Všechna práva © Interkom 1984 - 1998

Nechal jsem už Interkom na holičkách mnohokrát, ale přece jen bych aspoň neměl dopustit, aby v něm vycházely zjevné nepravdy. V čísle 10-11/98 píše Marek Küchler o antologii Cestování v čase: „Kladem knihy je výběr autorů, většina povídek (s výjimkou snad tří, možná čtyř) česky dosud nevyšla.“ Nuže, nakolik jsem schopen určit, nemaje Superseznam, oficiálně česky vyšlo povídek nejméně pět: de Campova Puška na dinosaury v Tunelu do pozítří, Heinleinovy Všechny mé stíny v antologii Cesta k science fiction, Aldissův Člověk svého času ve stejnojmenné sbírce, Pohlovo Smrtonosné poslání Phinease Snodgrasse v Hledání budoucího času a Nemoc času Martina Amise v jeho sbírce Einsteinovy příšery. K tomu fanzinově The Men Who Murdered Mohammed od Alfreda Bestera (nikoli Frederika Pohla, jak uvádí M. Küchler) a tuším že i Moorcockův Tok, rozhodně pak vydaný slovensky v jednom z almanachů „SF“. Ve slovenské antologii Deti vesmírnej noci vyšlo i Dickova Malá pozornosť pre tempunautov. Musím nesouhlasit i s tím, že mezi možnými vysvětleními katastrofálního překladu plného slovakismů uvádí M. Küchler (vedle zřejmě správného předpokladu, že překladatelka je Slovenka) i případ, že by knihu „překládal Čech, ovšem nikoli z anglického originálu, ale ze slovenštiny, takže mu uniklo a zůstalo mnoho v obou jazycích podobných slov a obratů“. Chyby, ač omezeny takřka výlučně na lexikum a v menší míře ještě tvarosloví (ostatně, to jsou hlavní oblasti, v nichž se čeština a slovenština liší) jsou natolik zásadní, že rodilý český mluvčí, byť pod vlivem slovenského textu, by se jich dopustit prostě nemohl.

       Chci tuto příležitost využít ještě k uzavření dvou sporných otázek z diskusí na Draconu; doufám, že čtenáři pochopí, že tak činím výhradně v zájmu pravdy a toho, aby ostatní tehdy přítomní nezůstali mystifikováni a případně nešířili mylnou verzi dál (proto také volím tuto veřejnou cestu), a nikoli z osobních důvodů. Po přednášce MUDr. Šimůnka jsme se neshodli, zda astronomem, který na otázku „Ale kde je v té vaší koncepci Bůh?“ odpověděl „Takovou hypotézu jsem nepotřeboval,“ byl Newton (jak tvrdí pan Šimůnek), či Laplace (jak tvrdím já). Bohužel jsem nedokázal nalézt knihu, v níž jsem to četl: není to Pozvánka do vesmíru, o níž jsem byl přesvědčen, že to je (ta pouze věnuje velkou pozornost Kant-Laplaceově nebulární teorii vzniku sluneční soustavy), Vesmír kolem nás ani Vesmír; budu vděčný čtenářům IK za případné upozornění. Nicméně doklad, jako takřka cokoli jiného, se dá najít na Internetu: samotný Laplaceův výrok je obsažen v nesčetných sbírkách citátů, ale na adrese www.maths.tcd.ie/pub/HistMath/People/Laplace/RouseBall/RB_Laplace.html se dá najít celý Laplaceův životopis, převzatý z knihy W. W. Rouse Balla A Short Account of the History of Mathematics (4. vydání, 1908). Ten repliku, včetně podrobností (autorem jízlivého dotazu byl Napolen, jemuž chtěl Laplace věnovat své pětisvazkové dílo Mechanique Celeste; o kousek dále najdeme i jeho mínění o Laplaceových schopnostech na postu ministra vnitra - nebylo valné, však na něm také nevydržel déle než Jindřich Vodička) a následného Lagrangeova komentáře, uvádí dokonce v originální francouzštině! Zlatá edwardovská doba, kdy se porozumění u čtenáře takového díla předpokládalo jako samozřejmost. (Našinec má zase k dispozici překvapivě dobře fungující internetový překladač.) Pravda, nemohu sice pozitivně vyloučit, že totéž řekl i Newton o sto let dřív, ale zdá se mi to krajně nepravděpodobné: Jak potvrdil diskusi přítomný J. A. Polák, Isaac Newton byl silně ovlivněný teologií a mystikou (Malá československá encyklopedie i Neffův Filozofický slovník pro samouky se o tom zmiňují jen rozpačitě a v náznacích, takže jsem musel pátrat až v Encyklopedii Britannice, jež uvádí podrobnější detaily jako to, že Newton věnoval mnoho času výkladu Danielova proroctví a Zjevení svatého Jana, který byl vydán z jeho pozůstalosti) a takový výrok, vysvětlitelný v nejlepším případě radikálním deismem, by mu musel být cizí (srov. právě EB, 15. vyd., sv.26, s. 568, sektor 1b).

       Když Ondrej Herec v diskusi po své přednášce elegantně dovodil, že jsem z ní neporozuměl jedinému slovu, chtěl jsem si zachránit tvář aspoň technickou poznámkou, že označil C. S. Lewise za Tolkienova spolužáka, ačkoli ve skutečnosti byl až (v Oxfordu)jeho spoluučitelem. Pan Herec mě však odrazil s tím, že oba spolu už studovali, což ví z Tolkienova životopisu. Jelikož nejsem tolkienistickým znalcem a Michal Bronec nebyl nablízku, nemohl jsem proti tak jisté odpovědi na základě pouhého mlhavého pocitu už nic dělat a musel jsem počkat na návrat do Prahy, kde jsem si vyhledal Tolkienův autoritativní životopis od Humphreyho Carpentera (Mladá fronta 1993). Podle něj (kompaktní shrnutí poskytuje chronologie v Dodatku B) Tolkien studoval na Oxfordu v letech 1911-15; jako vysokoškolský vyučující působil od roku 1920 (v Leedsu), v Oxfordu pak od podzimu 1925. Naproti tomu o sedm let mladší Lewis, jak lze najít v jeho podrobnějších životopisech (nejsa tolkienistou, jsem tím méně cslewisistou a nevím tudíž, je-li nějaký dostupný v češtině; dobře však poslouží opět Britannica nebo Internet - www.cslewis.org/about) studoval na Oxfordu (s výjimkou letního trimestru 1917) až po válce, od ledna 1919 do června 1924. Podle Carpentera (s. 130) se oba poprvé setkali 11. května 1926, kdy už Lewis rovněž na Oxfordu učil; explicitně též říká (s. 46), že střední školu studovali každý jinde. Pokud tedy ode mě pan Herec přijme doporučení, bylo by to věnovat větší pozornost spolehlivosti pramenů , které jinak mohou podkopávat hodnotu jeho závěrů. Dodnes jsem nezapomněl, jak před několika lety uváděl mezi kyberpunkery Connii Willisovou...