsme naložili zmrzlého Houžvičku u stanice metra, někdy po poledni. On tedy Přemek nejdřív jet chtěl. Jak plynul čas a Dracon se blížil, sděloval mi Robert, kterou další slečnu si Přemek zase pozval s sebou. Pak jsem se dozvěděla, že Přemek radši přijede až v sobotu. Ale nakonec jel bez zajištěného ubytování už v pátek s námi.

Po cestě jsme se zastavili na 187km v Ostravačicích na pozdním obědě (vynikající, vřele doporučuji) a do Santonu jsme dorazili, jak jistě tušíte, současně s mnoha a mnoha dalšími fany. Vystáli jsme si nekonečnou frontu, ale ubytování proběhlo bez sebemenších problémů. Hurá do baru. Tam jsem se dočkala večeře, na kterou mne pozval Vašek Vlk.

Vrátila jsem se do baru. Tam mi Robert řekl, že jde na večeři do letadla. Chtěla jsem se tam také podívat, ale čtveřice (Robert, Přemek a dvě slečny) vypadala nebezpečně startrekofilně a tak jsem se raději nepřidala.

Za chvíli přišla Lenka Turečková a zvala nás do Pyramidy na diskotéku. Přemluvila jsem Vaška Pravdu a Tomáše z Chotěboře a vyrazili jsme si zatrsat. Tam nás čekalo o půlnoci překvapení. Normálně tam byl striptýz .

Nějaká slečna, pohledná a s pěknou postavou, stančila za postupného odhazování svršků z točitých schodů, na parketě povinně vysvlékla zbytek, posbírala si odhozené slupky a opět zmizela po schodech. Za chvilku se opět zjevila, nyní již plně oblečená v kožíšku a s igelitkou, došla k diskžokejovi, z igelitky vytáhla šrajtofli, vyinkasovala honorář a vyrazila do tmy. Erotika (pokud v jejím vystoupení někdo nějakou našel) byla ta tam.

Vrátili jsme se do baru a zavřeli ho. Potom jsem obešla několik room party. Všude bylo příjemně a plno alkoholu. I hrající kytaru jsem našla (Honzy Škorpíka), ale zazpívat jsem si díky nachlazení nemohla.

Večer si vzal Přemek spacák mého bratra, neboť ten měl dorazit až v sobotu) a odešel spát na pokoj k Pavlovi - Lukovi. Od něj jsem se dozvěděla, že Přemek strašně skřípe zubama. Tedy ze spánku. To je důvod proč s ním nespat. Tedy na jednom pokoji.

9.15 Sobotní ráno bylo kruté, jako každé ráno na conu. Přednáška Ondreje Herce byla již od 9.00, ale to nešlo.

Většina ranních ptáčat v sále patřila spíše již mezi tzv. dinosaury a přišla zřejmě hlavně z přátelství k OH. Byli pak za to odměněni skvělou diskuzí a pravou fanouškovskou atmosférou.

Po obědě ve 13.00 jsem šel na začátek show Honzy Kantůrka, Vlasty Talaše a Patricie Klubu Martina Schwarze nazvanou Zeměplošské události. Leč president není na žádném conu jen pro zábavu a tak jsem po pár minutách musel vyběhnout něco důležitého (už si nepamatuji co) zařizovat.

Ve 14. 30 následovaly Biologické aspekty hvězdných válek od dr. Jana Šimůnka. Ani nevím, zda jsem ho stihl požádat o disketu s přednáškou k otištění v IK. Činím tak dodatečně.

16. 00 Jeden z vrcholů Draconu, přednáška Fr. Novotného Mělo být v Ramaxu, složená z článků připravených pro RAMAX. Otiskli jsme ji v minulém IK.

17. 30 Přednášku uzbeckého conanologa žijícího v Brně jsem nestihl, neboť na mě dolehlo řízení výročního zasedání Akademie, ale možná rovněž někde vyjde.

vítám Vás na této kratičké schůzce Akademie. Vynasnažím se Vás co nejméně zdržovat od (ještě) příjemnějších programů Draconu a tak jen stručně o věcech, které třeba již znáte, a soustředil bych se na vaše návrhy jak zlepšit a rozšířit práci Akademie. V čem byste tomu mohli napomoci, hlavně co se týče větší publicity a shánění sponzorů.

Do třetího ročníku Akademie SF, fantasy a hororu (málem jsem napsal humoru) vstupují vedle hodnotitelské akademické obce v podstatě titíž tahouni jako loni, Ivan Adamovič shromažďuje data, Jirka Pavlovský (informace o filmech) Radka Žáková public relation, tvorba propagačních materiálů, Mirek Dvořák vyrábí certifikáty, Hanka Pěchulová sošky představující Ceny Akademie, Roman Lipčík slíbil moderování, ostatní práce, o kterou se nikdo nepřihlásí, zůstává na mně.

Rád bych, kdyby se nám podařilo vytvořit a rozeslat seznamy prvního kola dříve než v uplynulém ročníku. Vedle popohánění Ivana Adamoviče bych uvítal pomoc např. od vydavatelů fanzinů, pokud mi pošlou do konce roku seznam vydaných povídek. Ostatní Akademici by mohli a měli poslat své návrhy na seznamy pro kategorie jako je nejlepší překladatel, ilustrátor atd. Zatím to udělal jen Ivan Adamovič, když navrhl Honzu Hlavičku za překlad Královského projektu. (MB Poslední jednorožec, Ivo Železný Čas a Amelie).

Následovalo schválení Reformy hodnocení navržené Janem Vaňkem jr., zpráva o přípravě ročenky, táhne se to a nejdříve se asi objeví na Internetu.

Chvála přítomných i nepřítomných letošních sponzorů: Internet SERVIS, Klub Julese Vernea, Talpress, Ivo Železný, Ikarie, Netopejr, Leonardo, AF 167, Najáda, Agentura Radka Agency, a loňských: Perseus , Q-film, BlackFire games, Altar, Golem Ríša, Polaris, AFSF, Interkom, Nová vlna.

Diskuse o možných vylepšeních udělovacího rituálu (ukazování vítězných knih publiku, které je má již v knihovně, možná dobré pro fotoreportéry).

Řešil se vztah ke slovenské knižní a povídkové produkci; ta nebude v orientačním seznamu Akademie uváděna, neboť je prakticky nedostupná. Naopak pokud bude časopis Fantazia běžně dostupný na českém trhu, bude zařazen do soutěže.

Kde stojí budova Akademie? Tímto dotazem skončilo výroční zasedání. Mirek Dvořák tak chtěl vyjádřit obavu, aby se Akademie nevyčerpala problémy se svým fungováním do té míry, že jí nezbyde sil na původní cíl, totiž propagaci SF a přilehlých žánrů.

20.00 Beseda s hostem Draconu Rafałem A. Ziemkiewiczem. Trochu ji kazil nějaký hňup nebo zfetovaný hňup rušivými dotazy na drogy.

21. 15 Tombola, jeden z pořadů, kde se ukázalo, že Dracon již dosáhl maximální velikosti. V hlavním sále bylo občas životu nebezpečno.

Večer jsem se konečně sešel se slovenským malířem Pavlem Martinicem, napadlo mě, že by mohl navrhnout obálku Mloka 98, přivlekl jsem k nám již poněkud podroušeného vydavatele Mloka Jirku Pavlovského nějak se tam ocitl i Martin Klíma, a najednou byla půlnoc.

Ještě si vzpomínám na diskotéku pořádanou okolo půl třetí ráno Filipem Oščádalem. Nejdivočejší rytmy vytáčel jako obvykle Vlado Srpoň a kupodivu i Ondrej Herec...

Při některých skladbách se jako doma (spíše jako v práci) musel cítit i Tunelář Zdeněk, frekvence i hlasitost dokonale odpovídaly sbíječce.

Co bych doplnila, byla přednáška Jarka Mosteckého - Strašidla v Jeseníkách. Vyrazili jsme na ni s Robertem a Přemkem. Včas. Jenže já se musela vrátit pro kapky do nosu na pokoj a než jsem se zase dostavila k přednáškové místnosti, byla tak plná, že nešly otevřít dveře (dovnitř). Bylo škoda, že nebyla ve větší místnosti, byla to přednáška zajímavá, jak jsem se dozvěděla později od účastníků. No a na mne zbyl zase ten bar.

