Všechna práva © Interkom 1984 - 1998

Ten medvěd je zabiják, naznačuje letmé seznámení se stejnojmenným hrdinou knihy Bokha-lú a čtenář zaplesá, že se konečně po dlouhé době objevila interesantní postava a těší se, až to tenhle prapodivný medvěd někde parádně rozpumpuje. Ale zůstane pouze u těšení, protože Bokha-lú je sice inteligentní, superrychlý s naprosto výjimečným postřehem, avšak autor se tohoto zajímavého nápadu zalekl natolik, že nejenže Bokha-lúa vycpal klasickou vatou zafixované kýčovité představy plyšového medvídka, mírumilovné, dobrácké, chlupaté koule k zulíbání, ale pro jistotu jeho schopnosti v celé knize ani jednou nepoužil (pokud jedno bleskové odskočení si na strom v době, kdy všichni polehávají po dlouhém putování, nepovažujete za literární využívání schopností postavy).

       Ten Waldo Šarý je rekordman, naznačuje letmé seznámení s hlavní postavou románu (což samozřejmě dost překvapí, jelikož se kniha jmenuje po hračkoidním medvědovi nemajícím na události románu prakticky žádný vliv). Kdo zná Richarda D. Evanse (alias Vlada Ríšu), tak si dokáže udělat představu o hrdinovi tohoto románu – nedívejte se na zadní stranu obálky, to není pedofil z policejních seznamů, to je autor – prostě takový střední věk s pivní vanou, které RDE přátelsky říká bříško. Tenhle typ zdrhne z poškozené kosmické lodi v záchranném modulu, se kterým si to plácne do moře neznámé planety pozemského typu, natolik šikovně, že to ke břehu jedné z pevnin má pár temp, a natolik nešikovně, že modul roztříská. Waldo Šarý těch pár temp udělá, což pro místního despotického vládce Rhemusove značí začátek problémů. Ale zpět k tomu rekordmanství. První setkání W'Š s místními černochy (všichni lidé jsou černoši, běloši se na jiném kontinentě vymlátili atomovýma bombama a tak trochu zmutovali) neprobíhá zrovna podle zdvořilostních pouček, protože po chvíli domorodci na Walda zaútočí, a přes to, co je výše napsáno, tak Waldo Šarý z místa uskočí deset metrů! Dobrá, řeknete, že se ocitl na planetě, která má pouze 0,8 g, ale co by dala Kašpárková za to, aby dokázala to co on (protože kdyby to dokázala a ještě to vyšperkovala rozeběhem, tak by její rekord vydržel přibližně do roku 3000 a možná ještě dýl). No nic. Waldo Šarý si to proskáče do hlavního (a jak to vypadá jediného) města planety a seznámí se s šlechticem Yanabi Bursuem, hlavním záporákem Rhemusem, jeho dcerou princeznou Jurgelou a medvědem Bokha-lúem (medvědi jsou původními obyvateli planety). Kromě krále Rhemuse všichni prchnou z města, aby se po různých peripetiích dostali k Bokha-lúovým předkům – tedy ne za těmi z věčných lovišť, ale těm žijícím kdesi v horských lesích. Celá ta cesta je v jádru zbytečná, protože medvědi jim odmítnou dát azyl, a jak se dalo předpokládat, tahle skupinka si to namíří zpět a že král Rhemus, odporný to padouch, si to vylíže i s talířem, obrousky, příbory a po závěrečné bitvě i se stolem. Na závěr si Bursua vezme Jurgelu a Waldo se podívá na záchranný modul a ani s ním to nedopadne špatně.

       Vlado Ríša je špatný agent, zdálo by se z té záplavy profláknutých pseudonymů, kde pouze Richard D. Evans je oficiálně vypuštěným krycím jménem. Už snad není potřeba se zmiňovat, že VR má (přes pár slovních škobrnutí jako jsou např. rusakismy) dobře vypsaný styl, takže se román čte velmi rychle. To je ale vše, protože samotný příběh, zalámání a někdy i postavy jsou nepříliš zdařilé. Z Conana a nesmrtelného jsem pochopil, že RDE nedá dohromady ucelený děj tak, aby měl začátek i konec, cíl snažení hlavního hrdiny (tzv. quest + vysvětlení, proč to dělá), pointu a nějakou nosnou myšlenku – ono se zdá, že v tom románu to všechno je, ale nějak to v něm zapadá (quest, vysvětlení počínání, a myšlenka tam chybí), takže je to sice dobře popsaná, nicméně pouze vcelku nudná cesta někoho někam. Co se týče postav, jsou to charaktery velmi prostoduché – padouch je zlý, až mu to zlo teče ušima, přítel Walda Bursua je klasický šlechtic jakoby se vším všudy přepsaný z Angeliky, princezna Jurgela je jako z pohádky B. Němcové (stačila už ale pochytit nějaké to feministické opálení), medvěd Bokha-lú snad vypadl Ewokům z kožichu a jediná trochu komplexnější postava Walda Šarého chvílemi neví, jestli má být vážná nebo vypustit nějakou průměrně vtipnou hlášku. U zalámání Vlada Ríšy jsme si už zvykli, že některé odstavce jsou slisované tak, že z nich až vytéká písměnkový sirup, ale nemohu VR odpustit to, že se mu slévají jednotlivé expozice (zatímco v jednom odstavci jsme s králem Rhemusem v královské komnatě, tak v následujícím odstavci jsme v lese, a že jsme se přenesli jinam poznáme až po několika větách, většinou podle jiných postav), přitom mezi ně stačilo zcela jednoduše vrazit prázdný řádek – aspoň by román vypadal delší a nemusely se objevovat poznámky na srovnání cena/rozsáhlost textu.

       Co mě nejvíc dráždí je, že nevím pro koho je tato kniha určená. Pro scifisty sotva, protože ději chybí provázanost a u postav překáží přílišná schematičnost, pro týnejdžry taky ne, protože je tam málo hlášek a zcela chybí krev a jako dětská literatura by to nemohlo projít kvůli příliš vymykající se postavě Walda Šarého. O jiné kategorii čtenářů, která by si na románu smlsla, nevím.

       pro internetovou Ikarii (www.ikarie.cz).