Interkom: ČASEM S VĚDOU

1. března 1869 dostává hmotný svět svoji logiku. A to s velkou pravděpodobností zásluhou skladatele Franze Schuberta, který už byl dávno po smrti a o přírodovědě neměl ani ponětí. Když chtěl totiž novopečený profesor chemie Dmitrij Ivanovič Mendělejev najít pro svoje přednášky nějaký systém, inspiroval ho (právě onoho 1. března 1869) Schubertův kvintet, který v sousedním pokoji hrála jeho (Míťova, ne Franzova, ten ji nikdy neměl) početná a muzikální rodina. Nad systémem oktáv seřadil hudbyznalý přírodovědec nejlehčí známé prvky po osmi a shledal, že jsou co do fyzikálních i chemických vlastností v zákrytu... Ono asi skutečně není na škodu, aby i ryze exaktní vědátoři měli múzické, nebo alespoň muzikální buňky... A naopak.

Rovněž prvního březnového dne, ale roku 1954, byla na tichomořském atolu Bikini odpálena první termojaderná puma, tedy taková, kterou uvezl obyčejný bombardér. Měla tonáž 20 megatun TNT (tj. 1600 hirošimských pum) a Američané ji nazvali Bravo (skvělý, slangově též najatý vrah). Člověk tak poprvé získal reálnou možnost ohrozit veškerý život na Zemi.

Jaderná i termojaderná „Brava“ - brzy za vydatné pomoci Velké Británie, Francie a Číny - zaplavila svět. Maxima dosáhla jejich zásoba koncem 80. let, kdy lidstvo disponovalo padesáti tisíci jaderných hlavic o celkové síle 17,5 gigatun TNT. Bylo provedeno přes dva tisíce pokusů, během nichž se do ovzduší dostalo tisíckrát víc radiaktivity než při černobylské katastrofě - atmosféra se zkrátka stala armosférou.

Navzdory smlouvě o zákazu jaderných pokusů (ke které se ostatně dosud nepřipojilo ani všech pět jaderných mocností) vývoj ještě účinnějších jaderných zbraní pokračuje; jen výbuchy se nyní více simulují na počítačích. Navíc kromě „oficiálních“ vlastníků existuje ještě nejméně dalších pět zemí disponujících jadernými zbraněmi nebo jejich rozhodujícími komponentami.

28. března 1979 v americké jaderné elektrárně v Harrisburgu (Pensylvánie) vypadlo chlazení primárního okruhu. Reaktor pracující na téměř plný výkon se přehřál a po řadě poruch techniky a chybě obsluhy unikly do ovzduší radioaktivní plyny a do řeky zamořená voda. Těhotné ženy a malé děti z okruhu osmi kilometrů byly evakuovány, tisíce okolních obyvatel po vzoru Wellsovy rozhlasové inscenace Válka světů v panice prchají. V blízkém okolí je v důsledku havárie asi 30 000 lidí ozářeno v průměru šestinou dávky z přirozeného pozadí.

31. března 1889 za zvuků Marseillaisy a dělových salv věnčí šestapadesátiletý průkopník ocelových staveb Gustave Eiffel trikolórou hlavu svého nejslavnějšího výtvoru. Lape přitom po dechu (neboť výtahy začnou pracovat až za dva týdny), dojetím téměř nevidí (překonal obrovské technické i lidské překážky), ale dokázal to: „toureiffelka“, první dáma Paříže a svým způsobem celého světa, je hotova. Její konstrukce váží 7125 tun a sestává z 15 000 dílů spojených 2,5 miliony nýtů. - Autorem projektu a hlavním konstruktérem Eiffelovy věže ovšem nebyl Eifell, nýbrž jeho podřízený, Švýcar Maurice Koechlin.