Interkom: EGON v Kolíně

Začít něco pořádat, aniž by k tomu byly k dispozici alespoň nějaké zkušenosti, je jako hrát si se sirkami ve stohu, prostě si koledujete o řádně popálené prsty. Ještě že tu máme ten fandom (respektive Václava Pravdu a i samotného Egona Čierného), který mám v lecčems pomohl. Ale abych začal od samého počátku, který byl položen na Jarní poradě sci-fi klubů, kde se nám v pár světlých chvilkách (trpěl jsem pokročilým stadiem angíny, takže vše okolo mne mi připadalo jako polité kávou) podařilo vyzvědět, jak že by se to asi mělo pořádat. Načerpali jsme teoretické zkušenosti a na papírek poznamenali jména lidí, kteří by byli případně ochotní do Kolína přijet a něco i odpřednášet. To byl první krok (sun krok), jenž jsme potřebovali. Následně naplněni optimismem jsme začali zajišťovat věci reálně. Lukáš Svoboda zajišťoval prostory v kolínské knihovně (konkrétně čítárnu) a já (Petr Čáslava) jsem si lámal hlavu nad výběrem vhodného kandidáta na přednášení a nad zajištěním propagace prostřednictvím plakátů a novin.

Dle předběžného líčení jsem na základě odborného posudku vybral na přednášení Egona Čiernyho, na kterého jsem si zcela prozaicky (zavolal jsem na informace) sehnal telefonní číslo. Trochu bestiálně jsem mu od té doby volal nedajíc mu pokoje jako pubertálně zamilovaný klučina své vyvolené princezně (no - jistá podoba by tu byla (:-)). Egon je fakt príma a hned při prvním rozhovoru souhlasil, za což jsem mu do teď nesmírně vděčen. Dohodli jsme se na předběžném termínu a já se vypravil zařídit ostatní.

Trochu mne namíchly Technické služby města Kolína, když jsem z hrůzou v očích zjistil, co provedly s plakáty, které jsem jim svědomitě svěřil k vylepení. Nic naplat. S novinami to bylo snažší a byl jsem s nimi dohodlej během jedné vteřiny (škoda, že na samotnou přednášku nepřišli). Bohužel jsem ale kvůli tomu všemu běhání musel posunout termín konání o celý týden, Egon byl ovšem chápavý a souhlasil i s náhradním termínem. Pak už začalo samotné vzrůšo.

V den konání jsem málem vyflus plíce (stejně, jako všichni ostatní z klubu), ale stálo to za to. Nejvíce jsem se bál, aby Egon nevystoupil na zastávce. Raději jsem tam nastražil špióna (Martina „Tygra“ Dohnala). Egon však prokázal skvělou intuici a inteligenci (na rozdíl ode mne) a přijel až na hlavák a to ještě dříve než jsem se dohodli, takže byl dostatek času, dojít v pohodě ke knihovně (zatr hadr donr vecr krucajs element zabijte taxikáře! zabijte taxikáře!).

Tam už bylo vše připraveno a jen jsme napjatě čekali, zda se dostaví i někdo, koho by jsme osobně neznali (tudíž člověk naší reklamou zlanařený). Nakonec se tam i pár takových objevilo a dokonce zástupce tisku na poslední chvíli dokvačil (a neváhal si to vynahradit (:-)).

Egon vyprávěl o Conanovi opravdu zasvěceně, takže celá čítárna jen nehnutě seděla a s otevřenou dutinou ústní naslouchala. Po polovině naplánované hodiny přišel čas i na dotazy a musím říci, že jsem to nemusel zachraňovat (byť jsem s tím byl v nitru smířený a odhodlaný). Ruce nahoru lítaly docela pravidelně a dotazů bylo hojně. Dokonce mne jeden energický návštěvník usadil, když jsem se chystal po zdánlivé chvilce ticha přednášku ukončit, nu což - asi jsme měl jen chvilkový výpadek sluchu. Celá přednáška/debata trvala něco drobného přes hodinu a zúčastnilo se jí celkově devatenáct lidí. Shledávám to docela úspěšné (i když vyhlídky byly lepší).

Egon byl uchvácen naším sdělením, že máme vlastní klubovnu a nedal jinak, než se musí přesvědčit na vlastní oči. Dovedli jsme ho tedy ještě do klubovny, kde jsme chvíli setrvali v družném hovoru. Pak už se ke Kolínu přiblížil vlak, který měl dále pokračovat do Prahy a na palubě vézt Egona. Proto jsme ho doprovodili na nádraží, upustili něco slz, vykloubili si ruce v mocném třesení a na záda plácáním vymalovali červené skvrnky lépe něž letní slunko v pravé poledne.