Všechna práva © Interkom 1984 - 1998

V pátek odpoledne jsem po hodinovém čekání u expresní přepážky na nádraží získal ke korekturám stránkový obtah Mloka 98. Protože Parcon je již za týden, nelenil jsem a během soboty dopoledne jsem poslal Mirkovi Dvořákovi své připomínky a hlavně texty, které jsme zapoměli poslat v prvním e-mailu spolu s texty povídek a románu. Tento Mlok je první, který do Brna putoval kompletně po síti, ani stránka papíru, ani jediná disketa neputovala českou poštou. (A protože e-mail Jarky Dvořákové je „umístěn“ na yahoo.com, putovaly naše texty nejspíše přes USA.)

       Pak jsem se rozhodl ověřit si poučku, že fandom nepřináší jen práci, ale i řadu světských radostí, a rozjel se na několikrát pro špatné počasí odložený Jolanin slunovrat.

       Nebudu popisovat, jaké zákeřné triky na mě zkoušela nechvalně známá pražská teroristická organizace MHD. Dokonce jsem potkal i jednoho raketýra (vymahače, kterým se v Praze nevím proč říká revizor). Nakonec jsem se přeci jen asi po hodině nějak dostal do té pozoruhodné čtvrti, kde vedle Jolany bydlí Michael Bronec, Ivan Adamovič a Egon Čierny, a všem se tam líbí (nevím proč, ale já bych si raději nechal uříznout jednu nohu).

       U Čermákových jsem se zkušeně vydal k ohništi, dával jsem pozor abych nespadl do bazénku a tak jsem hned nepostřehl, že jsem sám, dokonce i ten bazének byl od loňska zlikvidován (kdo se bojíte k Jolaně kvůli možnosti nedobrovolného plavání, tak již nemusíte). Nakonec jsem všechny Čermákovy a Dárečka nalezl v kuchyni, kde chmurně nad několika Gambáči uvažovali, kdy začne pršet. Když jsem se trochu vzpamatoval, přesvědčil jsem společnost, že počasí se musí vzdorovat a šli jsme si sednout ven. Tehdy poprvé zahřmělo. Rozpoznal jsem v tom jenom zkoušku nervů a poradil jsem vytrvat. S prvními krůpějemi dorazil Honza Vaněk jr. a čelil s námi náporu živlů. Potom se objevili Ivan Adamovič, Michael Bronec, Dawood Hla Shwe a Kmínkovi (Ivan, Zuzka a Terezka, mám dojem, že jsem ji naposled viděl jako dvouměsíční na přebalovacím stole u příležitosti nějakého dvorečku, teď je jí jedenáct a nudila se ve společnosti staříků, až ji rozbolela hlava). Tuším, že jako poslední, když už byla bitva dobojována, počasí to vzdalo, my oschli a rodina Čermákových začala přinášet dobroty a vyrábět barbecue, dorazili stará struktura Robert Rameš a Viktor „Čistič“ Janiš.

       Tuze jsme se poměli, Michael ještě jednou přehlédl korektury Mloka, které jsem sebou náhodou nesl, Ivan Adamovič si přečetl Dawoodovu Ikarii a velmi se divil tomu, co v ní nalezl. Pak ještě s Honzou udělali podstatný kus práce na příštím čísle.

       Pak jsem udělal největší chybu dne a využil možnosti snadno se dopravit domů Kmínkovic autem. Slunovrat pro mě tedy skončil před osmou, jak daleko a s jakými následky to táhli ostatní tedy nevím.

       Díky, Jolano a všichni Čermákovi. Tímto způsobem se by snad daly blížící se prázdniny i přežít.