Logo rubriky
10-11/1998
  SF film (další) (158)
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK   
 
Všechna práva © Interkom 1984 - 1998

ARMAGEDDON aneb Bruce Forever

       Hola!
       
       Včera jsem dostal Interkom a Piter tam odstřelil Armageddon. Protože byl přitom povrchnější než samotný film a já měl ze svého příspěvku na stejné téma pro PeSovy SF stránky docela dobrý pocit (což sice není zrovna objektivní měřítko kvality), trochu jsem ho (ten příspěvek) stylisticky upravil a připsal závěrečné varování a tady je. Seděl jsem ve stejné řadě jako Piter, ale asi na jiném filmu (respektive já si pamatuji i jméno režiséra a jeho předchozí dva akční filmy a tak vím co mám očekávat). Moji SF kolegové po filmu rozebírali, zda lze při 12-ti G konverzovat, což je stejný nesmysl jako rozebírat fyzikální aspekty scény ze Zlatého oka, kdy James Bond skočí na motorce z útesu a ve vzduchu přestoupí do neřízeného letadla (přičemž ta scéna je úžasná a nikdo ji nebere zcela vážně, ale taky se při ní nikdo nenudí). Já mimochodem viděl nedávno na Primě Meteorit (starý klasický katastrofák) a ten byl mnohem směšnější a nudnější (jestli to je ta klasika po které se někomu stýská).
Marvin
Asteroid velikosti státu Texas - to už je pořádný kus Skály. A stejný tým, který vytvořil báječnou Skálu, nám nyní přináší Armageddon (Jonathan Hensleigh - scénář, Michael Bay - režie a Jerry Bruckeimer - produkce). Jak říká plakát: Drama! Emoce! Romance! Humor! (a já dodávám: Patos?! Nereálnost?!). Navíc tenhle asteroid není první letošní šutrák na filmovém nebi - předběhl ho Drtivý dopad. Ovšem srovnávat oba lze jen těžko - lehkovážnost a švih akční podívané nelze stavět oproti těžkopádnému sentimentálnímu pokusu o zobrazení obyčejných lidí v mezní situaci (zde mluvím o Drtivém dopadu).
       Raketoplán Atlantis je sestřelen z oběžné dráhy rojem meteoritů - a to je teprve začátek, brzy je těžce bombardován samotný New York. A tenhle předvoj je následován skutečným mackem - v NASA jim říkají „globální zabijáci“. Charismatický šéf této kosmické agentury (Billy Bob Thorton) má jen málo času na nějaký kloudný plán: nakonec povolává z vrtné plošiny těžařského experta Harryho Stampera (Bruce Willis), aby zaškolil astronauty v práci s jeho vrtákem, jehož systém si NASA „vypůjčila“ pro svůj vesmírný prototyp. Harry trochu změní plány: udělat z astronautů těžaře je těžší než udělat z těžařů astronauty - je ochoten vést tuto výpravu, když bude mít k ruce svoji partu z plošiny. Kvůli rezervě poletí dva týmy a problém je, kdo povede druhý - mladý A.J.Frost (Ben Affleck) je nezodpovědný a navíc má poměr s Harryho dcerou (Liv Tylerová). A ani zbytek týmu není zrovna bez chybiček, jako např. permanentně nadržený Permoník (Steve Buscemi). Ale zachránit svět se jim musí podařit (společná podmínka týmu: už nikdy neplatit daně)!
       Bruce Willis je netypicky obsazen jako šéf a hlavní tahoun nesourodého týmu (vztah mezi profesionálními piloty-astronauty a těžařskou partou není úplně harmonický). A režisér celou záchranu lidstva podává s nadhledem a v akčním duchu, s vtipnými odkazy na jiné filmy (např. Godzilla): překážky se kupí, tým získává posilu - zpustlého ruského kosmonauta z ještě zpustlejší orbitální stanice, na Zemi bojuje NASA s armádou. Ke konci si pak spolu se scénáristou zřejmě uvědomili, že v případě celoplanetární zkázy nelze zůstat stále nad věcí a tak je závěr povinně patetický, což ke katastrofickému žánru koneckonců patří. Na blížící se Armageddon je to celkem pohoda, k jedinému úskalí patří trochu nepřehledný tým (kvůli nezbytným skafandrům trochu splývají jednotlivé ztráty na životech) a pro tuzemce silnější dávky patriotismu a heroismu než mnozí snesou. Také vědečtí konzultanti akcentovali jiné fyzikální aspekty než konzultanti Drtivého dopadu - a jakožto druzí v pořadí občas vypadají jako ignoranti (a kvůli zábavě se s tím taky tolik nezalamovali a ledacos si ulehčili - např. stavy beztíže). Navíc někdo ze štábu neovládl své militaristické sklony a tak do filmu zařadil sporný „incident s kulometem“. Ale přes drobné kazy a při daných omezeních je výsledek skoro stejně dobrý a svižný jako Skála (a ta byla dost dobrá). A to ani nemluvím o standardně kvalitních tricích (např. scéna zkázy Paříže). Závěrem však musím varovat všechny hard scifisty: moji podobně postižení přátelé odcházeli z kina s kyselými obličeji a mumlali cosi o druhé kosmické rychlosti a podobných nudných maličkostech. Akční filmy nikdy nebyly pro fyziky (ani ty které se odehrávaly na Zemi).
Marvin
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK