Všechna práva © Interkom 1984 - 1998

První díl trilogie o Marsu začíná roku 2026, kdy se k Marsu vydává mezinárodní stočlenná posádka /50 mužů, 50 žen/ s cílem trvale osídlit planetu. Už cesta, trvající několik měsíců, je jistou zátěží, ale nakonec expedice v pořádku přistává a buduje první sídla. Vybavení které si s sebou lidé přivážejí je velice bohaté co do množství i sortimentu, vedle ohromného množství strojů, přístrojů, dopravních prostředků a stavebního materiálu mají na palubě např. i domácí zvířectvo nebo několik druhů ptáků.

       Kromě toho, že budují nejprve přechodné, později trvalé příbytky, je jejich dalším hlavním úkolem započít s terraformací, přičemž kromě technických problémů musí překonávat i odpor některých členů posádky, kteří se začínají vyslovovat zásadně proti takto drsnému zásahu do prostředí planety. Nesouhlas některých je tak silný, že neváhají opustit komunitu a žít v malé skupince odloučeně od ostatních a pak i sáhnout k sabotážním akcím.

       Po deseti letech žijí lidé na Marsu v relativně luxusních poměrech - v osadách a městech pod kopulemi. Přibývá podivných nehod a mimořádných událostí, o nichž je jasné, že nejsou dílem náhody, ale protivníků teraformace. Ze Země je dokonce vyslán vyšetřovací tým, ale jeho práce je přijímána jen s malou důvěrou, což zase souvisí s tím, jak se vyvíjí poměry na Zemi a vztah kolonistů k událostem tam. Na Zemi se jednak zhoršují přírodní podmínky a sílí znečištění planety, hlavně ale přebírají moc do svých rukou nejprve multinacionální, později transnacionální společnosti. Obyvatelé Marsu cítí narůstající tlak ze Země a mají obavy, aby se nestali pouhou podřízenou kolonií. Proto někteří navrhují, odhodlat se k podobné akci, jakou provedli roku 1776 američtí osadníci, a vyhlásit nezávislost. S tím, jak narůstá počet obyvatel Marsu, sílí i diskuse

       o tom, jaké zde budou politické a hospodářské poměry; mnozí jsou proti tomu, aby se automaticky převzalo politické i ekonomické uspořádání ze Země, hlavně proto, že toto uspořádání by za nějaký čas přineslo podobné problémy jako na Zemi.

       Roku 2059 je kolonistů už milión, většina z nich se chce ale s vydělanými penězi vrátit na Zemi. Je dokončena stavba kosmického „výtahu“, který vypadá přesně jak jej popsal A.C. Clarke v románu „Rajské fontány“. Hlavně ale dochází k prvním sociálním nepokojům i projevům násilí - lidé jsou vůči nim zpočátku bezbranní, nikdo z nich s něčím tak „pozemským“ jako je běžná kriminalita na Marsu nepočítal. Objevuje se proto nový fenomén: lidé opouštějí města pod kopulemi a odcházejí ve skupinách do „divočiny“, kde se protloukají na vlastní pěst. Ti nejpředvídavější ze starších kolonistů je ovšem přesvědčují, aby to nedělali - je třeba vytvořit novou „marsovskou“ společnost a ne kopii poměrů na Zemi! Lidem z první posádky je nyní okolo 80 let, ale jsou ve výborné duševní i tělesné kondici, a to díky jistému objevu v medicíně, který zřetelně prodlužuje život.

       Teraformace úspěšně pokračuje, na Marsu se daří měnit složení a zvyšovat hustotu atmosféry, zvyšuje se teplota a už je k vidění i sníh. Přitom situace na Zemi je stále horší, vznikají lokální konflikty s použitím jaderných zbraní, roste přelidnění, hladomory, soupeření kocernů o moc atd., takže stále víc lidí chce na Mars.

       Malé projevy nespokojenosti končí revolucí, při níž je mnoho lidí zabito a dojde k velikým materiálním škodám. Dochází k nesmyslnému ničení bez zjevného důvodu, zasahují i policejní síly OSN, které se snaží zlikvidovat všechny z první Stovky osadníků. V průběhu bojů je dokonce zničen i měsíc Fobos. Nakonec se malá skupinka z původní Stovky dostane po strastiplné cestě, měřící několik tisíc kilometrů, do tajně vybudovaného města, jehož obyvatelé se před mnoha lety dobrovolně odloučili od ostatních kolonistů. Odtud teď chtějí všichni společně začít ještě jednou od začátku..

       Podobných románů jako Robinsonův není mnoho. V českém překladu je mu nejvíce podobný „Mars“ Bena Bovy - rozdíly se ale najít dají. Zatímco Bova líčí dobývání nové planety jako skutečné drama, jako akci s mnoha nebezpečími a překvapeními /nemluvě vůbec o nálezu stop mimozemšťanů na konci knihy/, je Robinsonův příběh mnohem, skoro nesrovnatelně, klidnější; všechno probíhá velmi málo dramaticky, podle plánu a prakticky beze ztrát na životech nebo materiálu. Zvláště poslední skutečnost poněkud překvapuje vzhledem k tomu, o jak gigantickou akci se na Marsu jedná. Snad jen mezilidské vztahy jsou zdrojem napětí a nečekaných situací, ovšem při líčení jejich peripetií je autor často příliš rozvláčný. Teprve na konci vyprávění, když dojde k revoluci, se situace dramaticky mění, ale až do té doby plyne příběh vpřed velmi zvolna a bez zvratů.

       Spíše než v líčení technologických zázraků spočívá přínos a hodnota knihy v zamyšlení se nad lidským rozměrem dobývání vesmíru a nad budoucností lidstva v mimotechnologické rovině. Není to dobrodružná četba ve stylu vesmírných robinsonád, ani převážně technická SF jakou psal např. A.C. Clarke. Své příznivce si ale kniha zcela jistě najde, mimo jiné i proto, že vyšly už další dva díly /“Zelený Mars“ a „Modrý Mars“/, což samo o sobě je lákadlem, kterému se těžko odolává.