Všechna práva © Interkom 1984 - 1998

je velmi podivná kniha od Terryho Bissona. Někteří ji milují a někteří nenávidí, někteří ji vyhlašují za nejlepší SF roku a někteří tvrdí, že to SF vůbec není, a některým je to (jako obvykle) jedno.

       Podle mne mají pravdu všichni. Některé povídky jsou skvělé a některé nikoli, některé povídky jsou SF a některé nikoli a některým je to jedno - ti mají pravdu vždy.

       Kniha obsahuje devatenáct povídek, z nichž přibližně polovina jsou krátce zpracované vtipné nápady. Nejzajímavějšími se mi zdají Stiskni Ann a George. Základem první z nich je vize bankomatu, který kromě obvyklých nabídek týkajících se účtu a finančních operací nabízí i volbu počasí. Druhá je o chlapci, který se narodí s křídly.

       Z delších prací je mým favoritem titulní povídka Medvědi objevují oheň. Je to zasněná vize dálnice, podél které planou medvědí ohně. Povídka je téměř bez děje, ale (na rozdíl od různých rádoby intelektuálních prací) ho zde vůbec nepostrádám.

       Přes Plochou horu je téměř klasická dobrodružná hard SF. Je výborná, co dodat?

       Nekronauti mají sice omšelý námět pokusů s klinickou smrtí, ale zpracování je neobvykle hororově laděno.

       Stín to ví je opět čistá hard SF o setkání s mimozemšťany s nečekanou pointou.

       Na opačném žebříčku stupnice se nacházejí například žertíky Jsou celí z masa nebo Toxický koblížek. Tyto povídky by se bez zvučného jména autora jen stěží dočkaly otištění.

       Stalo se zvykem kopnout si do překladatele a korektora. V tomto případě však k tomu nevidím nejmenší důvod.

       Celá sbírka je co do kvality silně nadprůměrná, ale milovníci čisté SF (nemluvě o ctitelích fantasy) patrně uspokojeni nebudou. V mnoha povídkách je SF jen minoritní a dobrá polovina sbírky směřuje spíše do hlavního proudu. Knihu mohu doporučit především příznivcům Chvalozpěvu na Leibowitze a podobné literatury.

       3. 6. 1998