Všechna práva © Interkom 1984 - 1998

Také letos se uskutečnil 28. února v Brněnské ZOO jubilejní první ročník Vorvaňconu. Conu se zúčastnili pouze členové a přátelé brněnských klubů a nedorazil ani žádný z hostů - patrně to bude tím, že kromě Brňáků o conu nikdo nevěděl a hosté nebyli pozváni.

       Con se conal v Brněnské ZOO při příležitosti přednášky „Život vorvaňů v obrazech“, kterou proslovila MVDr. Dana Krejčová, přední evropská odbornice na vorvaně a jiné ryby - jinak také známá scifistka a překladatelka SF.

       Výprava dobrodruhů se sešla před ZOO již krátce po svítání - ještě neodbyla ani druhá po poledni. Někteří z účastníků přivedli s sebou i krmení pro divou zvěř, které bylo dovedně maskováno jako jejich potomci. Po prezentaci dorazivších odvážlivců byly rozdány visačky z dílny T. K. Kliky - platného člena slavného Brněnského SF klubu Pochmurná neděle (aby si autor přihřál svoji polívčičku) - a byl konzultován a posléze schválen program. Poté mohla výprava konečně vyrazit.

       ZOO byla i přes nepříliš vysokou teplotu a pochmurné počasí pozoruhodně zaplněna. Prohlídka probíhala v poklidném tempu a první rozruch vzbudila teprve expozice Zlatého bažanta, který k lítosti některých účastníků nebyl v plechovce, ale v kleci. Dalším očekávaným bodem programu byla expozice opic, které řádily až do chvíle, kdy k nim dorazila naše expedice. Při pohledu na odhodlané výrazy dobrodruhů opice ztuhly a začaly se třást hrůzou. Po našem odchodu se mezi opy rozpoutalo pravé peklo.

       První krize nás čekala v pavilonu ptactva. Děsivý útok krvelačných kolibříků by pro jinou expedici znamenal jistou záhubu, ale ostřílení členové té naší ho přestáli se ctí. Po opětovném shledání výpravy jsme s lítostí konstatovali první tři nezvěstné.

       Kolem výběhu kočkovitých šelem jsme se pomalu přesunuli do pavilonu plazů, kde jsme se setkali s postrádaným zbytkem výpravy. Po porovnání zážitků jsme zjistili, že ve výběhu je nyní o jednu šelmu méně. Temný stín v houští tím nabral děsuplný význam. Největší zájem v pavilonu plazů kupodivu nevzbudili plazi, nýbrž spící kaloň zavěšený na elektrickém kabelu.

       Po shlédnutí plazů a kaloně jsme se za stálého sledování stínů v houští přesunuli do přednáškového sálu a s velkou chutí vyděsili svou přítomností přednášející Danu Krejčovou, která o naší výpravě neměla tušení. Naše expedice obsadila asi polovinu sálu a přednáška mohla začít.

       Předem přednášející podotkla, že vorvaň není ryba! Rovněž předem odmítla odpovědět na provokativní otázky členů naší expedice. Tato hrozba se však později ukázala lichou. Přednáška byla velmi přínosnou, protože vorvaň není v našich krajích zrovna rozšířeným tvorem a povědomost o něm zde není nejlepší. Výklad byl doprovozen množstvím diapozitivů a obzvláště pitva zdechlého vorvaně za pomoci bagru byla velmi zábavná.

       Po přednášce následovala půlhodinová autogramiáda přednášející a ta se pak spolu s námi vydala dokončit naši výpravu.

       Po překonání zákeřného lidožravého mravenečníka jsme se dostali až k medvědům, kde mělo následovat jejich krmení. Bohužel majitelé žrádla (přestrojeného za potomky) nám z neznámého důvodu zabránili v jeho shození do medvědího výběhu.

       Na zpáteční cestě jsme si mimo jiné prohlédli sovy a jiné potvory a byli jsme zklamáni nepřítomností naší oblíbené - sýčka. Po propašování slona (naivně ukrytého pod kabátem) zadním východem jsme se konečně dostali zpět do civilizace.

       Posledním bodem bylo zhodnocení a ukončení conu v blízkém restauračním zařízení, což se protáhlo dlouho do tmy.

       Bohužel se neuskutečnil program v klubovně Kroužku mladých teroristů, kde se jacísi Libanonci bavili o praktickém využití jedovatých hadů a když jsme se dostali k medvědímu výběhu, tak tam byl jen přežraný medvěd.

       I přes tyto drobné potíže se con celkově vydařil a snad se v příštím roce bude pořádat jeho jubilejní druhý ročník.

       A kdo to vlastně spunktoval: T. K. Klika a P. Zavishka.