Interkom: Jistý Cimmeřan

Jedná se pochopitelně o Conana a znovu jej přivádí na scénu známá (pro mnohé conanology nechvalně známá) dvojice Pergill Poloni. Po přečtení několika pasáží předchozího díla těchto autorů jsem k tomu novému přistupoval s velkou nedůvěrou. Již předem mohu prohlásit, že jsem byl překvapen v kladném smyslu slova, ale všechno má nějaký háček.

Příběh začíná krádeží obřího drahokamu a následným útěkem a pronásledováním hlavního hrdiny. Krádež kamene se do knihy zjevně nehodí, a jak jsem se později dozvěděl, skutečně byla dopsána a připojena do textu až později. Další kapitola se zaobírá Conanovými dobrodružstvími v Morově chrámu, následuje dobrodružství s Karavanou hrůzy, atd. Tímto výčtem jsem se dostal k jednomu z hlavních záporů knihy. Kapitoly samy o sobě mají různou kvalitu - od velmi čtivých (Kněžka boha moru, Noc krvavé oběti) až po vysloveně mizerné (Princeznin poklad), ale jsou to spíše povídky spojené vlastnictvím ukradeného drahokamu než ucelený román. To je patrně daň za psaní ve dvojici.

Po velmi akční první části přichází pomalejší část druhá, kde se Conan snaží kámen prodat. Nemusím zdůrazňovat, že to nemá lehké. Hrdina se rovněž přichomýtne k problémům s Pikty, které vzdáleně připomínají Howardovu povídku „Za Černou řekou“.

Třetí část začíná objevením Mumathina Muma, ale ještě před ni je vložena kapitola Vlčí lidé. Proč je do knihy vložena tato krkolomná moralita, to mi zůstalo utajeno, ale rozhodně se do ní vůbec nehodí a v této „povídce“ se zjevně jedná o zcela jiného hrdinu, který má shodou okolností také jméno Conan. Chováním by spíše slušela Elrikovi z Melniboné.

Třetí část knihy je již vysloveně odpočinková a akční situace jsou odbyty velmi neconanovsky. Důraz spočívá na postavě „temného barda“ Mumathina Muma. Tato část je sice nejméně podobná původnímu Conanovi od Howarda, ale je nejvtipnější. Bohužel jen málokdo zná karikované předlohy Mumathina Muma (Mumathina MUMa - fan z Brna) a D'nissy (čti Denisy), takže část zábavy je jen pro vyvolené.

Naštěstí tentokrát autoři již zjevně začali slavného hrdinu parodovat („S upíry se setkal už mnohokrát, ale ještě nikdy jich neviděl tolik pohromadě. … Neměl je rád. Boj s nimi byl zdlouhavý a otravný, jako s rozzuřeným sršněm.“), ale kdyby se hrdina jmenoval nějak jinak, měl bych přeci jen lepší pocit. Nakladatel by měl ovšem menší tržby a autoři tudíž román v šupleti. Oproti předchozí knize jsou však zápletky logické a chudák Conan není jen vláčen od jednoho nesmyslného dobrodružství ke druhému.

Kapitoly jsou uvedeny „citáty“ z různých pramenů. Samy o sobě jsou tyto citáty vtipné, ale postrádají jakýkoli systém. Pokud by se autoři zaměřili jen na parodické „vědecké práce“ související s ději jednotlivých kapitol, celkovou úroveň knihy by to znatelně pozvedlo. Výsledek souhrnu pseudovědeckých pojednání, výňatků z bájí, bojových písní, atd. však dává dohromady jen průměrnou směsici.

Kniha neobsahuje příliš mnoho chyb. Do očí mne bacilo jen několik překlepů, ale žádné hrubé chyby. Jeden žertík si ovšem neodpustím citovat:

Celkově je kniha poměrně čtivá, ale velmi rozporuplná a roztříštěná. Kdyby se autorům podařilo knize vtisknout řád a stmelit ji do jednolitého celku, mohlo to dopadnout mnohem lépe.