Všechna práva © Interkom 1984 - 1999

Stejně jako dva roky před tím, i třetí ročník vyhlašování cen Akademie S, F, H proběhl v prostorách Průmyslového paláce na Výstavišti v Praze, a to v době konání Mezinárodního knižního veletrhu Svět knihy, 23. května 1998 v 10.30.

       Fanů a to nejenom akademiků přijelo i tentokrát sdostatek a divácká kulisa akce tak na veletrhu nepatřila k nejmenším. Moderování pořadu se již podruhé ujal redaktor Mladého světa Roman Lipčík a opět se ukázal v té nejlepší formě - vtip, nadsázka a solidní orientace v žánru zpříjemnily téměř přes hodinu trvající udělování cen. Jak řekl Míra Sábo: „Tohle se jinak než jako fraška dělat nedá,“ a měl bohužel pravdu. Hrát si na velkou šou a přirovnávat akci k udělování Oscara by bylo pouze trapným přeceňováním vlastních schopností. I co, zasmáli jsme se, kdekdo si při výsledcích zanadával, jiný zajásal. Ani tentokrát se nekonalo překvapení v kategoriích „nejlepší překladatel“, „nejlepší cyklus“ či „nejlepší časopis“. Jiří Kulhánek si odnesl dalšího Mloka za jediný román, byť rozdělený do dvou knih. Jisté překvapení vzbudila kategorie „nejlepší povídka“, kde po dvou letech vlády Jarka Mosteckého převzal žezlo Jiří W. Procházka. Změny nastaly také přechodem Interkomu mezi časopisy, v uvolněné kategorii „nejlepší fanzin“ zvítězili kolegové z Trosek. „Nejlepší gamebook“ se opět neuděloval, Mloka za „nejlepší film“ si odnesla společnost Intersonic za vesmírný opus Pátý element a v kategorii nejdůležitější zvítězila Ludmila Freiová, spisovatelka a překladatelka z italštiny.

       Seznam oceněných prací pak naleznete na konci tohoto článku, rád bych se s vámi ale ještě podělil o několik dojmů.

Trochu mě děsí přístup akademiků při samotném rozhodování - neberou v potaz spoustu důležitých faktorů - hlasují doslova jako stroje a nevědomky tak snižují již tak dosti malou prestiž ceny. Jednou jsou v Akademii a jako takoví by neměli svou práci odbývat, vždyť přece nehlasují jen jako fanoušci, ale jako odborná porota. Pak zamrzí výroky typu: „já vždycky čekám u českých povídek až jak dopadne 1. kolo a pak je teprve čtu.“ Pokud takto činí prezident fandomu, pak jsem opravdu zvědav, kdo se snaží přečíst povídky všechny. Chápu, že není v lidských silách přečíst celou produkci, ale v těch nejdůležitějších kategoriích, tzn. zaměřených na domácí produkci, by se měl porotce pokusit o maximum. Je mi totiž líto těch autorů, kteří nemají takové „jméno“, aby si jich porotci ráčili povšimnout a v lepším případě si povídku i přečetli.

S tím souvisí i další věc, která mě poněkud zmátla. Pokud vycházím z předpokladu, že v Akademii zasedají stále titíž lidé, jak je potom možné, že první ročník v kategorii kniha vyhraje opravdová SF literatura, čtení neakční a vyžadující při četbě mnohem větší soustředění, ba i větší zapojení intelektu; a zbývající ročníky zvítězí doslova a do písmene těžce brakové čtivo. Nyní mi v žádném případě nejde o kvalitu, ba ani o to, kdo vyhrál, zaráží mě spíše ten propastný rozdíl ve vkusu. Navíc, přihledneme-li k tomu, že v prvním ročníku byl nominován první a podle mého názoru mnohem kvalitnější román Jiřího Kulhánka Vládci strachu.

       „Něco shnihlého je ve státečku scifistickém ...“

No a když jsem se tak rozjel, je tu jedna věc, která mi vadí na samotné ceremonii. A to je pořadí, v jakém jsou kategorie vyhlašovány. Jestli bych to měl shrnout - pak naprosto chybí gradace. Tím, že hned v úvodu vypálím na publikum vítěze jedné z nejdůležitějších kategorií, považuji za když ne hloupost, pak jistě neznalost gradačních postupů. A když už se organizátoři snaží inspirovat Oscarem, co kdyby se na jedno vyhlašování zkusili podívat. Zkrátka bez gradace není legrace, potažmo ani zábava. O zábavnosti ani nemluvě.

       Věřím, že příští rok bude již o něco vydařenější, i co se např. přítomnosti novinářů týče.