Interkom: Poslední jednorožec vrací úder

Tak jsem se konečně dočkal „své“ knihomorny, kde mi bylo vyhrazeno celkem osm poznámek. (Jednu jsem si tam poslal sám, poněvadž mne má negramotnost urazila - opatřil jsem ji rovněž douškou „Jsem to ale vůl,“ kterou pan Jiran ve své neskonalé dobrotě vyhodil a zařadil text do ostudy bez komentáře - první šupáctví, kterého jsem se od Ikaryje v daném čísle dočkal. To mi sice hnulo žlučí, nebylo to však nic proti nablblosti poznámek týkajících se Posledního jednorožce a hlavně výběru pranýřovaných textů. Abyste si to nemuseli vyhledávat, danou část Knihomorny zde přepisuji (nebo že bych požádal Ikaryji o text v elektronické formě? … Hm, snad někdy jindy.)

Tohle jsem si přečetl v dubnové Ikáryji a spíše než se vztekem jsem nad tím zůstal stát s otevřenou hubou, poněvadž mi tak nějak ucházelo, co se pisateli na většině vět nelíbí (krom toho, že je je možno celkem snadno zesměšnit). I sedl jsem a napsal do Ikáryje dopis. Nebyl zrovna vlídný, ale ani dvakrát drsný. Hlavně jsem se pokusil o dialog - tedy rozbor toto, co a proč jsem jak přeložil. Zde je tento text v doslovném znění:

(str. 54) byly měkké a měly říz… were lithe and soft… je to metafora, básnický obrat, když mi nevěříte, najděte si význam těchto slov ve slovníku (teď mě napadá, že kdybych namísto měkké použil hebké, bylo by to spojení hezčí, nicméně si nemyslím, že bych se tím nějak vzdálil vašim představám o reklamě na pivo)…

(str. 98) Pyšně se usmál dutými čelistmi… He smiled proudly with his hollow jaws… (str. 93) chlap s tvrdými prázdnými čelistmi, jaké mají želvy…man with a turtle's hard, empty jaws. Zde jsem se možná opravdu dopustil chyby, Přehled biologie praví, že želvy mají čelisti bezzubé, pokryté rohovinou, o výskytu čelistních dutin (či o jejich případné absenci) tu není ani slovo. Je tedy opravdu možné, že Beagle slovem hollow obrazně mínil, že Drinn měl ztvrdlé, avšak bezzubé čelisti.

(str. 100) na kost jako kukuřici… nibble you bare as corncobs- u Beaglea doslova oždibají dohola jako kukuřici… je to můj obrat a nijak se zaň nestydím. Máte asi takové pochopení pro poesii jako student Mazánek, podle nějž se „chce básník státi trpaslíkem“.

(str. 107) …zpomezi stromů… Ve Slovníku spisovného jazyka českého VIII (Z - Ž) můžeme na str. 388 najít: zpomezi předl. s 2. p. nář. a sloven. vyjadřuje směřování z místa mezi něčím: ten stařec zpomezi druhých vykročiv, před krále se postavil (Němcová)… Rozumím-li tomu dobře, našemu lingvistickému expertovi, který se ohání Čapkem, už není jazyk Boženy Němcové dost nóbl, aby se ještě směl užívat. Mohl bych zde uvést delší rozbor důvodů, proč je dobré vracet se ke starším vazbám a nářečním výrazům, případně obohacovat literární jazyk vlastního národa z okolního jazykového prostoru (v opačném případě totiž jazyk stagnuje a zvolna umírá), avšak nemyslím si, že by to mělo smysl.

(str. 108) srdce jí zbledlo… and her heart paled… nerad to přiznávám, ale na básnivém jazyku překladu nemám téměř žádný podíl, všechno je to Beagle. Tohle je kupříkladu metafora krajního děsu, v angličtině právě tak málo k vidění jako v češtině. Obvykle se používá o tváři - tedy stejně jako u nás. (Jenže tvář jí zbledla, to už je takové klišé…) Mezi námi, ta poznámka o bělogvardějské krvi je spíše pitomá než vtipná.

(str. 119) jemnýma a děsivýma v nepoužívané tváři… gentle a frightening in the unused face… unused opravdu znamená nepoužívaný. Beagle zde toto slovo používá, poněvadž většina zvířat nemá rozvinutou obličejovou mimiku a Lady Amalthea je chvíli po proměně stále ještě adaptována na zvířecí tělo, takže její tvář naprosto nic nevyjadřuje - není nijak používaná v tom smyslu, jak lidé se svými tvářemi nakládají, je to vlastně jen vnější, náhodná podoba tváře, slupka tváře. Doufal jsem (a asi i autor doufal), že čtenáři tuto vazbu pochopí, ale Poslední jednorožec není jednoduchá kniha a někteří čtenáři se prostě občas ocitnou pod laťkou porozumění.

(str. 147) a saténový šat syčel… and the satin gown hissing… ano, hiss je opravdu syčet a opravdu to dělají i zmije, kupříkladu pro šustění hedvábí se v angličtině běžně používá slovo swish. Je to samozřejmě básnické přirovnání, které si autor „dovolil“ použít a které mi nepřipadá nijak nepřístojné (dokážu si sykot drahé látky klouzající po holém těle představit velmi dobře). Kromě toho zde krásně aliteruje S-Š-S. Kdybych použil „normálnější“ šustil, jednak bych se opravdu dopustil pochybení a zplošťil autorův jazyk, jednak by výsledné S-Š-Š bylo daleko hůře čitelné.

Tedy jen jediný případ ze sedmi, kdy se možná stala chyba. Pokud je zde knihomorna proto, aby kontrolovala práci vydavatelů a překladatelů, nikoli proto, aby jako nějaký cirkus umožnila nevzdělaným nezletilcům dělat si srandu ze všeho, čemu nerozumějí, domnívám se, že by se mi měla omluvit. Závada je zjevně na vysílači autora - totiž v jeho příliš poetickém jazyku, jedním ze čtenářů nepochopeném. Není to však problém onoho čtenáře, nýbrž problém redaktora, který, ač sám bývalý spisovatel, nerozpozná metaforu, hyperbolu či metonymii, ani když ji má přímo před nosem, a bez rozmyslu a hlubší kontroly se snaží zaplnit svou stránku, ber kde ber. I tímto knihomorna svědčí o stavu jazyka a literatury u nás. Pokud na můj dopis, vážený pane Jirane, nezareagujete vysvětlením nebo omluvou, uveřejním ho jinde, i s douškou, že Ikarie se chová jako malý kluk, který napřed praští a pak utíká.

Ano - Ikáryje se opravdu zachovala jako malý kluk, který si nedovede stát za svým; má však velké svaly (nedostatek konkurence) a tak mu leccos projde. Když jsem panu Jiranovi zatelefonoval, víceméně posměšně mě odbyl s tím, že se mým dopisem Ikáryje zabývat nebude. Opravdu odpovědný přístup od člověka, který se tváří, kdovíjak mu záleží na české jazykové kultuře a kvalitě knih. Ať si o této kauze tedy počtou alespoň nejzapálenější scifisté - čtenáři Interkomu. Snad to ikaryjské bohorovnosti trochu natrhne triko.