Všechna práva © Interkom 1984 - 1998

Nikde na obálce českého vydání knihy se čtenář nedočte, že se jedná o druhý díl románu Eon, který u nás vyšel loni. Přitom byl Eon v loňském roce jednou z nemnoha kvalitních hard SF, které se u nás objevily.

       Po atomové válce, která zničila podstatnou část světa, se lidstvo v první polovině 21. století pomalu začíná zotavovat z katastrofy. Lidé mají spojení s Kamenem, obřím asteroidem, o který se utkaly hlavní velmoci, a obyvatelé Kamene zásobují lidi moderními technologiemi a technickými vymoženostmi. Na Novém Zélandu se Garry Lanier nečekaně setkává s Pavlem Mirskim, vojákem, který zahynul při vojenském obsazování asteroidu. Mirskij chce obyvatelům asteroidu předat poselství, které posílají lidem bytosti z nepředstavitelně vzdálené budoucnosti. Na Kameni zatím Olmy řeší záhadu uvězněného Jarta, příslušníka nepřátelské civilizace. Olmy považuje zajatou bytost za Trójského koně, úmyslně vydaného do rukou lidí, aby zde způsobil katastrofu. Třetím místem děje je Gaia, paralelní svět, ve kterém Alexandr Veliký předčasně nezahynul v Babylónu, ale skutečně vytvořil říši, která přetrvala po staletí, říši, která využívá elektřinu, zná letadla a střelné zbraně. Na Gaie se Rhita,vnučka matematičky Patricie Vasquezové, pokouší znovu otevřít Cestu, jíž by bylo možno spojit Gaiu se Zemí. V polovině románu se všechny tři dějové linie začínají přibližovat a kniha směřuje k dramatickému finále.

       Pro čtenáře může být trochu obtížné číst druhý díl bez znalosti dílu prvního, protože autor se občas na znalost osudů postav (Mirskij, Korzenowski, Vasquezová) nebo některých událostí (boje o asteroid, průzkum Cesty) odvolává. Není to však problém, který by čtení znemožňoval, nebo dělal knihu nesrozumitelnou.

       V románu zaujmou hlavně líčení života na asteroidu, supermoderní technologie, které bezprostředně zasahují do existence jeho obyvatel. Lidé mají voperované implantáty, takže část jejich myšlení a psychického života probíhá v původní a část v náhradní mentalitě, s čímž souvisí i možnost uložení psychiky lidí do paměti města, takže v případě smrti mohou být v novém těle oživeni. Zajímavé je utkání Olmyho psychiky s myslí zajatého Jarta, které celé probíhá v Olmyho zablokovaném vědomí. Tím ovšem možnosti a schopnosti obyvatel Hexamonu nekončí, lidé mohou od své osoby oddělit jednoho nebo více „částečníků“, jakýchsi svých kopií, takže mohou být doslova na dvou (nebo více) místech současně. Život pokročilé civilizace přináší i možnosti docela netušené, tak např. na začátku románu je líčeno „zrození“ (či možná spíš „výroba“) Olmyho syna, homorfa Tapiho. Nejslabší je dějová linie, odehrávající se na Gaie, tato část příběhu končí poněkud neurčitě, když do děje vstupuje v nejdramatičtějším místě supercivilizace z budoucnosti.

       Ze zdrojů mi momentálně přístupných nevím, zda má dilogie ještě další pokračování, ale je pravděpodobné, že nemá, osudy asteroidu se na konci románu uzavírají, životy mnoha postav (i když ne všech) rovněž.

       Věčnost hodnotím jako velmi dobrý (i příjemně tlustý) román, překlad mi připadal přiměřený a srozumitelný.