Všechna práva © Interkom 1984 - 1998

Ne, tuto otázku výjimečně neadresuji svým rodičům. Sice jsem „entelygence“ moc nepobral, avšak pro tentokrát ze mě debila neudělali příbuzní, ale redakce obou tiskovin, do nichž jsem v poslední době přispěl svou troškou do mlýna: Interkom a Ikarie.

       Předposlední IK zveřejnil mou reakci na článek M. Bronce, kde jsem mj. upozornil na „přelpek“ ve slově „míří“. Ač jinak IK neprošel příliš pozornou korekturou (viz samotné úvodní slovo Z. R.), jakási pečlivka mi inkriminovaný překlep v citovaném textu bezmyšlenkovitě opravila, takže následná věta Konec citátu, překlep nechávám v původní podobě absolutně ztrácí smysl.

       V prosincovém čísle Ikarie jsem publikoval recenzi „Tmy“ (str. 55), jejíž editor mi v záchvatu pominutí smyslů přehodil dva odstavce textu. Bohužel - v odstavci zařazeném poté na první místo byl odkaz na větu z odstavce následného, takže recenze rázem působí chaoticky.

       Chtěl bych proto poprosit zmíněné redakce, aby si příště při svých konfrontačních tahanicích o různé Kniho- a Hlado- a vůbec dalších „morny“ nejprve ZAMETLY PŘED VLASTNÍM PRAHEM a příště dělaly debila z někoho jiného.

       Já už jím pro přátele a nepřátele po těchto kiksech jistě zůstanu, zaměřte se prosím na další oběť. Když před několika lety Ivan Adamovič zkomolil mé křestní jméno na Přemyslava, přešel jsem to toliko úsměvem (kamarádi se mi přesto od té doby pošklebují a jeden mě dokonce dosud nazývá Slávkem). Udělat ale takovou věc ve své domovské redakci, následovala by pokuta minimálně pětisetkorunová, ne-li vyšší. Tož tak, zdravím premiéra Zemana a jeho „defekalizaci“.

Pozn. redakce: Milý Přemku, omlouvám se za neprofesionální zásah do Tvého článku, nicméně mě napadá: Proč asi při citaci zachováváš i překlepy?, nebyl to pokus naznačit, že nejsi v debilitě sám?