Všechna práva © Interkom 1984 - 1999

Sborník: Mlok, sbírka vítězných prací ceny Karla Čapka, KJV + Rigor Mortis, Praha 1996 (Pavel Obluk - Zikkurat), str. 359:

       Technická zpráva č. 1

       Objekt je postaven na skalnatém vápencovém podloží (hloubka zakotvení dosud neurčena). Jedná se o sedmistupňovou pyramidu o celkové (viditelné) výšce 404,74 m. Základna má šířku 767,32 m. Jednotlivé stupně mají tvar osmibokých hranolů o stranách postupně: 317,83 m, 270,16 m, 222,48 m, 174,81 m, 79,46 m, 31,78 m a shodné výšce 57,82 m...

       Vzhledem k dosud zjištěným fyzikálním vlastnostem materiálu, zejména jeho soudržnosti, lze uvažovat vysokou hustotu materiálu, což by při celkovém nadzemním objemu přes 70 krychlových kilometrů znamenalo nepředstavitelnou hmotnost.

       Konečně nějaká čísla místo čarodějnic, srdce inženýra pookřeje. Dokonce zkusíte-li si ověřit některá čísla, tak skutečně 57,82 . 7 = 404,74 a osmiboký hranol o straně 317,83 by skutečně měl šířku 317,83 + (1.41421 x 317,83) = 767,31 m (deset centimetrů nás už nezabije). Proč ale proboha autor, který očividně umí počítat, na téže stránce tvrdí, že objekt má nadzemní objem přes 70 km krychlových, když i nejprimitivnější odhad je 0,7 . 0,7 . 0,4 / 3 = 0,065 krychlového kilometru. Přesně je to 0,072973... krychlového kilometru, což se sice dost shoduje s autorovým údajem, bohužel ale o tři řády vedle. Je to sice stále hodně, ale rozhodně představitelné - zhruba se to rovná (alespoň objemově) roční těžbě uhlí v bývalé ČSSR.

       Harry Harrison: Ocelové vize, Návrat, Brno 1998, překlad Šárka Bartesová: str. 153, 4. řádek: Joze se dotkl okraje misky. „Teplé, a ne horké, asi tak 120 stupňů, hádám.“.

       No nevím, 120 stupňů je hodně horká věc. Zkuste si někdy sáhnout na papiňák v provozu. Tady je to asi jasné - Američani se zavile drží svých stupňů Fahrenheita a my svých stupňů Celsia. Pokud to ale neví překladatelka, vznikne z toho slušný nesmysl (po našem je to asi 49 stupňů Celsia a pak už věta dává smysl).

       Přiznám se, že nevím, zda by bylo lepší překládat i číselné údaje nebo je ponechávat v původní verzi - na jedné straně mě popuzovalo v knize Ke hvězdám - Svět na kolech (Harry Harrison), že se údaje o teplotách uvádějí ve stupních Fahrenheita (ač to tam není uvedeno) a teplota ve stupních Celsia je uvedena v poznámce, na druhé straně přeložit titul Bradburyho Fahrenheit 451 jako 233 stupňů Celsia by se mi asi taky nelíbilo. Rozměry u čísel je vhodné uvádět vždy - ono i u peněz záleží, je-li někdo milionářem v Rusku či v Anglii.

       Překladatelé, dávejte si pozor na anglické (americké) jednotky - v zemích, kde údaj vzdálenosti v mílích neznamená nic, nevíte-li, je-li to na souši či na moři, a kde výpočty ve fyzice musí studenty strašit ve snech i po letech, musíte očekávat i zákeřnosti v teplotách, řádech (americký billion je naše miliarda) atd.

       A opět dva nesmysly snad rozbor nepotřebující:

       Harry Harrison: Ocelové vize, Návrat, Brno 1998, překlad Šárka Bartesová: str. 69, 4. odstavec: Billy to věděl, ale než stačil otevřít pusu, ozval se z mikrofonu hlas a řekl to za něj. - mikrofon je zařízení vstupní, tudíž se může mluvit do něj, ale on sám ani nekvikne.

       Harry Harrison: Ocelové vize, Návrat, Brno 1998, překlad Šárka Bartesová: str. 91, úplně dole: Zdi hadice byly nejméně tři metry silné ... - viděl jste už někdy někdo zděnou hadici? Já tedy ne. Ostatně hadice s třímetrovými stěnami, tj s průměrem přes 6 metrů (a s „otvorem jen o málo větším než hlava“) snad už ani hadice není.