Interkom: Jack McDEVITT - M O O N F A L L

Román Moonfall je čtvrtým v řadě (pominu-li první dva, které nesly výrazné debutantské rysy), jímž si autor říká o pozornost čtenářů science fiction. Pokud by právě Moonfallem měl být autor představen českému čtenáři, nabízejí se dvě výhody - jednak je to kniha stravitelná také pro čtenáře thrillerů, kteří se na SF přímo neorientují, jednak se může svézt na vlně vyvolané filmy Drtivý dopad a Armageddon - což ji na druhou stranu připravuje téměř o poslední zbytky případné originálnosti.

Jack McDevitt se v posledních několika letech vypracoval z vysmívaného spisovatelského amatéra do pozice autora, jehož tituly se začínají prodávat ve slušných nákladech. Napomohlo mu k tomu, že román Ancient Shores se ocitl mezi kandidáty na Nebulu 1997, následující postkatastrofický titul Eternity Road nasazenou laťku neshodil a několik povídek otištěných v různých časopisech se rovněž ocitlo mezi čtenářskými favority.

Pravdou je, že ani nyní, kdy se McDevitt naučil psát čtivě, nemá převratné originální nápady. Zato se zdá, že dokáže vybrat různé ingredience ze všeho toho, co dříve přečetl jako horlivý čtenář SF, a s řemeslnou zručností je skládat do nového tvaru, který odpovídá tomu, co by asi sám byl býval chtěl číst - a to, co vzniká, kupodivu není zajímavé pouze pro něho.

Moonfall se odehrává v roce 2024, v době, která se prakticky neliší od té dnešní (včetně doprovodných neduhů). Časový posun 25 let slouží pouze k ospravedlnění technických vymožeností, které dnes prostě ještě nejsou, ale do té doby by reálně (pokud by šlo dost peněz do NASA, nebo by kosmický výzkum začal být komerčně zajímavý) mohly existovat.

Úvod provází celá řada náhod - na jednu stranu to může působit nevěrohodně, ale na druhou - kdo nezažil situaci, kdy se problémy kupí nikoli lineárně... A tak ve chvíli, kdy se americký viceprezident Charlie Haskell chystá přestřihnout pásku otevírané měsíční základny, první pilotovaný let k Marsu by měl odstartovat v několika dnech a lidé na Zemi se kochají slunečním zatměním, se objevuje superrychlá kometa směřující ke kolizi s Měsícem. Tomiko (pojmenovaná po amatérské objevitelce) má 180 kilometrů v průměru a řítí se z mezihvězdného prostoru rychlostí 480 km/s. Dost energie, aby se celý Měsíc roztříštil na kusy, z nichž některé - a ne malé - zcela jistě naberou směr Země. Do kolize zbývá 6 dní.

Děj se odehrává přímočaře a je v hlavičce kapitol a podkapitol přesně popisován jak časově, tak místně (Moonbase, Grissom Country. 11:10 A.M. x White House Dining Room. 8:40 A.M.). V rychlém sledu se střídají jak místa děje, tak více či méně epizodní postavy, sledované jen do té doby, dokud mají co říct, nebo dokud na ně nedojde řada v dopravních nehodách, pod tunami vod nebo v jiných kataklyzmatech. K reportážnímu stylu přispívá i to, že čas od času jsou do textu vloženy výpisy aktuálních zpráv z NEWSNETU, které názorně dokumentují dramatické změny situace.

Jedinou postavou, která je sledována od začátku do konce, je zmíněný viceprezident Haskell. Ten se ve chvíli, kdy začíná evakuace Moonbase a zdá se, že všichni ji mohou opustit včas, dopustí prohlášení, že to bude on, kdo „osobně zhasne a zamkne“. Pak ale porucha jednoho z evakuačních strojů zhatí přesný časový plán, takže šest lidí musí zůstat. Haskell se ocitá v kleštích dilematu. Může se nechat Bílým domem protlačit do některého z prvních transportů s odvoláním na jeho nutnou přítomnost na Zemi, ale tím získá cejch zbabělce - a je před volbami. Nebo může hrát roli hrdiny a zůstat. Na poslední chvíli se - samozřejmě - rozhoduje pro druhou variantu. Pro posledních šest lidí na Měsíci se sice těsně před srážkou může vrátit mikrobus obstarávající dopravu na oběžnou dráhu - ale co potom?

Osud skupiny je sledován souběžně s katastrofami, které dopadající úlomky působí na Zemi. Obzvlášť velkou slabost má McDevitt pro vlny tsunami. Prezident, jehož štáb situaci do poslední chvíle bagatelizoval, aby předešel chaosu, alespoň důstojně umírá při evakuaci Washingtonu. Škody jsou obrovské, ale to nejhorší má teprve přijít - úlomek č.38, balvan o průměru víc než míle, hrozí dopadnout doprostřed Kansasu a vyvolat nukleární zimu.

Čas běží. Skupině v mikrobusu se podaří odlétnout od rozpadajícího se Měsíce, přežít smršť drobných úlomků a dostavit se na setkání s lodí pro Mars, která je může zachránit. Samozřejmě se to neobejde bez celé řady komplikací, při nichž někteří členové skupiny zahynou a Haskell se ukáže jako hrdina (ach, ti Američané). Mezitím vědci nacházejí jediný způsob, jak kolizi předejít - pomocí minimálně 7 strojů pro přepravu Země-oběžná dráha úlomek urychlit, aby se na místo setkání dostavil o maličko dříve než Země. Ani tentokrát pochopitelně nemůže vše proběhnout hladce, ale nakonec se to - s pomocí marsovské lodi, v níž tou dobou sedí o Haskell - podaří. McDevittovi nutno přičíst k dobru, že k dosažení cíle nepotřebuje tolik šťastných a nešťastných náhod, jako v závěru notně křečovitý Armageddon.

Moonfall nabízí katastrofický thriler se vším všudy. Zápory - výhradně akce, americký patos. Klady - strhující příběh od začátku do konce, v nejlepší tradici autorů, jako je tandem Scortia-Robinson, Crichton nebo Hailey, několik docela zajímavých postřehů a postav.

Musím se přiznat, že tituly z oblasti hard SF, které se mi v poslední době dostaly do ruky - ať to byl Red Mars Kima Stanley Robinsona, nebo knihy G. Benforda a J. K. Andersona - jsem musel odložit přinejlepším po několika desítkách stran. Technická nuda. Minimálně z pohledu čtivosti je Moonfall o několik tříd lepší. Nebo mám na McDevitta příliš nekritický pohled. Nevím proč.