U barpultu jsem zahlédla Skrblíka (přezdívka asi vyjadřuje jeho vztah k finančním prostředkům) a se slovy : „Ahoj Skrblíku, na co mne pozveš?“ jsem se na něj mile usmála. Odpovědí mi byla hrstička drobných : „Na něco za dvacet korun.“ Bylo to svařené víno.

Další svařák jsem vypila ve společnosti Leona Křížka, od kterého se mi dostalo jemné výčitky za mou absenci na jeho přednášce.

Když Leon odešel a já osaměla, pozvali mne ke svému stolku Rigoří Mortisáci. Konkrétně David Horák, budiž mu za to dík. Za vzájemných urážek s Jirkou Pavlovským jsem se báječně bavila. A co jsem se všechno nedozvěděla. Když jsme byli v nejlepším, David mi najednou povídá: „Představ si Jolano, my jsme byli jednou s Jirkou v posilovně...“

Byla jsem ten pravý člověk, kterému to mohli sdělit. Jirku znám už dlouho a už dlouho, kdykoli se potkáme, tak se vzájemně urážíme. A tohle bylo něco, na co jsem už dlouho čekala. (Jiřík měl u mne jeden starší vroubek.) Celý večer jsme si z něj dělali na toto téma legraci.

Na večeři jsem byla s partou (Robert, Přemek, Vašek a Klárka^*) v rybárně. Bavili jsme se dobře, ale když dorazili Rigor Mortis, vychutnali jsme si Jirku opět až do dna. Malá anomálie je báječné téma k hovoru a k zábavě.

Po večeři jsme ve čtyřech vyrazili do Boby Centra na diskotéku. Díky tomu jsem se nezúčastnila křepčení na Santonu a nemohu tedy o něm podat obšírnou zprávu. Jen jsem slyšela, že Ondrej Herec byl prostě úžasný. V půlnočním bazénu jsem si nezaplavala, ale ti, co tam byli, si to užili.

Na Santon jsme se vrátili po čtvrté. To už byl všude klid a nenašla jsem svého nebohého bratra, který proto neměl svůj spacák. V jeho spacáku spal opět Přemek. Přemkova obliba u členů mé rodiny prudce stoupá. (To už takhle vytočil našeho tatínka - slávistu, když mu jednou v sobotu řekl, že Slávka prohrála 1 : 0. Tatínek byl velmi smutný, než si uvědomil, že Slávie hraje až v neděli. Ostatně tento špinavý trik chtěl použít i na mého bratra v Brně. Bohužel, bratr je sparťan.)

V neděli jsem se dozvěděla, jak pokračoval Jirka Pavlovský. Byl tak rozlítostněný svojí malou anomálií, že „sa opil ako ťava“. Všem vmetal do obličeje, že jsou nuly, vyloučil všechny členy Rigor Mortis. Chtěl vyloučit Luka, ale ten se mu vysmál, že není členem. „Přijímám tě do Rigor Mortis. Vylučuju tě.“ vyřešil Jirka danou situaci. Chtěl všem Mortisákům zakázat přístup do svého krámku. Když se ho Jack zeptal, jestli si už našel autobus, kterým pojede, protože v autě asi nebude místo, upustil od toho.

Najednou byl Jirka pryč. Jack se ho vydal hledat a pomaličku projížděl trasu k hotelu Přehrada. Pečlivě prohlížel příkopy. Zatrnulo mu, když narazil na mezeru v zábradlí nad vodou přehrady. Ale Jirka už mezitím pohodlně spal ve svém pokoji. Jen Jack někde ztratil baterku.

Se všemi jsem se rozloučila a vyrazili jsme do Prahy. Bratr jel do Prahy se Šimonem a Petrem Smolnickým. Ti jeli za obchodem do Plzně. Hajzlíci. Slíbili mi, že se v pondělí zastaví v Praze, ale ani se neozvali.

Když o tom tak přemýšlím, já jsem Šimona taky viděla v pátek chvilku a pak až v neděli. Kdepak ten ptáček hnízdo našel?

Doslov Přemysla: Jak Zdeněk, tak Jolana pojednali reportáže poměrně obšírně, takže jen pár drobností: