Logo rubriky
3-4/1999
  SF film (další) (162)
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK   
 
Všechna práva © Interkom 1984 - 1999

Co na to Varel?

Žijeme v nejisté době. Žijeme v časech, kdy se na nikoho a na nic nemůžeme spolehnout, a kdy selhávají nejen tradiční autority, ale i velikáni a bohové. A co je úplně nejhorší: selhávají i filmaři.
       A lepší už to nebude.
       Scénář: David Webb Peoples (Blade Runner, Nesmiřitelní, Hrdina proti své vůli, Dvanáct opic), režie: Paul Anderson (Mortal Kombat, Horizont událostí), hrají: Kurt Russell (Útěk z New Yorku, Věc, Silkwoodová, Velké nesnáze v malé Číně), Gary Busey (Tajný závod, Smrtonosná zbraň, Hra o přežití) a Connie Nielsenová (Ďáblův advokát). No uznejte sami, mohlo by se téhle sestavě něco nepovést? Mohlo, no uznejte sami:
       V roce 1996 se nejmenovaná porodnice dočká návštěvy vojenské komise, kterážto ošetřovatelkám zrekrutuje několik nemluvňat. Co tomu řeknou milující maminky, ví Bůh a americké soudy. Zatímco se z nemluvňat stávají mluvňata, je jim mozek vymýván typicky po vojenském způsobu: „Soucit rovná se slabost. Slabost rovná se smrt. Smrt rovná se znehodnocení vojáka.“ A tak podobně.
       A protože vojna dělá z chlapců chlapy, můžeme naši smečku směle vypustit. Tedy jako do válečné vřavy. Nejprve na matičku Zemi, pak na tatíčka Měsíc, a posléze na jiné, veskrze nepříliš zajímavé planety. Tím větší je záhada, proč se o ně válčící strany rvou jako koně, ale je pravda, že v minulosti se bojovalo i o věci mnohem menšího významu.
       Přešla léta, jednotce ubylo vojáků a těm zbylým přibylo jizev, píše se rok 2036. Veteráni mají být nahrazeni geneticky upravenými výkonnějšími vojáky. Ovšem namísto strohého rozkazu shora se kapitán Church a plukovník Mekum dohadují o výměně jako dvě trhovkyně a vše nakonec řeší soubojem jednoho proti třem. K nelibosti kapitána Churche zlikviduje genetická variace Asiata Caine 607 jeho nejlepšího muže Todda a dva další, kteří patrně za trest nemají nárok na pohřeb.
       Kosmický popelářský vůz vysype tři těla spolu s dalším svinstvem na odpadkovou planetu Arcadia 234. Že lidé bojují o každý vesmírný šutr, ale smetiště si zřídí na obyvatelné planetě s dýchatelnou atmosférou, je jednou z velkých záhad filmu.
       Ze třetí mrtvoly se samozřejmě vyklube živola, a Todd se písečnými bouřemi (smetajícími sice vše, co jim stojí v cestě, ale obdivuhodně se vyhýbajícími horám odpadků) prodere až do sídla vesmírných trosečníků - pacifistické družinky s matriarchálním společenským zřízením. A v ní nechybí šťastná rodinka se starostlivým otcem, krásnou maminkou a postiženým dítětem. Apropó, od dob, co je Hollywood ze zásady strká do každého filmu bez ohledu na žánr, mám nějak blíže k některým názorům jistého Adolfa.
       Todd se samozřejmě ukáže neadaptabilní a pacifisté jej v zájmu lidství vyženou. Časem „překvapivě“ zjistí, že to byla chyba, a když se uvědomělý tatínek Toddovi omluví, bezcitnému žoldákovi se zasteskne po teplém lidském slově a vrátí se.
       Mezitím se ausgerechnet plk. Mekum a kpt. Church (kteří se kupodivu ještě navzájem nesežrali) rozhodnou pro namátkovou bezpečnostní kontrolu smetiště a přistanou na něm i s výkonnými nováčky a kompletním arzenálem. Jako porcelán ssebou vláčejí veterány, ovšem bez arzenálu a bez práva zbraně nosit. Heslem celé akce je: Odpadky huj, lidé fuj!
       Uvědomělý pacifistický tatínek je střelený, tedy doslova, a Todd musí své přátele bránit. Teď chlapče ukaž, že jsme tě neučili sázet zeleninu nadarmo. A opravdu: Statečný voják jako dokonalý genetický guláš ze sedmi statečných a Johna Ramba likviduje jednoho vetřelce za druhým. Pravdou je, že ono to ani není tak těžké, když novodobá strategie velí poslat do zuřivě se bránící pevnosti nejprve vlastní vojáky, a pak ji začít ostřelovat. A jelikož chytrá Horákyně Todd byl zamlada za odměnu v kině na Vinetouovi, rudém gentlemanovi, a pochytil od něj pár triků, nemůže nezvítězit.
       Zlý Mekum ještě vybuchne, také doslova, a patrně vykastrovaný Todd namísto hezké maminky obejme toho postiženého fracka.
       Tak, teď se ještě jednou podívejte na profily hlavních tvůrců o pár odstavců výš.
       Ano, tak moc zblbli.
       A to jsem vás ještě ušetřil výčtu všech kiksů, které předváděli Mekumovi vojáci při útoku na sídlo trosečníků. A na spoustu dalších jsem zapomněl.
       Dvěma klady filmu tak zůstává skutečně působivá výprava s většinou triků, a neefektní smrt Garyho Buseye, taková jako mimochodem.
       Jak by řekl Varel Frištenský: „Bylo to hezký, ale že bych to musel vidět dvakráát.“
       Hodnocení: *1/2
Filip Gotfrid
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK