Interkom: DAN SIMMONS - „Endymion“

Po Hyperionu a Pádu Hyperionu vydal D. Simmons další část svého rozsáhlého cyklu ze vzdálené budoucnosti, román Endymion. Ani tato kniha ovšem není ukončením celé rozsáhlé ságy, neboť už na prvních stranách /a znovu pak na několika dalších místech / je jasně řečeno, že osudy hlavních postav se na stránkách Endymionu rozhodně neuzavřou. Oč tedy jde?

Hegemonie neexistuje. Po době chaosu a rozpadu struktur Hegemonie se život na planetách stabilizoval a navrátil k normálu a pořádku. Ze zbytků Hegemonie povstalo společenství osídlených planet, zvané Pax, v němž je vládnoucí silou obrozená katolická církev a její vojenské jednotky. Namísto liberálního pořádku Hegemonie je ustavena diktatura, která za jednu ze svých hlavních doktrín hlásá odvrat od umělé inteligence a všeho, co by připomínalo starý TechnoCore /

v čes. překladu snad byl použit termín Technojádro?/ a jeho vzpouru před staletími. Církev založila svoji obrovskou moc na přijetí hyperionských parazitů /viz Lenar Hoyt/, kteří umožňují zmrtvýchvstání a tedy svého druhu nesmrtelnost. Světům Paxu vládne papež Julius XIV.

Píše se rok 247 po zničení Hegemonie a osudy poutníků k časovým hrobkám, které popsal ve svém díle „Kantos Hyperionu“ Martin Silenus, se mezitím staly legendou. Oficiálně je ovšem Silenovo dílo zakázáno a jeho držení je trestné. Většina poutníků je už /zřejmě?/ mrtva, jen starý básník udržuje sám sebe naživu, protože je posedlý myšlenkou najít starou planetu Zemi, která podle jeho představy nebyla zničena, ale existuje, snad ukryta umělou inteligencí, jež zničila Hegemonii. Silenus vysílá mladíka Raula Endymiona, aby našel Aeneu Lamiovou, dvanáctiletou dceru Brawny Lamiové a Johna Keatse, dívku, která se před hněvem Paxu ukryla do časových hrobek a nyní z nich má konečně vyjít. Raul má Aeneu za každou cenu zachránit a pomoci jí splnit její poslání, o kterém ovšem Aenea odmítá hovořit, neboť sama ještě neví, v čem přesně spočívá. Na dalších stovkách stran sleduje tedy čtenář napínavou a nebezpečnou cestu těchto dvou hrdinů /a jejich průvodce androida Bettika/ na jejich nebezpečné cestě za neznámým cílem.

Jejich protihráči je několik vojáků Paxu, kteří mají pod vedením kapitána de Soyi cíl přesně opačný - za každou /skutečně za každou!/ cenu jim v jejich výpravě zabránit. De Soya je hrdina a pravý voják víry, který používá k pronásledování a k cestám v kosmu utajovaný a nesmírně rychlý kráb, jehož provoz má pro posádku jeden nepříjemný vedlejší účinek - už při startu všichni zahynou /což ovšem při relativní nesmrtelnosti lidí Paxu už není nepřekonatelný problém.../

Většinu knihy tedy vyplňuje opět putování, probíhá vesmírem a po planetách Paxu, při němž Aenea hned na začátku prokáže své neobyčejné schopnosti tím, že v její přítomnosti začínají pracovat už staletí nefunkční portály staré Hegemonie. Poutníci tak navštíví Renaissance Vector, bezejmennou planetu džunglí, vodní planetu Mare Infinitus, Hebron, Septem Draconi /jejíž vylíčení se autorovi skutečně povedlo!/, Qom-Riyadh, Goves Grode a další místa. Kapitán de Soya zapojuje do akce stále další a další síly a prostředky a také papež je stále nedočkavější; původní rozkaz přivést Aeneu ve zdraví a v pořádku před vládce Paxu je změněn v příkaz nemilosrdné likvidace za každou cenu. V souladu s tím zapojuje Pax i svoji poslední zbraň - zabijáka, který se bez obav postaví do cesty i Štírovi /!/...

I v případě Endymionu se jedná o vynikající dílo a pokud snad bude někdo ze čtenářů mít pocit, že jeho zážitky nejsou tak silné jako při čtení Hyperionu, pak jedině proto, že vynikající knihu prostě očekával a jeho očekávání se splnilo. Podobně jako Hyperion, končí i Endymion „v nejlepším“ a čtenář je zamechán v očekávání co bude dál. A znovu to vypadá, že to hlavní snad teprve přijde: na vysvětlení čeká několik záhad - tajemné Aeneaino poslání, nevysvětlené nebezpečí, které prý dívka pro Pax představuje, pokračující válka s vetřelci /v orig. „Ousters“/ a konečně, náznaky, že umělá inteligence snad nebyla před staletími zcela zničena, atd.