Všechna práva © Interkom 1984 - 1998

       Akademie SF hodlá i nadále udílet svá ocenění za nejlepší díla a zásluhy o žánr za loňský rok ve velké přehršli kategorií. Avšak v seznamu, který akademikům zaslal doživotní prezident československého fandomu Zdeněk Rampas, jsou nikoli drobné chybičky, ale díry jako trám. V nejzajímavější kategorii, tedy česká povídka, jsou pečlivě vypsány povídky ze všech možných fanzinů, ale ani jedna z IKARIE, eventuelne z Nemesis. Na dotaz nám bylo odpovězeno, že redakce byla žádána o soupis povídek a nedodala ho. Pravda, doživotní prezident Z. Rampas požádal Ivana Adamoviče a ten soupis u sebe neměl a poslal mu „pouze“ seznam všech vyšlých knih za loňský rok. Seznam povídek vyšel přehledně v Ikarii 12/97, takže to bylo asi nesmírně obtížné z ní přepsat. Absence povídek z dvou profesionálních časopisů prakticky znehodnocuje prestižní kategorii původní povídka. Poškození autoři jistě budou chtít vysvětlení zda šlo o lajdáctví nebo zlovolný záměr. Jedno i druhé však jednoznačně poškozuje prestiž Akademie.

       

Pro případ, že již Ikarii ani neotevíráte jsem si dovolil reprodukovat článeček, který svérázně doplňuje text minulého Interkomu věnovaný přípravě letošního ročníku Akademie.

       Netušil jsem do té doby, jak mě takový drobný podraz dokáže naštvat a v rámci uchování duševní pohody jsem na výše uvedenou denunciaci napsal parodii a odeslal ji do Ikarie s přáním brzkého otištění nebo alespoň zvěřejnění omluvy (stačilo by mi i kratičké vysvětlení, že redakce nebyla dostatečně informována atd. blablabla).

       V té době (27. 3.) jsem ještě nevěděl, že nehoráznost s podpisem redakce pohne několik fanoušků (Martina Kučeru, šéfredaktora Dechu Draka, Richarda Podaného, Jana Vaňka jr. a možná i další o kterých nevím) k nesouhlasným dopisům redakci. Děkuji jim tímto, když ne za statečnost tak za překonání obvyklé netečnosti, která tým Velkého Redaktora uspává v přesvědčení, že lépe už to ani dělat nemohou. Vědět o této podpoře, asi bych nad celou věcí mávl rukou.

       Uplynul měsíc a já se omluvy nedočkal. Možná, že se po mém dopisu někteří členové redakce rovněž cítí nespravedlivě nařčeni, ale vidím tu podstatný rozdíl. Buď dotyčnou denunciaci napsali a pak jsem k nim byl ještě schovívavý, nebo dovolili aby byla vydávána za jejich názor a pak je to jen jejich problém.

       Pro pobavení a k vyplnění volného místa v tomto IK předkládám svůj měsíc starý list. Zkuste si představit reakci skutečného autora bludů z Ikarie 4/97 při této kratochvilné četbě.

       

       Jednak jde po dlouhé době o první nevyžádanou zmínku o Akademii SF, a já jsem vděčen za každou reklamu.

       Dále proto, že se vám zjevně podařilo prolomit zatím nezměnitelnou sedmitýdenní uzávěrku Ikarie, a doufám, že i ostatní texty a oznámení z fandomu dokážete přetisknout za tři týdny po dodání.

       Konečně mi udělal radost, přes svou nepatřičnost, i popuzený tón vaší reakce. Doufám, že to opravdu znamená, že vám na Ikarii ještě záleží. Její forma a někdy i obsah totiž mnohdy svědčí o opaku.

       Teď k tomu, co mě již potěšilo méně:

       Článek je napsán dost ubohým jazykem, ani při takovémto drobném výletu do krajů bulvární žurnalistiky by se nemělo používat nesmyslných přirovnání typu „díra jako trám“, doufám, že jej brzy uvidím v knihomorně.

       Ani po věcné stránce není článek příliš v pořádku. O dodání seznamů jsem žádal dvakrát v Interkomu (posílám vám jej zdarma do redakce), a dvakrát (měsíc předem) jmenovitě Ivana Adamoviče.

       Nevím, jak je redakce Ikarie informována o množství práce, která je spojená s organizováním Akademie, a odkud čerpáte jistotu, že nemám na starosti nic důležitějšího než opisovaní textů, které máte v redakci v elektronické podobě. Možná byste se divili, kolik týdnů mě Akademie již stála. (Kdybych se v té době věnoval jiným svým koníčkům, které pro SF upozaďuji, programování například, vydělal bych desítky tisíc naší měny.)

       Pod článkem je podepsaná redakce, ale ta se skládá z konkrétních fanů.

       Ivanovi bylo zatěžko zajít mimo běžný program do redakce Ikarie nebo tam zavolat a zajistit, aby mi to z redakce poslal někdo jiný.

       Vlada Ríšu chci ujistit, že přepisování, ke kterému mě vyzývá, by mi zabralo více času, než by trvala náhrada značek pro palec („), které v Ikarii používá místo typografických úvozovek.

       O ztotožňujícím se Jardovi Jiranovi se povídá, jde samozřejmě o nedoložitelný drb, že soutěž Ikaros vyhlásil jen proto, aby si nemusel chodit pro povídky z Ceny Karla Čapka do Čáslavské ulice. Je to přece jen celých pět minut od metra.

       Opravdu nevím, kde tito fanové berou morální kredit,** chtít po mně víc práce, než na sebe dobrovolně nakládám. (Mé vícekrát, v článku zcela nefunkčně, zmiňované presidentství*** je jen oceněním této práce fandomem). Asi to již mnoha lidem, včetně anonymního pisatele článku, připadá zcela přirozené, jinak by mě neúkoloval s takovou samozřejmostí. Chtěl bych vědět, jestli by s podobnou samozřejmostí vyzval k písařské práci třeba Ondřeje Neffa.

       Když mě o něco požádá fanoušek, zvláště pak ve věci SF či fandomu, má to pro mě vysokou až nejvyšší prioritu. Neprospívám si tím u své rodiny ani v zaměstnání. Asi podvědomě něco podobného očekávám i u ostatních, ale zřejmě budu mít méně problémů, když se budu chovat jako by pro Ikarii SF začínala v devět a končila v sedmnáct nula nula.

       Svérázným vyvrcholením článku je dotaz, zda neuvedení povídek Ikarie v orientačnín seznamu Akademie, bylo jen lajdáctvím nebo zlovolným záměrem.

       To by si snad ale měla podepsaná redakce vyřešit interně. Pokud šlo o lajdáctví, tak zjevně jejich, a pokud budeme spekulovat o zlovolném záměru, tak bych je chtěl přivést na zajímavou stopu. Redakce je z části složená z neúspěšných spisovatelů SF, sabotováním seznamu Ikarie asi chtěla tato část (věřím, že jde jen o menšinu), zajistit, aby si Akademici nepovšimli jejich úspěšnějších konkurentů v Ikarii.

       

       Pár vysvětlivek:

* naposledy se Ikarie takto názorově ztotožnila v dopise otištěném v IK11/92, tehdy se ale všichni podepsali.

** jediné místo, které myslím smrtelně vážně a domníval jsem se, že není třeba být mentálním obrem, aby to adresátům došlo.

*** pro zdůrazňování mé žertovné funkce jsem článek chápal i trochu jako útok na celý fandom a to mi také na náladě nepřidalo.